Papež ke dni prarodičů: Střežte kořeny, předávej víru mladým a pečujte o nejmenší

“Jsem s tebou po všechny dny”, to je Pánův příslib, který dal učedníkům před vystoupením na nebesa a který dnes opakuje také tobě, drahý dědečku a drahá babičko. Právě tobě. “Já jsem s tebou po všechny dny”, to jsou také slova, s nimiž bych se k tobě chtěl obrátit jako biskup Říma a člověk pokročilého věku u příležitosti tohoto prvního Světového dne prarodičů a starých lidí. Celá církev je ti nablízku – nebo lépe řečeno, je nám nablízku – má o tebe starost, má tě ráda a nechce tě nechat osamotě!”

Zahájil papež své poselství slovy, v nichž se sám staví po bok nejstarší generaci. Dodejme také, že František vnímá ve svých projevech slova babička a dědeček v širším významu a podle běžného latinskoamerického úzu je vztahuje nejen specificky na prarodiče, ale na lidi pokročilého věku obecně.

Pán posílá své anděly

Papež připomíná, že podnětem k vyhlášení tohoto světového dne byla pandemie, která jak říká “přišla jako nečekaná a zuřivá bouře” a dopadla nejtvrdším způsobem právě na staré lidi, ať už v podobě nemoci samé, odchodu nejbližších nebo formou dlouhé izolace a osamělosti.  “Avšak i tehdy, když se všechno zdá být temné, jako v těchto měsících pandemie, Pán nám nepřestává posílat anděly, aby nás těšili v naší osamělosti a opakovali nám : “Já jsem s tebou po všechny dny”. Říká to tobě, říká to mně, nám všem. (…) Někdy budou mít tvář našich vnoučat, jindy příbuzných, dlouholetých přátel nebo těch, které jsme poznali právě v této těžké chvíli. V tomto čase jsme se naučili chápat, jak důležité jsou pro každého z nás návštěvy a objetí. Velmi mne rmoutí skutečnost, ža na některých místech ještě nejsou možné!”

A vysílá dělníky na svou vinici v každé době

Své posly však posílá Pán také prostřednictvím Božího slova, dodává František a doporučuje každodenní četbu evangelia, modlitbu žalmů a slova starozákonních proroků. Písmo nám pomáhá v pochopení toho, co po nás dnes Pán žádá. “On skutečně posílá dělníky na svou vinici v každou denní dobu (srov. Mt 20,1-16), v každém životním období. Já sám mohu dosvědčit, že jsem obdržel povolání stát se římským biskupem ve chvíli, kdy jsem byl takříkajíc v důchodovém věku a nepředstavoval jsem si, že bych mohl podnikat mnoho nových věcí. Pán je nám neustále nablízku, neustále, se svým novým pozváním, novými slovy, novou útěchou, stále je nám nablízku. Však víte, že Pán je věčný a nikdy neodchází do penze, nikdy.”

Papež vztahuje na nejstarší generaci Ježíšova slova, s nimiž vysílá své apoštoly, aby mu získávali učedníky mezi všemi národy. A důrazně, dokonce dvakrát opakuje, co je úkolem prarodičů a všech lidí pokročilých let: “Poslouchejte dobře: Co je naším povoláním dnes, v našem věku? Střežit kořeny, předávat víru mladým a pečovat o nejmenší. Nezapomínejte na to! Nezáleží na tom, kolik je ti let, zda pracuješ či nikoli, zda jsi zůstal sám nebo máš rodinu, zda ses stal prarodičem mladý nebo v pokročilejším věku,  zda jsi autonomní nebo potřebuješ pomoc, protože neexistuje žádný důchodový věk, kdy by se odcházelo od úkolu hlásat evangelium, od úkolu předávat tradice vnoučatům. Je třeba vydat se na cestu a především vyjít sami ze sebe a podniknout něco nového.”

Pilíře obnovy společnosti: Sny, paměť a modlitba

Na celou sérii námitek a pochybností o vlastních silách a možnostech, které se vynoří v mysli při těchto slovech, odkazuje na Ducha svatého, který vane kam chce a nic pro něho není nemožné. Pandemická krize po nás žádá, abychom se poučili a stali se lepšími, uvědomili si vzájemnou závislost a provázanost, a v této perspektivě obnovovali zraněnou společnost. Papež v té souvislosti poukázal na tojici pilířů, jejichž obnova přísluší právě nejstarší generaci: sny, paměť a modlitba.

První – totiž pilíř snů – odkazuje ke spojenectví mezi mladými a starými: “Kdo, ne-li mladí, může převzít sny starších a pokračovat v nich? K tomu je však třeba neustávat ve snění, v pěstování snů o spravedlnosti, míru a solidaritě…” Ke snům vykloněným do budoucnosti se váže paměť na doby minulé. Papež připomíná starým lidem povinnost svědčit o zkušenosti, kterou prošli. Vzpomíná na své prarodiče, kteří zažili drama emigrace, vybízí ke vzpomínkám na bolesti války, aby vnuci porozuměli hodnotě míru: “Připomínat je v pravém slova smysl poslání každého člověka pokročilého věku: pamět a předávání paměti jiným. Edith Bruck, která přežila drama Šoa, řekla že osvícení byť by jediného svědomí stojí za námahu a bolest, jakou obnáší udržování živé vzpomínky na to, co bylo. – A pokračuje – Paměť pro mě znamená žití (…)  Bez paměti nelze nic stavět, bez základů dům nikdy nepostavíš. A v základech života je paměť.”

Třetí pilíř – modlitbu – uvedl František citací ze svého předchůdce papeže Benedikta “svatého starce – jak řekl – který se nadále modlí a pracuje pro církev”: “Modlitba starých lidí může chránit svět a pomáhat mu snad ještě výrazněji než usilovná snaha mnoha jiných.” Řekl to takřka na konci svého pontifikátu v roce 2012 (Benedikt XVI., návštěva v domě “Viva gli anziani”, 2. 11. 2012). A je to krásné. Tvá modlitba je převzácným zdrojem, je jako plíce, které církvi a světu nesmějí chybět (srov. Evangelii gaudium, 262).”

Na závěr papež dává starým lidem za vzor Charlese de Foucaulda, který žil v Alžírsku jako poustevník a v této své periferní situaci uskutečňoval své předsevzetí vnímat každou lidskou bytost jako bratra. (srov Frantelli tutti, 287). “Jeho příběh ukazuje, že navzdory osamělosti své vlastní pouště, je možné přimlouvat se za ubohé celého světa a stát se vskutku všeobecným bratrem a sestrou,” končí papež František své poselství ke Světovému dni prarodičů a lidí pokročilého věku.