Papež k romské komunitě: Jste vítáni, nebojte se žít v církvi

V košickém periferní čtvrti Luník IX žije největší romská komunita na Slovensku. Téměř pět tisíc Romů obývá beznadějně vyhlížející paneláky, vybudované na konci 70. let, které už dávno přišly o ústřední topení, výtahy a veškerou výbavu. V roce 2008 přišla na toto stejně obávané jako přízračné sídliště komunita salesiánů. Postupně vybudovali kostel zasvěcený Zmrtvýchvstalému Kristu a pastorační centrum. Čtyřčlenné salesiánské komunitě pomáhají v práci také salesiánky a mnoho dobrovolníků. Právě těm také ředitel centra (Diecézního centra pro rómskou misii v Košicích) otec Peter Bešenyei děkoval, když na prostranství před oratoří vítal papeže Františka.

„Jsou to lidé velkodušní a nezištní, často nedocenění a nepochopení, někdy odmítaní…. Za jejich čas, lásku a nezištnost jim patří velký dík.“ Děkoval také za zaměstnavatele, kteří nabízejí Romům práci a pomáhají jim tak k důstojnému život, děkoval adoptivním rodičům, kteří přijali romské dítě do svých rodin, těm, kdo se s odvahou pokoušejí bořit předsudky. „Nemálo Romů se díky poznání a přijetí Ježíše Krista rozhodlo žít nový život. Katolická církev pro ně dělá mnoho, přetože toto úsilí církve často zůstává ze strany státu nepovšimnuté a zamlčené.“ – dodal otec Bešenyei a vyjádřil naději, že návštěva Svatého otce přispěje k pokojnějšímu soužití skrze vzájemnou úctu, smíření a odpuštění.

Papež František navázal na svědectví několika obyvatel Luníku a svým posluchačům přiblížil představu církve jako rodiny Božích dětí.

„Vidí nás jako děti. Má pohled Otce, který se zalíbením hledí na každé své dítě. Když přijmu tento pohled na sebe, naučím hledět dobře na ostatní. Zjistím, že mám vedle sebe další Boží děti a uznám je za bratry. Toto je Církev, rodina bratří a sester s jedním a tím samým Otcem, který nám dal Ježíše za bratra, abychom pochopili, jak velmi miluje bratrství. A touží po tom, aby se celé lidstvo stalo všeobecnou rodinou. Vy živíte velkou lásku a úctu k rodině a hledíte na církev na základě této zkušenosti. Ano, Církev je domov, je to váš domov. Proto bych vám chtěl ze srdce říci: Jste vítáni, ciťte se vždy v církvi jako doma a nikdy se v ní nebojte žít. Nikdo ať nenechává mimo církev vás ani nikoho jiného!“

Papež František zopakoval Ježíšovu výzvu: „Nesuďte“ (Mt 7,1) Evangelium nesmí být přislazováno ani ředěno, pokračoval. Varoval před snadnými soudy, které často zrcadlí vlastní předsudky a znetvořují krásu Božích dětí. Varoval před zařazovaním lidí do připravených schemat, protože stereotypy nakonec vedou k ochuzenosti v lidství.

„Kde je starost o člověka, kde je pastorační práce, kde je trpělivost a konkrétnost, tam přicházejí plody. Nikoli ihned, časem ale přijdou. Soudy a předsudky pouze zvětšují vzdálenosti. Spory a silná slova nepomáhají. Uzavírání lidí do ghet nic neřeší. Když se posiluje uzavřenost, dříve či později vzplane hněv. Cestou k pokojnému soužití je integrace. Je to organický a vitální proces, který začíná pouznáním, trpělivě pokračuje a hledí do boudoucna.“

Na závěr papež poděkoval všem, kdo mezi slovenskými Romy pracují. „Drazí kněží, řeholníci a laici, milí přátelé, kteří věnujete svůj čas tomu, abyste svým bratřím a sestrám poskytli všestranný rozvoj, děkuji vám! – řekl František a zahrnul do svých díků také ty, kdo se věnují všem dalším lidem na okraji společnosti, kdo neprovzují sociální péči, nýbrž osobní doprovázení:

„Pokračujete na této cestě, která nevytváří iluze, že může přinést všechno a hned, ale je prorocká, protože zahrnuje ty nejmenší, buduje bratrství a zasévá pokoj. Nebojte se vyjít vstříc marginalizovaným. Zjistíte, že jdete v ústrety Ježíšovi. On vás očekává tam, kde je křehkost, nikoli pohodlí; kde je služba, nikoli moc; kde jde o vtělení se a nikoli o potěšení. Právě tam On je.“

(job)