Svoboda nám nahání strach: papež v dialogu se slovenskými jezuity

Papež nezapřel svůj typický humor, když při pohledu na třiapadesát slovenských spolubratrů prohlásil: „Nevěděl jsem, že je na Slovensku tolik jezuitů. Ten mor se zjevně šíří všude“ a poté požádal o kladení přímých otázek, protože se „necítí na to, aby kázal jezuitům“. Ostatně, jak dodal, obdobná setkání s jezuity se při apoštolských cestách konají z popudu otce Spadara, který pak jako šéfredaktor italského jezuitského obtýdeníku nasbírá materiál na nový článek. Na prostý dotaz, jak se mu daří, papež opět reagoval sebeironicky: „Dosud žiju, ačkoli mnozí si přáli pravý opak a připravovali konkláve“.

Čtverá pastorační blízkost

V souvislosti s pastoračními postoji jezuity papež vykreslil čtvero zásadních spřízněností: blízkost k Bohu, mezi řeholníky navzájem, k biskupovi a Božímu lidu. Být nablízku Bohu znamená nepolevovat v modlitbě, ovšem v oné pravé modlitbě, která vychází ze srdce, bojuje s Bohem a dokáže procházet pouští v časech, kdy Boha nevnímá. Shoda mezi jezuity předpokládá onu navenek strohou, mužnou bratrskou lásku, která je však velice jemná a ohleduplná a nesdírá druhého z kůže. Stejně se tak se jezuita nikdy nemá snížit k pomlouvání svého biskupa, byť by nebyl Tovaryšstvu nakloněn. „Pokud jezuita smýšlí jinak, ať sebere odvahu a řekne biskupovi své mínění. A když mluvím o biskupovi, mám na mysli také papeže“, zdůraznil František. A konečně, v blízkosti Božímu lidu tkví jezuitské kořeny. „Pokud se z něj vydělíme a ubíráme se k jakési éterické spiritualitě, utínáme své vlastní kořeny, které spočívají v církvi, Božím lidu“, podotkl papež a citoval svého předchůdce Pavla VI., podle něhož se jezuité „vydávají na křižovatky cest a myšlenkové rozcestníky“. Jestliže jezuita nevyhledává takového mezní situace, podléhá hloupým ideologiím, poznamenal papež.

Největší zlem pro církev je návrat zpět

Jednou z takovýchto ideologií, která nabývá formy ideologické kolonizace, ovládající mysl, je pokušení vracet se zpět, jímž trpí dnešní církev. Podle papeže se nejedná o všeobecný problém, nýbrž o specifickou otázku některých místních církví, které se obávají života a svobody a své jistoty tudíž hledají v minulosti. „Je zde strach ze slavení před Božím lidem, který nám hledí do tváře a vypovídá pravdu. Je zde strach z pokračování pastoračních zkušeností – myslím na práci, kterou odvedla synoda o rodině, aby dala na vědomí, že páry žijící v druhém svazku ještě nejsou odsouzeny do pekla. Máme strach z doprovázení lidí s jinou sexuální orientací a hledáme cestu v rigiditě a klerikalismu, což je dvojí zvrácenost“, vypočítával František a podal svou vizi dnešního Tovaryšstva: „Pán je žádá, aby bylo svobodné, modlilo se a rozlišovalo“. To neznamená neobezřetnost, nýbrž cestu vpřed v rozlišování a poslušnosti. Papež je totiž přesvědčen, že „žijeme ve fascinující době, jejíž kouzlo plyne z krásy, ale také z kříže“.

Když schází horlivost

V odpovědi na dotaz dalšího slovenského jezuity, který v dnešním Tovaryšstvu zaznamenává jistou ochablost, papež doporučil komunitní rozlišování. „Modlitba pomáhá zjistit, zda a kdy nám chybí horlivost“. A dále je třeba rozpoznat, jestli jde o společnou či osobní neútěchu. V této souvislosti papež poukázal na Duchovní cvičení sv. Ignáce: „Myslím si, že je dobře neznáme. Poznámky a pravidla rozlišování považuji za skutečný poklad, který si žádá lepší obeznámenost“.

Abstrakce je vždy problematická

Žijeme v civilizaci tvořené ideologiemi, zaujal papež postoj k teorii genderu, které se týkal další dotaz. „Ideologie je pokaždé čarovně ďábelská, neboť se nevtěluje. Je třeba z ní strhnout masku, a to hned u pramene“. Nebezpečí genderové ideologie papež spatřuje v její abstrakci, odtažitosti od konkrétního lidského života. „Jako by nějaký člověk mohl abstraktně a libovolně rozhodnout, zda a kdy být mužem či ženou. Abstrakce je vždy problematická, což ale nesouvisí s homosexualitou. Jestliže pastoračně doprovázíme homosexuální pár, můžeme jej přivést k setkání s Kristem“, vysvětlil František.

Křesťansko – židovský dialog se nesmí přerušit

Vzhledem k tomu, že setkání se slovenskými jezuity následovalo po papežově setkání se slovenskými židovskými obcemi, jeden z řeholníků papeži poděkoval za pronesená slova o židovsko-křesťanském dialogu. Papež položil důraz na pokračování a význam tohoto dialogu: „Je třeba nepodmíněně zabránit tomu, aby nastalo jeho přerušení a prodlevy kvůli nedorozuměním, jak se to často stává“.

Jak papež reaguje na pomluvy?

Jiný slovenský jezuita hovořil o vnitřním pnutí ve slovenské církvi, kdy některé frakce papeže idealizují, jiné v něm dokonce spatřují kacíře. Jezuité se tyto pozice snaží vyvažovat, ale zajímá je, jak sám papež pohlíží na tuto podezíravost? Papež se v odpovědi zmínil o jisté katolické televizi, která papeže trvale pomlouvá, aniž by to považovala za problém. „Osobně si mohu tyto útoky a urážky zasloužit, protože jsem hříšník, ovšem církev nikoli. Je to ďáblovo dílo, jak jsem také již některým z těchto lidí řekl“, uvedl František. Přiznal dále, že mu někdy dochází trpělivost, zejména když se vynášejí soudy bez jakéhokoli dialogu. „Obviňují mne, že nemluvím o svatosti, že se zabývám sociálními tématy, ačkoli jsem o svatosti napsal celou jednu exhortaci, Gaudete et exsultate. Snažím se nicméně nevstupovat do jejich světa idejí a fantazií a raději kážu. (…) Nechci žádou revoluci, ale dělám to, co cítím. Chce to velikou trpělivost, modlitbu a hodně lásky“. V návaznosti na toto téma se papež věnoval nedávnému dokumentu o předkoncilní liturgii, který, jak vyzdvihl, pochází z porad s biskupy celého světa. „Doufám, že se tak zastaví automatismus předkoncilního obřadu a vrátíme se k původnímu záměru Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (…) Pokud totiž mladí muži měsíc po vysvěcení žádají o povolení sloužit v tomto obřadu, značí to návrat zpět“.

Migranty nejen přijímat, ale také integrovat

V samém závěru padla zmínka o strachu, který vyvolávají uprchlíci a migranti. Papež v tomto ohledu zopakoval svou čtveřici doporučení, která nastínil ve vztahu k nově příchozím: přijímat, chránit, podporovat a integrovat. „Věřím, že migranty je nutné přijímat, ale nejen to. Pokud je totiž neintegrujeme, necháme je v bídě, jako bychom je ani nepřijali. Je třeba se tímto jevem do hloubi zabývat, poznat jeho geopolitické příčiny, dění ve Středomoří a mocenské hry o jeho kontrolu a ovládnutí“, připomenul papež František při setkání se slovenskými jezuity na apoštolské nunciatuře v Bratislavě.

(jag)