Papež: Solidarita dává víře obsah
Tématem letošního setkání je hledat odpovědi na neduhy dnešního světa, jako je nespravedlnost, nerovnost a exkluze. František poukázal na to, že moderní ekonomické systémy ničí životy ve jménu modly peněz, praktikují chamtivý přístup k přírodním zdrojům a podporují mnoho forem nerovnosti. "Nemůžeme k tomu zůstat lhostejní, ale odpovědí na nespravedlnost a vykořisťování nemůže být jen odsouzení, ale především aktivní podpora dobra," zdůraznil papež.
Připomněl, že nadace Centesimus annus pro Pontifice má na starosti šíření dobra. Papež vyjádřil vděčnost jejím členům zejména za vzdělávací aktivity, jako je financování studia a výzkumu v oblasti nových vzorců ekonomického a sociálního rozvoje, inspirovaných sociálním učením církve.
"Katolické sociální učení je pokladem církevní tradice! Solidarita, spolupráce, odpovědnost - tato tři slova, která jste v těchto dnech postavili do centra svých úvah, připomínají tajemství Trojjediného Boha. Bůh je společenství osob a vede nás k seberealizaci skrze velkorysou otevřenost k druhým (solidarita), skrze spolupráci (kooperace) a skrze nasazení pro druhé (odpovědnost). Ve všech projevech společenského života: v mezilidských vztazích, v práci, v občanské angažovanosti, ve vztahu ke stvoření i v politice: v každé oblasti jsme dnes více než kdy jindy povinni svědčit o svém zájmu o druhé, překračovat sebe sama a nezištně se angažovat v budování spravedlivější a rovnější společnosti, v níž nepřevládá sobectví a partikulární zájmy. Zároveň jsme povoláni k bdělosti nad respektováním lidské osoby, její svobody a ochrany její nedotknutelné důstojnosti. V tom spočívá poslání uvádět do praxe sociální učení církve."
Papež připomněl, že díky Vtělení se nám Bůh stal blízkým. Všichni jsme proto povoláni, abychom v každé ženě rozpoznali sestru a v každém muži bratra. Když žijeme v tomto přesvědčení, můžeme spolupracovat pro dobro všech, aniž bychom se před někým uzavírali, aniž bychom někoho vylučovali a podléhali předsudkům.
"Jako křesťané jsme povoláni k lásce bez hranic a bez omezení, která je znamením a svědectvím, že jsme schopni překročit hradby sobectví a osobních a národních zájmů; překročit moc peněz, která často rozhoduje o osudech národů; překročit propletence ideologií, které rozdělují a prohlubují nenávist; překročit všechny historické a kulturní bariéry a především překročit lhostejnost, která je na denním pořádku. Všichni můžeme být bratry, a proto musíme myslet a jednat jako bratři vůči všem. Může nám to připadat jako nedosažitelná utopie. Chceme však věřit, že je to uskutečnitelný sen, protože je to sen Trojjediného Boha. S jeho pomocí můžeme tento sen uskutečnit ještě na tomto světě. Proto je velkým úkolem vybudovat svět, v němž bude více solidarity, spravedlnosti a rovnostii. Pro věřícího to není cosi odděleného od katolického učení, ale způsob, jak dát víře obsah a jak oslavit Boha, který miluje člověka a život."
Událostí, která podnítila myšlenku založit nadaci Centesimus annus pro Pontifice, bylo vydání stejnojmenné encykliky Jana Pavla II. (1. května 1991), v den stého výročí encykliky Lva XIII. "Rerum novarum". Papež v něm vyjdářil svou vizi sociálních otázek, která staví člověka do středu všech ekonomických aktivit.
Četba tohoto textu přiměla katolické podnikatele a finančníky, aby spojili své síly při šíření základních principů sociálního učení církve vyjádřených v encyklice a zároveň hledali nové zdroje financování aktivit Svatého stolce, které musí reagovat na stále rostoucí potřeby celé církve a lidstva.
Podnikatelé a bankéři začali hledat podporu pro svou nadační myšlenku. Pod vedením kardinála Rosalia Castilla Lary a arcibiskupa Giovanniho Lajola dostala tato myšlenka reálné obrysy a byla předložena papeži. Dne 5. června 1993 založil Jan Pavel II. nadaci Centesimus annus pro Pontifice.
(job)
