Papež: Svatý Josef, skrytý muž, který je strážcem nás všech

Katecheze papeže Františka o sv. Josefovi

2. Svatý Josef v dějinách spásy

Tato katecheze byla uvedena biblických úryvkem z Matoušova evangelia:

 

Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,

Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra,

Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,

Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,

Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.

(Mt 1,12-16)

 

Drazí bratři a sestry, dobré ráno!

Minulou středu jsme zahájili cyklus katechezí o postavě svatého Josefa - rok jemu věnovaný se chýlí ke konci. Dnes v této cestě pokračujeme a zaměříme se na jeho roli v dějinách spásy.

Ježíš je v evangeliích označován jako "syn Josefův" (Lk 3,23; 4,22; J 1,45; 6,42) a "syn tesařův" (Mt 13,55; Mk 6,3). Evangelisté Matouš a Lukáš při vyprávění o Ježíšově dětství věnují prostor roli Josefa. Oba tvoří "rodokmen", aby zdůraznili Ježíšovu historicitu. Matouš, který se obrací především k židokřesťanům, začíná od Abraháma a dochází k Josefovi, definovanému jako "muž Marie, z níž se narodil Ježíš, zvaný Kristus" (1,16). Lukáš se naopak vrací až k Adamovi a začíná přímo u Ježíše, který "byl synem Josefovým", ale upřesňuje: "jak se myslelo" (3,33). Proto oba evangelisté neuvádějí Josefa jako Ježíšova biologického otce, ale jako otce právoplatného. Ježíš skrze něj naplňuje dějiny smlouvy a spásy mezi Bohem a člověkem. Pro Matouše začíná tato historie Abrahamem, pro Lukáše samotným počátkem lidstva, tedy Adamem.

Evangelista Matouš nám pomáhá pochopit, že postava Josefa, ačkoli je zdánlivě okrajová, nenápadná, v pozadí, je naopak zásadním prvkem dějin spásy. Když se nad tím zamyslíme, "naše životy jsou utkány a udržovány obyčejnými lidmi - obvykle zapomenutými -, kteří se neobjevují na titulních stránkách novin a časopisů. Kolik otců, matek, dědečků a babiček, učitelů ukazuje našim dětem malými každodenními gesty, jak zvládnout a překonat krizi tím, že upraví návyky, pozvednou oči a povzbudí je k modlitbě. Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech". (Patris corde, 1). Každý tak může ve svatém Josefovi najít muže, který zůstává nepovšimnut, muže každodenní přítomnosti, diskrétní a skryté přítomnosti, přímluvce, oporu a průvodce v těžkých chvílích. Připomíná nám, že všichni ti, kteří jsou zdánlivě skrytí nebo jsou v "druhé linii", mají v dějinách spásy jedinečné postavení. Svět potřebuje tyto muže a ženy: muže a ženy v druhé linii, kteří však podporují rozvoj našeho života, každého z nás, a kteří nás modlitbou, příkladem a učením podporují na cestě života.

V Lukášově evangeliu vystupuje Josef jako opatrovník Ježíše a Marie. A proto je také "strážcem církve"; jestliže však byl strážcem Ježíše a Marie, působí nyní, když je v nebi, i nadále jako strážce, v tomto případě Církve. Protože Církev je pokračováním Kristova Těla v dějinách a zároveň se v mateřství Církve odráží mateřství Mariino. Josef tím, že nadále chrání Církev - nezapomeňte na to, prosím: Josef dnes chrání Církev - a tím, že nadále chrání Církev, chrání i Dítě a jeho matku" (tamtéž, 5). Tento aspekt Josefova opatrovnictví je velkou odpovědí na příběh z Genesis. Když Bůh žádá Kaina, aby se zodpovídal za Abelův život, odpovídá: "Jsem snad strážcem svého bratra?" (4,9). Josef nám svým životem jako by chtěl říci, že jsme stále povoláni k tomu, abychom se cítili být strážci svých bratří a sester, opatrovníky těch, kteří jsou postaveni vedle nás, těch, které nám Pán svěřuje v mnoha životních okolnostech.

Naše společnost byla nazvána "tekutou", protože se zdá, že nemá žádnou konzistenci. Opravím filozofa, který tuto definici vymyslel, a řeknu: více než tekutá, plynná, skutečně plynná společnost. Tato tekutá, plynná společnost nachází v příběhu o Josefovi velmi přesný ukazatel důležitosti lidských vazeb. Ve skutečnosti nám evangelium vypráví Ježíšův rodokmen nejen z teologického důvodu, ale také proto, aby každému z nás připomnělo, že náš život se skládá z vazeb, které nás předcházejí a provázejí. Aby přišel na svět, zvolil si Boží Syn cestu vazeb, cestu dějin. Vydal se historickou cestou, kterou se ubíráme všichni.

Drazí bratři a sestry, myslím na tolik lidí, pro které je obtížné najít smysluplné spojení v jejich životě, a právě proto se trápí, cítí se osamělí, chybí jim síla a odvaha jít vpřed. Na závěr bych se rád pomodlil, abychom našli ve svatém Josefovi spojence, přítele a oporu.

 

Svatý Josefe,

ty, který jsi střežil pouto s Marií a Ježíšem,

pomáhej nám pečovat o vztahy v našem životě.

Ať nikdo nezažije pocit opuštěnosti,

která pramení z osamělosti.

Každý z nás ať se smíří se svou vlastní historií,

s těmi, kteří tu byli před námi,

a rozpozná i v chybách, které se staly,

cestu, kterou si Prozřetelnost razila,

aby zlo nemělo poslední slovo.

Ukaž se jako přítel těch, kteří mají největší potíže,

a jako jsi podporoval Marii a Ježíše v těžkých chvílích,

tak podpoř i nás na naší cestě. Amen.

 

Přeložil Petr Vacík