Papež varuje před nízkou porodností v Evropě: Více dětí pro udržitelný rozvoj
Jana Gruberová – Vatican News
Bohužel v tuto chvíli evropské rodiny prožívají okamžik, který je pro mnohé tragický a pro všechny dramatický kvůli válce na Ukrajině, poznamenal papež v úvodu audience a potvrdil předchozí výrok předsedy FAFCE, Vincenza Bassiho: „Matky a otcové, bez ohledu na svou národnost, nechtějí válku. Rodina je školou míru“. František rovněž ocenil mnohé rodiny a rodinné svazy, které se angažují v přijímání uprchlíků, zejména na Litvě, v Polsku a Maďarsku. Poté poukázal na seminář dosvědčující „Krásu rodiny“, který Federace uspořádala ve spolupráci s Dikasteriem pro laiky, rodinu a život a na němž vystoupila řada osobností z církve i politiky, včetně místopředsedy české vlády, Mariana Jurečky.
„Několik dní před Světovým setkáním rodin upozorňujete na nedostatečnou porodnost v Evropě a zejména v Itálii. Tato demografická zima je vážná; buďte opatrní! Je to velmi vážné. Mezi touto generativní chudobou a smyslem pro krásu rodiny existuje velmi úzká souvislost: Svědectví o sociální důstojnosti manželství se stane přesvědčivým právě přitažlivým svědectvím o vzájemnosti a komplementaritě mezi manželi“.
Papež poté vyzval Federaci katolických rodinných sdružení v Evropě, aby pokračovala v podpoře vzniku a upevňování rodinných sítí. Přivítal, že v posledních pěti letech Federace přijala deset nových rodinných organizací a čtyři nové evropské země, včetně Ukrajiny.
„Je to cenná služba, protože zde existuje potřeba míst, setkávání, společenství, kde se páry a rodiny cítí vítány, doprovázeny a nikdy nejsou samy. Je naléhavě nutné, aby se místní církve v Evropě i mimo ni otevřely působení laiků a rodin, které doprovázejí rodiny“.
Jak František dále vyzdvihl, je jisté, že dnes prožíváme nejenom dobu plnou zvratů, ale spíše epochální změnu, což s sebou nese riziko určité malomyslnost. „S Boží milostí jsme však povoláni k tomu, abychom pracovali v naději, důvěře a v účinném společenství s církví“.
„Výzvy jsou velké a všechny jsou vzájemně propojené. Například nelze mluvit o udržitelném rozvoji bez mezigenerační solidarity, která ovšem předpokládá rovnováhu, jež právě dnes v Evropě chybí. Stárnoucí Evropa, která není generativní, si nemůže dovolit mluvit o udržitelnosti a je pro ni stále obtížnější být solidární. Proto by prorodinná politika neměla být vnímána jako nástroj státní moci, ale zakládat se především na zájmu samotných rodin. Úkolem států je odstranit překážky bránící generativitě rodin a uznat, že rodina je společným dobrem, které je třeba odměnit a které má přirozené, kladné důsledky pro všechny“.
Papež citoval z jednoho nedávného dokumentu Federace, podle něhož porodnost nestojí v rozporu s ekologií. „Mít děti nesmí být nikdy považováno za nedostatek odpovědnosti vůči stvoření nebo jeho přírodním zdrojům. Koncept ekologické stopy nelze aplikovat na děti, protože jsou nepostradatelným zdrojem pro budoucnost. Místo toho je třeba řešit konzumismus a invidualismus a pohlížet na rodiny jako na nejlepší příklad optimalizace zdrojů“ (FAFCE, Rodiny pro udržitelný a integrální rozvoj, 26. října 2021).
V druhé části své promluvy si František povšiml dvojího současného nebezpečí, ohrožujícího rodinu: pornografie a pronájmu dělohy. Pornografii, šířící se prostřednictvím internetu, je třeba odsoudit jako trvalý útok na důstojnost mužů a žen.
„Nejde jen o ochranu dětí, což je naléhavý úkol pro státní úřady a nás všechny, ale také o prohlášení pornografie za ohrožení veřejného zdraví. Bylo by vážnou iluzí myslet si, že společnost, v níž mezi dospělými bují abnormální konzumace sexu po digitálních sítích, je pak schopna účinně chránit nezletilé. Rodinné sítě ve spolupráci se školami a místními komunitami mají zásadní význam při prevenci a boji s touto metlou a při léčbě těch lidí, kteří se ocitli ve víru závislosti“.
Důstojnost mužů a žen ohrožuje také nelidská a stále rozšířenější praxe „pronájmu dělohy“, při níž jsou ženy, téměř vždy z chudého prostředí, vykořisťovány a s dětmi se zachází jako se zbožím, dodal papež. Další nemalou hrozbou současnosti je válka se všemi svými důsledky, pokračoval František. Kromě odpovědnosti katolických rodin, které mají svědčit o jednotě a pracovat pro mír, je nutno, abychom se v tomto historickém období zaměřili na to, co spojuje, a nikoli na to, co rozděluje, připomenul.
„A konečně, pandemie vynesla na světlo další, skrytější pandemii, o které se málo mluví: pandemii osamělosti. Jestliže mnohé rodiny znovu samy v sobě rozpoznaly domácí církve, je také pravda, že příliš mnoho rodin zažilo osamělost a jejich vztah ke svátostem se často stal pouze virtuálním. Rodinné sítě jsou lékem na osamělost. Ze své podstaty jsou totiž povolány k tomu, aby ve společenství s pastýři a místními církvemi nikoho neopouštěly“.
„Vzájemná láska mezi mužem a ženou je odrazem absolutní a neochvějné lásky, kterou Bůh miluje lidskou bytost, určenou k tomu, aby byla plodná a realizovala se se ve společném díle společenského řádu a v péči o stvoření“, vysvětloval František v závěru.
„Rodina založená na manželství je tedy středem pozornosti. Je první buňkou našich společenství a jako taková musí být uznána ve své generativní, jedinečné a nezcizitelné funkci. Nikoli proto, že by byla ideálním a dokonalým útvarem, nikoli proto, že by byla ideologickým vzorem, nýbrž proto, že představuje přirozené místo prvních vztahů a generativity: Když rodina přijímá druhé a vychází jim vstříc, zejména chudým a opuštěným, je znamením a svědkyní mateřství církve, na kterém se aktivně podílí“.
