Papež předsedal obřadům posledního rozloučení s kardinálem Tomkem
Vatican News
„Shromáždili jsme se kolem Pánova oltáře, abychom se modlili a rozloučili se s kardinálem Jozefem Tomkem, kterého si Pán povolal k sobě ve věku 98 let. Byl nejstarší z kardinálů“, uvedl kard. Giovanni Battista Re své kázání, v němž zhodnotil celoživotní působení zesnulého v římské kurii:
„Celý dlouhý a intenzivní život kardinála Tomka byl zasvěcen službě Bohu a bratrům a téměř celý jej věnoval službě zde v římské kurii. V průběhu let dostal řadu úkolů, které vždy považoval za povolání ke službě. Odchází s ním osobnost, která dělala čest římské kurii pro pevnou víru, která ho charakterizovala, pro opravdovou duchovnost, živý „sensus Ecclesiae“, velkou vyváženost v úsudcích, klid, zdravý rozum, přívětivost a jemnost vystupování“.
Děkan kardinálského sboru poté přiblížil Tomkův život:
„Do kněžského semináře košické diecéze vstoupil ve velmi mladém věku. Jakmile v roce 1945 skončila druhá světová válka, byl Jozef Tomko vyslán svým biskupem do Říma, aby dokončil studia na Papežské lateránské univerzitě, kde získal titul z kanonického práva, a později absolvoval teologii a sociální vědy na Gregoriánské univerzitě. Po ukončení studií mu dějinné události jeho národa v souvislosti se vznikem ČSR a odporem komunistické vlády vůči katolické církvi zabránily v návratu domů. Proto byl 12. března 1949 zde v Římě vysvěcen na kněze a inkardinován do římské diecéze. Nejprve byl pověřen funkcí vicerektora Papežské koleje Nepomucenum. V roce 1962 nastoupil na tehdejší Kongregaci Svatého oficia, kde se vzhledem ke svému hlubokému teologickému vzdělání brzy stal vedoucím doktrinálního úřadu. V těchto letech publikoval řadu článků a textů, které vzbudily pozornost svou doktrinální kompetencí a jasností výkladu. V prosinci 1974 ho papež Pavel VI. jmenoval podsekretářem Kongregace pro biskupy, 12. července 1979 mu papež Jan Pavel II. svěřil úkol generálního sekretáře biskupské synody a osobně mu udělil biskupské svěcení. Vzhledem k tomu, že povolení československé vlády k cestě ze Slovenska do Říma se podařilo získat jen několika málo lidem, biskupské svěcení se nekonalo ve Vatikánské bazilice, ale v Sixtinské kapli, a na papežovo přání bylo výjimečně slavnostní, protože papež chtěl zdůraznit svou blízkost Slovensku a tamní umlčené církvi v tehdejší velmi těžké době pro katolíky žijící za tzv. železnou oponou“.
Jako heslo pro biskupský erb si Jozef Tomko zvolil slova svatého Pavla: „Ut Ecclesia aedificetur“. A budování a služba církvi byly závazkem, nebo spíše vášní celého života kardinála Tomka, pokračoval kardinál Re:
„Jako generální sekretář biskupské synody se arcibiskup Tomko snažil rozvíjet činnost biskupské synody, která tehdy byla ve svých počátcích, protože ji teprve o několik let dříve ustavil papež Pavel VI. Arcibiskup Tomko se jí snažil dodat silnou dynamiku a úzce proto spolupracoval s papežem Janem Pavlem II., s nímž ho pojilo hluboké přátelství. V těchto letech vydal sborník s názvem „Biskupská synoda, povaha, metoda, perspektivy“, který byl velmi ceněn. Během svého šestiletého působení ve funkci sekretáře synody byl kard. Tomko několikrát pověřen zastupováním papeže a Svatého stolce na setkáních biskupů v různých částech světa. Měl tak možnost získat hluboké poznání reality mnoha konkrétních církví a zažít kolegialitu v cítění i činech“.
Tímto způsobem ho Prozřetelnost připravila, aby rozšířil své srdce na rozměr univerzální církve. A tak byl v roce 1985 jmenován prefektem Kongregace pro evangelizaci národů a hned poté kardinálem, kázal dále děkan kardinálského sboru:
„Okamžitě navázal přímý kontakt s těmi, kdo pracují na misijních územích. S duchem otevřenosti vůči národům a smyslem pro univerzalitu věnoval všechny své síly přibližně stovce cest na území svěřená jeho dikasteriu, přičemž do centra svých vystoupení vždy stavěl Krista. Svazek „Na cestách misie“, který vyšel v roce 2008, dokumentuje, jak se kard. Tomko zasloužil o rozvoj misií a posílení jednotlivých církví: vznik mnoha nových diecézí, reforma seminářů, výstavba nových kostelů, vzdělávacích center, sociálních středisek, posílení misijní spolupráce organizované Papežskými misijními díly v mnoha zemích“.
Ve své duchovní závěti, sepsané 26. února 2007, kard. Tomko potvrzuje, že ho služba v čele Kongregace pro evangelizaci národů „brala za srdce“ a upřesňuje: „Cítil jsem tuto službu jako příspěvek k budování a růstu mystického těla církve a miloval jsem mladé misijní církve v celé jejich kráse a křehkosti: slavnosti, biskupy a misionáře, seminaristy, řeholnice, často chudé lidi. Bylo krásné pracovat a trpět pro tuto živou misijní církev“!
„Poté, co kvůli věkovému limitu ukončil své působení ve funkci prefekta Dikasteria pro evangelizaci národů, byl jmenován předsedou Papežského výboru pro mezinárodní eucharistické kongresy. Jan Pavel II. i Benedikt XVI. ho několikrát pověřili zastupováním papeže při konkrétních oslavách. Zmíním se jen o tom, že byl zvláštním vyslancem Benedikta XVI. u příležitosti stého výročí posvěcení chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie v Moskvě v roce 2011. Při této příležitosti promluvil rusky, připomněl slavnou, i když velmi bolestnou historii, a ocenil nové náboženské probuzení ruské společnosti po událostech roku 1989“.
V modlitbě svěřujeme tohoto našeho bratra Bohu, aby mu v nesmírné lásce dal radost a pokoj, které si zasloužil svou věrnou a velkorysou službou církvi, papeži a Svatému stolci, zakončil děkan kardinálského sboru homilii při pohřebních obřadech kardinála Tomka, kterých se mimo členů římské kurie, slovenské krajanské komunity v Římě a dalších hostí účastnila oficiální slovenská delegace.
Po rozloučení v Římě budou ostatky zesnulého kardinála letecky převezeny do Bratislavy, kde budou v pátek a sobotu (12.-13. srpna) vystaveny k veřejné úctě v katedrále sv. Martina, v neděli a pondělí (14.-15. srpna) budou vystaveny v katedrále sv. Alžběty v Košicích. Mše svatá s pohřebními obřady se bude konat v košické katedrále v úterý 16. srpna v 11 hodin a hlavním celebrantem bude emeritní pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka.
