Nový film o papeži: Dech evangelia v papežově mlčení

Andrea Piersanti – L’Osservatore Romano

Je to jako dech evangelia. Ježíš se zastavuje k modlitbě, nabírá dech, uspořádává si myšlenky, myslí na své bratry a sestry a naslouchá Otci. Pak se vrátí zvuk nepořádného a chaotického světa, tragického a zoufalého, aby se ozval jeho nářek. Apoštolové se k němu přibližují, volají na něj, vzývají ho a zástupy jsou stále hlasitější. Ježíš se pak usmívá a díky dechu, který nashromáždil v modlitbě, může znovu oslovit všechny, kdo ho žádají o slovo a pomoc.

Dech evangelia má svůj vlastní posvátný a nepostradatelný rytmus. Je zdrojem naší naděje. Gianfranco Rosi ve filmu "In viaggio" v náhlých papežových odmlkách znovu objevuje tentýž dech a vypráví o něm pohledem bolavého lidstva, které se snaží obrátit svůj zrak k nebi. Rosiho film je v oficiálním výběru mimo soutěž 79. ročníku Filmového festivalu v Benátkách a do kin bude uveden 4. října, v den svátku svatého Františka. V roce 2013 byl čerstvě zvolený papež František na Lampeduse. V roce 2021 odjel do Iráku. Jedná se o stejná místa, která Rosi popsal ve svých filmech Fuocoammare (2016) a Notturno (2020). Setkání režiséra s papežem bylo téměř nevyhnutelné, jako by byli na stejné cestě.

Papež František za devět let pontifikátu podnikl 37 cest a navštívil 59 zemí. Od Lampedusy po Kanadu se jeho pouť odvíjí od některých zásadních bodů naší doby: chudoba, příroda, migrace, odsouzení všech válek, solidarita. Vysvětluje to titulek na začátku filmu. Rosi pracoval s repertoárem těchto devíti let, ale při příležitosti cesty do Kanady chtěl také něco natočit vlastní kamerou. Přestože je repertoár, který Rosi používá, dobře známý, pro diváka působí stejně svěže jako dosud neviděný materiál. Rosi pečlivě vybíral výstřižky (Fellini jim říkal játra), které by nikdo jiný nechtěl. Papež ve svém filmu často mlčí. Je to skutečný koperníkovský obrat oproti mnoha televizním a filmovým hagiografiím, které charakterizovaly prvních devět let pontifikátu papeže Františka.

Média, nová média se neobejdou bez sebestředných, upovídaných hvězd. Ale papež takový není. Rosi měl dar to pochopit a odvahu o tom vyprávět. Na prvních záběrech filmu se střídá nehybná a mlčenlivá tvář papeže se záběry Země (jakoby obrácené vzhůru nohama) pořízenými z mezinárodní vesmírné stanice. Papežův hlas vyzývá lidstvo, aby více věřilo ve schopnost konat dobro, kterou Otec dal každému z nás. Jsou to jen první okamžiky filmu, ale vystačí na knihu.

Papežovo mlčení je časem modlitby k Otci. Země vzhůru nohama, která se rýsuje hned za průzory vesmírné stanice, je drtivou metaforou nesnesitelné tíhy (našeho pokulhávajícího lidství) a zároveň překážkou, která nám brání vzhlédnout k nebi (záběr zabírá celou obrazovku). Modlitba a lidskost. Dech evangelia. Tento posvátný rytmus charakterizuje celé Rosiho vyprávění. Papež mluví otevřeně, jak je jeho zvykem. Omlouvá se za to, že chtěl počkat na důkazy o vině biskupa Barrose, a žádá o odpuštění za utrpení domorodých dětí v katolických školách v Kanadě. Říká také, že globalizace lhostejnosti nám brání plakat za oběti Středozemního moře nebo že všechny války, bez výjimky, mají jedinou motivaci – peníze.

V Rosiho filmu však papež nakonec většinou mlčí. Když se setkává s muslimy, židy nebo pravoslavnými. Když papež ve svém papamobilu projíždí městy plnými jásajících davů nebo ulicemi, které byly zpustošeny politikou a násilím. Jeho ruka se vždy zvedá, aby požehnala: slzy mnohých a nepřítomnost mnohých jiných. Rosiho pouť je inspirativní. Je obtížné natočit sestřihový film. Tváří v tvář nekonečnému repertoáru má člověk vždy nutkání přidávat, nikdy neubírat. Z produkčního štábu se ozývají hlasy, že režisér už to tisíckrát dodělal a zase rozebral.

Rosi nás vede za ruku a chce, abychom pochopili, že poselství křesťanství, a tedy i apoštolát tohoto pontifikátu, nespočívá ve vítězství nad světem (který je ve skutečnosti obrácen vzhůru nohama), ale v pokoře kříže. Jak se obrazy papežovy pouti překrývají jeden s druhým, spolu se stále častějším mlčením, vkládá Rosi ke konci také několik docela překvapivých obrazů. Papež je rozostřený. Tváře lidí, které potkává, jsou ostré v detailech, ale František je rozmazaný v barevné mlze. Ambon Slova je dokonale zaostřený, ale papežův průvod je v obrazu rozmazaný.

Na začátku filmu papež vyzývá lidstvo, aby nepřestávalo věřit ve svou schopnost konat dobro. Na konci filmu, když jeho tvář mizí v rozostření, zůstává tváří v tvář bestialitě války jen síla modlitby: "Pane, zastav nás!". Je to dech evangelia. Také Ježíš zůstal sám, zatímco jásající davy se rozplynuly jako ranní rosa. Ani Ježíš nepřestal ani na okamžik podněcovat k dobru. Také Ježíš nakonec tváří v tvář šílenství extrémního násilí vyzývá Pána, aby nám odpustil, protože nevíme, co děláme. Je to dech modlitby. Můžeme a musíme konat dobro. Tváří v tvář smrti se nedokážeme zastavit, protože nás může zachránit pouze milost.