Papež k mladým ekonomům v Assisi: Změňme ekonomiku, která zabíjí, v ekonomiku míru

Milí mladí lidé, dobré dopoledne!

Zdravím vás všechny, kteří jste přijeli, kteří jste měli možnost zde být, ale chtěl bych pozdravit i všechny ty, kteří se sem nedostali, kteří zůstali doma: vzpomínám na všechny! Jsme jednotní, všichni: oni ze svého místa, my tady.

Na tento okamžik jsem čekal více než tři roky, od chvíle, kdy jsem 1. května 2019 napsal dopis, který vás povolal a poté přivedl sem do Assisi. V mnoha z vás, jak jsme právě vyslechli, setkání s Františkovou ekonomikou probudilo něco, co jste již měli v nitru. Už dříve jste byli odhodláni vytvářet novou ekonomiku; onen dopis vás propojil, poskytl vám širší obzor a umožnil vám cítit se součástí světového společenství mladých lidí, kteří měli stejné povolání jako vy. A když mladý člověk vidí v jiném mladém člověku totéž povolání a pak se tato zkušenost opakuje se stovkami, tisíci dalších mladých lidí, pak jsou možné velké věci, dokonce i naděje na změnu tak obrovského a složitého systému, jakým je světová ekonomika. Vlastně se dnes skoro zdá, že mluvit o ekonomii je zastaralé: dnes mluvíme o financích, a finance jsou tekuté a plynné, nemůžete je uchopit. Kdysi mi jedna velmi dobrá světová ekonomka řekla, že má zkušenost se setkáním ekonomie, humanismu a náboženství. A toto propojení dopadlo dobře. Totéž chtěla udělat s financemi, což se jí nepodařilo. Pozor na tuto plynnost financí: musíte vrátit ekonomickou činnost k jejím kořenům, k lidským kořenům, jak byly vytvořeny. Vy, mladí lidé, s Boží pomocí víte, jak to udělat, dokážete to; mladí lidé dokázali mnohé již dříve, v běhu dějin.

Prožíváte své mládí v době, která není jednoduchá: ekologická krize, pak pandemie a nyní válka na Ukrajině a další války, které už léta probíhají v různých zemích, poznamenávají vaše životy. Naše generace vám odkázala mnoho bohatství, ale nedokázali jsme ochránit planetu a nestřežíme mír. Když se dozvíte, že rybáři tady v (italském přístavu, pozn. red.) San Benedetto del Tronto vylovili za rok z moře dvanáct tun nečistot, plastů a podobně, všímáte si, jak se neumíme starat o životní prostředí. A zároveň nestřežíme mír… Jste povoláni stát se řemeslníky a staviteli společného domu: společného domu, který se „rozpadá“. Nová ekonomika, inspirovaná Františkem z Assisi, dnes může a musí být ekonomikou šetrnou k Zemi a ekonomikou míru. Jde o proměnu ekonomie, která zabíjí (srov. apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 53), v ekonomii života ve všech jeho rozměrech. Znamená to dospět k dobrému životu, což není dolce vita nebo užívat si života, nikoli. Dobrý život je ta mystika, kterou nás domorodé národy učí mít ve vztahu k zemi.

Oceňuji, že jste se rozhodli toto setkání v Assisi postavit na proroctví. Život Františka z Assisi po jeho obrácení byl proroctvím, které pokračuje i v naší době. V Bibli se proroctví mnohokrát týká mladých lidí. Samuel byl chlapec, když byl povolán, Jeremiáš a Ezechiel byli mladí; Daniel byl mladičký jinoch, když prorokoval o Zuzanině nevinnosti a zachránil ji před smrtí (srov. Dan 13,45-50); a prorok Joel oznamuje lidu, že Bůh vylije svého Ducha a „vaši synové a vaše dcery budou prorokovat“ (3,1). Podle Písma jsou mladí lidé nositeli ducha poznání a rozumu. Byl to mladý David, kdo pokořil zpupnost obra Goliáše (srov. 1 Sam 17,49-51).  Když občanská komunita a podniky postrádají dovednosti mladých lidí, celá společnost chřadne a život všech vyhasíná. Chybí kreativita, optimismus a nadšení, chybí odvaha riskovat. Společnost a ekonomika bez mladých lidí jsou smutné, pesimistické a cynické. Pokud to chcete vidět, navštivte univerzity, které se specializují na liberální ekonomii, a podívejte se na tváře mladých mužů a žen, kteří tam studují. Ale díky Bohu jste tu vy: nejenže tu budete zítra, ale jste tady už dnes; nejste pouze jakýmsi „dosud ne“, ale jste již přítomni.

Ekonomika, která je inspirována tímto prorockým rozměrem, se dnes projevuje v nové vizi životního prostředí a země. Musíme dosáhnout harmonie s životním prostředím, se Zemí. Existuje mnoho lidí, firem a institucí, které se snaží o ekologickou konverzi. Na této cestě musíme pokročit a udělat více. Toto „více“ už konáte a žádáte to od všech. Nestačí jakýsi vnější make-up, musíme zpochybnit stávající model rozvoje. Situace je taková, že nemůžeme čekat na příští mezinárodní summit, který by mohl být k ničemu. Země hoří dnes, a právě dnes se žádá změna, a to na všech úrovních. V uplynulém roce jste se zabývali ekonomikou rostlin, což je inovativní téma. Zjistili jste, že rostlinné paradigma obsahuje odlišný přístup k Zemi a životnímu prostředí. Rostliny umí spolupracovat se svým okolím, a i když spolu soupeří, ve skutečnosti spolupracují pro dobro ekosystému. Učme se od pokory rostlin: jejich pokora a mlčení nám mohou nabídnout jiný styl, který naléhavě potřebujeme. Pokud totiž budeme mluvit o ekologické transformaci, ale zůstaneme v ekonomickém paradigmatu 20. století, které zničilo přírodní zdroje a Zemi, opatření, která přijmeme, budou vždy nedostatečná, anebo nemocná již ve svých kořenech. Bible je plná stromů a rostlin, od stromu života až po hořčičné semínko. A svatý František nám pomáhá svým kosmickým bratrstvím se všemi živými tvory. My lidé jsme v posledních dvou stoletích rostli na úkor Země, která zaplatila účet. Často jsme ji plundrovali, abychom zvýšili svůj vlastní blahobyt, a dokonce ani blahobyt všech, nýbrž jen malé skupinky. Nastal čas pro novou odvahu opustit fosilní zdroje energie a urychlit rozvoj zdrojů s nulovým nebo pozitivním dopadem.

A pak musíme [potlesk] ... Nezastavil jsem se kvůli potlesku, jen jsem se potřeboval nadechnout…, a pak [potlesk] musíme přijmout univerzální etický princip, který se nám nelíbí, že škody se musí napravit. Jedná se o univerzální etickou zásadu: škodu je třeba napravit. Jestliže jsme vyrostli a zneužívali planetu a atmosféru, musíme se dnes naučit obětovat i životní styl, který je stále neudržitelný. V opačném případě naše děti a vnuci zaplatí účet, který bude příliš vysoký a nespravedlivý. Před půl rokem jsem poslouchal jednoho velmi významného světového vědce, který řekl: „Včera se mi narodila vnučka. Jestli to takhle půjde dál, bude muset, chudinka, do třiceti let žít v neobyvatelném světě“. Účet, který bude příliš vysoký a nespravedlivý, zaplatí děti a vnuci. Je třeba rychlé a rozhodné změny. To říkám vážně: spoléhám na vás! Prosím, nenechávejte nás v tom samotné a jděte nám příkladem! A řeknu vám pravdu: žít na této cestě vyžaduje odvahu a někdy i špetku hrdinství. Na jednom setkání jsem slyšel, jak mladý muž, 25 let, který právě vyšel jako špičkový inženýr, nemohl najít práci; nakonec ji našel v oboru, o kterém přesně nevěděl, o co se jedná, ale když si nastudoval, co má dělat, odmítl to, protože se tam vyráběly zbraně. A přitom byl bez práce a ve stavu, kdy může pracovat. To jsou hrdinové dneška.

Udržitelnost je tedy vícerozměrné slovo. Kromě environmentálního rozměru existuje také rozměr sociální, vztahový a duchovní. Pomalu začínáme rozpoznávat ten sociální: uvědomujeme si, že volání chudých a volání země je totéž volání (srov. Laudato si', 49). Proto musíme mít při práci na ekologické transformaci na paměti dopady některých environmentálních rozhodnutí na chudobu. Nikoli všechna environmentální řešení mají stejný dopad na nejchudší, a proto by měla být upřednostňována ta, která snižují bídu a nerovnost. Zatímco se snažíme zachránit planetu, nemůžeme zanedbávat trpící muže a ženy. Znečištění, které zabíjí, není jen oxid uhličitý, ale také nerovnost, která smrtelně znečišťuje naši planetu. Nemůžeme dopustit, aby nové ekologické katastrofy vymazaly z dohledu veřejnosti dávné a stále přítomné katastrofy sociální nespravedlnosti. A rovněž politické nespravedlnosti: vzpomeňte si například na ubohé trýzněné Rohingy, kteří putují z jedné strany na druhou, protože nemohou žít ve své vlasti: jde o politickou nespravedlnost.

Také naše vztahy jsou neudržitelné: v mnoha zemích se vztahy mezi lidmi ochuzují. Zejména na Západě jsou komunity stále křehčí a roztříštěnější. Rodina v některých oblastech světa prochází vážnou krizí a s ní i přijetí života a péče o něj. Současný konzumní způsob života se snaží zaplnit prázdnotu lidských vztahů stále důmyslnějším zbožím – osamělost je v dnešní době velký byznys!, ale tímto způsobem vyvolává hlad po štěstí. A to je špatně. Vzpomeňte si například na demografickou zimu, která s tím vším souvisí. Demografický propad, kdy ve všech zemích výrazně klesá počet obyvatel, protože nemají děti. Nastupuje spíš láskyplný vztah k psíkům, ke kočkám a podobně. Ale v této demografické zimě najdeme také otroctví ženy, která nemůže být matkou, protože jakmile jí začne růst břicho, vyhodí ji z práce. Těhotné ženy nemohou pracovat.

A konečně je tu duchovní neudržitelnost našeho kapitalismu. Lidská bytost, stvořená k obrazu a podobě Boží, dříve než po statcích pátrá po smyslu. Všichni hledáme smysl. Proto je prvním kapitálem každé společnosti duchovní kapitál, protože právě ten nám dává důvod, proč každý den vstávat a chodit do práce, a vytváří radost ze života, která je nezbytná i pro ekonomiku. Náš svět rychle spotřebovává tuto základní formu kapitálu, kterou po staletí hromadila náboženství, moudré tradice a lidová zbožnost. Tímto nedostatkem smyslu trpí zejména mladí lidé, kteří se často potýkají s bolestí a nejistotou života a jejichž duše je ochuzena o duchovní zdroje, které by jim umožnily zpracovat utrpení, frustraci, zklamání a ztrátu. Podívejte se na procento sebevražd mladých lidí, jak se zvýšilo, ačkoli se jejich počty tají a nezveřejňují. Křehkost mnoha mladých lidí pramení z nedostatku tohoto vzácného duchovního kapitálu. Zeptám se: máte duchovní kapitál? Ať si každý odpoví ve svém nitru…Je to neviditelný, ale skutečnější kapitál než finanční nebo technologický. Je naléhavě nutné tento základní duchovní kapitál doplnit. Technologie toho umí hodně, až příliš mnoho; učí nás co a jak dělat, ale neříká nám „proč“, a tak se z našeho jednání vytrácí plodnost a nenaplňuje už život, dokonce ani ten hospodářský.

Když jsem ve Františkově městě, nemohu si pomoci a musím se zabývat chudobou. Dělat jím inspirovanou ekonomiku znamená zavázat se k tomu, že chudí budou v centru pozornosti. Jimi počínaje pohlížejte na ekonomiku a svět. Bez úcty, péče a lásky k chudým, ke každému chudému člověku, ke každému křehkému a zranitelnému člověku, od toho počatého v matčině lůně přes nemocného a postiženého člověka až po seniora v těžké situaci, neexistuje „Františkova ekonomika“. Bez nich zkrátka není. Šel bych ještě dál: Františkova ekonomika se nemůže omezit na práci pro chudé nebo s chudými. Dokud bude náš systém produkovat odpis a dokud podle něj budeme fungovat, budeme se podílet na ekonomice, která zabíjí. Položme si tedy otázku: děláme dost pro to, abychom tuto ekonomiku změnili, nebo se spokojíme s tím, že namalujeme nějakou zeď jinou barvou, aniž bychom změnili stavbu celého domu? Nejde o povrchní nátěr: musíme změnit strukturu. Odpověď možná nespočívá v tom, co můžeme udělat, ale v tom, jak můžeme otevřít nové cesty, aby se sami chudí mohli stát protagonisty této změny. V tomto smyslu existují v Indii a na Filipínách velmi bohaté a rozvinuté zkušenosti.

Svatý František miloval nejen chudé, ale také chudobu, strohý způsob života. František chodil za malomocnými nikoli proto, aby jim pomohl, ale spíše protože se chtěl stát chudým jako oni. Po vzoru Ježíše Krista se zbavil všeho, aby byl chudý s chudými. První tržní hospodářství se zrodilo ve 13. století v Evropě v každodenním kontaktu s františkány, kteří byli přáteli těchto prvních obchodníků. Tato ekonomika jistě vytvářela bohatství, ale nepohrdala chudobou. Vytvářela bohatství, aniž by pohrdala chudobou. Náš kapitalismus naopak chce chudým pomáhat, ale neváží si jich, nechápe paradoxní blahoslavenství: „Blahoslavení chudí“ (srov. Lk 6,20). Nemáme bídu milovat, ale musíme proti ní bojovat, a to především vytvářením práce, důstojné práce. Evangelium nám však říká, že bez docenění chudých nelze bojovat s jakoukoli bídou. A právě odtud musíme začít, i vy, podnikatelé a ekonomové: máme prožívat tyto Františkovy evangelijní paradoxy. Když mluvím s lidmi nebo zpovídám, vždy se ptám: „Dáváte almužnu chudým?“. – „Ano, ano!“ – „A když dáváte almužnu chudým, díváte se jim do očí?“ – „No, já nevím...“ – „A když dáváš almužnu, hodíš mu minci, nebo se dotýkáš ruky toho chudáka?“  Lidé se nedívají chudému do očí a nedotýkají se ho, a to je odklon od ducha chudoby, od skutečné reality chudých, od lidskosti, kterou musí mít každý lidský vztah. Někdo mi řekne: „Papeži, máme zpoždění, kdy skončíš?“ Skončím hned.

Ve světle těchto úvah bych vám rád zanechal tři pokyny, tři tipy, jak se posunout vpřed.

První: podívejte se na svět očima těch nejchudších. Františkánské hnutí dokázalo ve středověku vymyslet první ekonomické teorie, a dokonce i první solidární banky („Monti di Pietà“), protože se na svět dívalo očima těch nejchudších. I vy zlepšíte ekonomiku, pokud se na věc podíváte z pohledu obětí a odepisovaných. Ale abyste získali pohled chudých a obětí, musíte je znát, musíte se s nimi přátelit. A věřte mi, že když se stanete přáteli chudých, když budete sdílet jejich život, budete mít také podíl na Božím království, protože Ježíš řekl, že jejich je nebeské království, a proto jsou blahoslavení (srov. Lk 6,20). A opakuji: ať vaše každodenní volby nepůsobí odpis.

Za druhé: jste hlavně studenti, vědci a podnikatelé, ale nezapomínejte na pracující, nezapomínejte na dělníky. Mám na mysli rukodělnou práci. Práce je již nyní výzvou naší doby a bude ještě větší výzvou zítřka. Bez hodnotné a dobře placené práce se mladí lidé nestanou skutečně dospělými, nerovnosti se zvyšují. Někdy se dá bez práce přežít, ale nežije se vám dobře. Proto při vytváření zboží a služeb nezapomínejte na práci, dobrou práci, a práci pro všechny.

Třetím vodítkem je: vtělení. Ti, kteří v rozhodujících okamžicích dějin dokázali zanechat dobrou stopu, tak učinili proto, že ideály, touhy a hodnoty převedli do konkrétních děl. To znamená, že je inkarnovali. Kromě psaní a konání kongresů dali tito muži a ženy život školám a univerzitám, bankám, odborům, družstvům, institucím. Svět ekonomiky změníte, pokud budete kromě srdce a hlavy používat také ruce. Tři jazyky: hlava, jazyk myšlení, ale nejen to: v kombinaci s jazykem citu, srdce, a v kombinaci s jazykem rukou. Musíte dělat to, co cítíte a myslíte, cítit to, co děláte a myslíte, myslet to, co cítíte a děláte. Jedná se o spojení těchto tří jazyků. Myšlenky jsou potřebné, hodně nás přitahují, zvláště když jsme mladí, ale mohou se změnit v past, pokud se nestanou „tělem“, tedy konkrétností, každodenním závazkem: třemi jazyky. Samotné myšlenky ochoří a my všichni skončíme na oběžné dráze, pokud setrváme pouze u myšlenky. Myšlenky jsou nezbytné, ale musí se stát „tělem“. Církev vždy odmítala gnostické pokušení, gnózi, pokušení pouhé myšlenky, které si myslí, že může změnit svět výlučně odlišným poznáním, bez úsilí těla. Díla jsou méně „zářivá“ než velké ideje, protože jsou konkrétní, dílčí, omezená, se světlými i stinnými stránkami současně, ale oplodňují zemi den za dnem: realita je nadřazena ideji (srov. apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 233). Milí mladí lidé, realita je vždy nadřazena ideji: buďte na to pozorní.

Drazí bratři a sestry, děkuji vám za vaše nasazení: děkuji vám. Jděte vpřed s vnuknutím a přímluvou svatého Františka. A pokud s tím souhlasíte, rád bych se na závěr pomodlil. Přečtu tuto modlitbu a vy ji budete provázet srdcem:

Otče, prosíme tě o odpuštění za to, že jsme těžce zranili zemi, že jsme nerespektovali původní kultury, že jsme si nevážili těch nejchudších a nemilovali je, že jsme vytvářeli bohatství bez společenství. Živý Bože, který jsi svým Duchem inspiroval srdce, ruce a mysl těchto mladých lidí a vyvedl je na cestu do zaslíbené země, shlédni laskavě na jejich velkorysost, lásku a ochotu obětovat svůj život pro velký ideál. Požehnej jim, Otče, v jejich podnicích, ve studiu, ve snech; provázej je v jejich těžkostech a utrpeních, pomoz jim je proměnit ve ctnost a moudrost. Podporuj je v jejich touze po dobru a životě, podpoř je při jejich zklamání tváří v tvář špatným příkladům, ať se nenechají odradit a pokračují ve své cestě. Ty, jehož jednorozený Syn se stal tesařem, jim dodej radost z proměny světa láskou, nadáním a rukama. Amen.

A mnohokrát děkuji.