Papež k Muslimské radě starších: Zachrání nás jedině transcendence a bratrství
Vatican News
Papež František a velký imám al-Azhar se po odpolední soukromé schůzce společně odebrali do mešity Královského paláce, vzdálené asi pět set metrů od papežské rezidence, na setkání s Muslimskou radou starších, nezávislou mezinárodní organizací se sídlem v Abú Zabí, která byla založena 18. července 2014 s cílem podporovat mír v islámských komunitách. Rada sdružuje muslimské učence, odborníky a hodnostáře, kteří jsou uznáváni kvůli svým zásadám spravedlnosti, nezávislosti a umírněnosti. Zvláštní pozornost věnuje Rada vnitřním konfliktům, které rozrušují muslimské komunity, a jejich příčinám s cílem bránit humanitární hodnoty islámu a zásady tolerance v protikladu k sektářství a násilí.
U vchodu do mešity přivítal papeže Františka a imáma al-Tajíba předseda Nejvyšší rady pro islámské záležitosti a člen Rady muslimských starších a její generální tajemník. Po četbě z Koránu a Bible (kniha Genesis) zaznělo úvodní slovo generálního tajemníka Muslimské rady starších. Poté vystoupili se svými proslovy zástupce vatikánské delegace, kard. Miguel Ángel Ayuso Guixot, prefekt Dikasteria pro mezináboženský dialog, a zástupce Muslimské rady starších. Následný projev velkého imáma al-Azhar se zaměřil na „Mezináboženský dialog a výzvy 21. století: Hrozby klimatických změn“.
Závěrečné slovo patřilo papeži Františkovi, jehož promluvu přinášíme v plném znění (s redakčními mezititulky):
Drahý bratře, doktore Ahmade Al-Tajíbe, velký imáme Al-Azhar,
Vážení členové muslimské rady starších,
milí přátelé,
As-salamu alaikum!
Srdečně vás zdravím a přeji si, aby pokoj Nejvyššího sestoupil na každého z vás: na vás, kteří chcete podporovat smíření, abyste se vyhnuli rozdělení a konfliktům v muslimských komunitách; na vás, kteří spatřujete v extremismu nebezpečí, které ničí pravé náboženství; na vás, kteří se snažíte rozptýlit mylné interpretace, které skrze násilí nesprávně chápou náboženskou víru, manipulují s ní a poškozují ji. Kéž pokoj sestoupí a spočine na vás, kteří ho chcete šířit tím, že do srdcí vštěpujete hodnoty úcty, tolerance a umírněnosti; na vás, kteří se snažíte podporovat přátelské vztahy, vzájemnou úctu a důvěru vůči těm, kteří stejně jako já vyznávají jinou náboženskou víru; na vás, bratři a sestry, kteří chcete v mladých lidech podporovat morální a intelektuální vzdělání, jež by potíralo všechny formy nenávisti a nesnášenlivosti. As-salamu alaikum!
Dialog okysličuje společný život. Mír nelze pouze hlásat, musí zapustit kořeny
Bůh je zdrojem pokoje. Kéž nám dopřeje, abychom byli všude kanály jeho pokoje! Rád bych před vámi zopakoval, že Bůh míru nikdy nevede k válce, nikdy nepodněcuje k nenávisti, nikdy nepropaguje násilí. A my, kteří v něj věříme, jsme povoláni k tomu, abychom podporovali mír prostřednictvím nástrojů míru, jako je setkání, trpělivé vyjednávání a dialog, který okysličuje společný život. Mezi vaše cíle patří šíření kultury pokoje založené na spravedlnosti. Rád bych vám řekl, že toto je cesta, dokonce jediná cesta, protože mír »„je dílem spravedlnosti“ (Gaudium et spes, 78). Pramení z bratrství, roste v boji proti nespravedlnosti a nerovnosti, buduje se tím, že se obrací k druhým« (Promluva u příležitosti četby závěrečné deklarace a závěru VII. kongresu představitelů světových a tradičních náboženství, 15. září 2022). Mír nelze pouze hlásat, musí zapustit kořeny. A to je možné odstraněním nerovností a diskriminace, které plodí nestabilitu a nepřátelství.
Děkuji vám za vaše úsilí v tomto směru, stejně jako za přijetí, které jste mi poskytli, a za slova, která jste pronesli. Přicházím k vám jako věřící v Boha, jako bratr a poutník pokoje. Přicházím k vám, abychom šli společně v duchu Františka z Assisi, který říkával: "Pokoj, který hlásáte ústy, mějte ještě hojněji ve svých srdcích" (Legenda tří druhů, XIV,5). Zaujalo mne, že v těchto krajích je zvykem při vítání hosta nejen podat mu ruku, ale také přiložit ruku k srdci na znamení náklonnosti. Jako by člověk druhému říkal: nejsi vzdálený, ale vstupuješ do mého srdce, do mého života. Také já s úctou přikládám ruku k srdci, hledím na každého z vás a dobrořečím Nejvyššímu za tuto příležitost k setkání.
Lidé jsou dvojího druhu: buď bratři ve víře, nebo bližní v lidskosti
Věřím, že se stále více potřebujeme setkávat, vzájemně se poznávat a brát si jeden druhého k srdci, dávat přednost realitě před idejemi a lidem před názory, otevřenosti vůči nebi před vzdáleností na zemi, bratrskou budoucností před nepřátelskou minulostí. Potřebujeme překonávat předsudky a dějinná nedorozumění ve jménu Toho, který je Zdrojem pokoje. Na druhou stranu, jak budou věřící různých náboženství a kultur schopni koexistovat, přijímat se a vážit si jeden druhého, když si zůstaneme cizí? Řiďme se výrokem imáma Alího: „Lidé jsou dvojího druhu: buď bratři ve víře, nebo bližní v lidskosti“, a ciťme se povoláni pečovat o všechny, které božský plán ve světě postavil vedle nás. Vyzývejme k tomu, abychom „zapomněli na to, co bylo, abychom se upřímně snažili o vzájemné porozumění a abychom společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi“ (Nostra aetate, 3). To jsou úkoly, které připadají nám, náboženským vůdcům: tváří v tvář stále zraněnějšímu a rozervanějšímu lidstvu, které dušně a ulekaně dýchá pod rouškou globalizace, jsou velká vyznání víry povinna být srdcem, které spojuje údy těla, duší, která dodává naději a život nejvyšším tužbám.
Zlo ve světě plyne z odmítnutí Boha
V těchto dnech jsem hovořil o síle života, který vydrží i v těch nejsušších pouštích, protože čerpá z vody setkání a pokojného soužití. Včera jsem si vzal příklad z úžasného „stromu života“, který se nachází zde v Bahrajnu. Biblické vyprávění, které jsme slyšeli, staví strom života do středu počáteční zahrady, do srdce úžasného Božího plánu pro člověka, harmonického plánu, který je schopen obsáhnout celé stvoření. Lidé se však od Stvořitele a jím stanoveného řádu vzdálili. To vedlo ke vzniku problémů a nerovnováhy, které v biblickém vyprávění následují jeden po druhém: hádky a bratrovražda (srov. Gn 4), nepokoje a devastace životního prostředí (srov. Gn 6-9), pýcha a protiklady v lidské společnosti (srov. Gn 11)... Záplava zla a smrti zkrátka vytryskla z lidského srdce, ze zlé jiskry, kterou rozpoutal onen hřích, jenž se usadil u brány jeho srdce (srov. Gn 4,7), aby zapálilo harmonickou zahradu světa. Všechno toto zlo má však kořeny v odmítnutí Boha a bratra: v tom, že člověk ztratil ze zřetele Původce života a přestal se považovat za strážce svých bratrů a sester. Proto dvě otázky, které jsme slyšeli, zůstávají vždy platné a mimo vyznávané krédo se ptají každé existence a každého věku: „Kde jsi?“ (Gn 3,9); „Kde je tvůj bratr?“ (Gn 4,9).
Drazí přátelé, bratři v Abrahamovi, věřící v jediného Boha,
sociální a mezinárodní, ekonomické a osobní neduhy, stejně jako dramatická ekologická krize, která charakterizuje tuto dobu a o níž jsme zde dnes uvažovali, nakonec pramení z odvrácení se od Boha a bližního. Máme tedy jedinečný a nevyhnutelný úkol, a to pomáhat znovu objevit tyto zapomenuté zdroje života, přivést lidstvo zpět k tomu, aby se napájelo vláhou této prastaré moudrosti, opětovně přiblížit věřící k uctívání Boha nebes a k lidem, pro které stvořil zemi.
Modlitba a bratrství jsou naše skromné a účinné zbraně
Jakým způsobem to učinit? Naše prostředky jsou v zásadě dva: modlitba a bratrství. To jsou naše skromné a účinné zbraně. Nesmíme se nechat zlákat jinými prostředky, zkratkami nehodnými Nejvyššího, jehož jméno Pokoje je uráženo těmi, kdo věří v oprávněnost síly, kdo podněcují násilí, válku a trh se zbraněmi, „obchod se smrtí“, který prostřednictvím stále větších částek mění náš společný domov ve velký arzenál. Kolik temných zápletek a kolik bolestných rozporů se za tím vším skrývá! Vzpomeňme si například na to, kolik lidí je nuceno migrovat ze své vlasti kvůli konfliktům podněcovaným levným nákupem zastaralých zbraní, aby je pak stále dokonalejší vojenská technika vypátrala a z jiných hranic vyhostila zpět. A tak naděje umírá hned dvakrát! Tváří v tvář těmto tragickým scénářům, kdy se svět žene za chimérami síly, moci a peněz, jsme povoláni, abychom si v moudrosti našich starců a otců připomněli, že Bůh a bližní mají přednost před vším ostatním, že nás zachrání jen transcendence a bratrství. Je na nás, abychom tyto zdroje života objevili, jinak bude poušť lidstva stále vyprahlejší a smrtonosnější. Především je na nás, abychom spíše činy než slovy svědčili o tom, že právě v toto věříme, v tuto dvojí pravdu. Máme velkou zodpovědnost před Bohem i před lidmi a musíme být příkladnými vzory toho, co hlásáme, a to nejen ve svých komunitách a našich domovech – to už nestačí – ale i ve sjednoceném a globalizovaném světě. Jako potomci Abrahama, který byl národům otcem ve víře, nemůžeme mít na srdci jen „své vlastní“, ale stále jednotněji se musíme obracet k celému lidskému společenství obývajícímu Zemi.
Hlásat Boha, který dává pokoj životu, a pokoj, který dává život lidem
Všichni si totiž alespoň ve skrytu srdce kladou tytéž velké otázky: kdo je člověk, proč existuje bolest, zlo, smrt, nespravedlnost, co je po tomto životě? V mnoha lidech, umrtvených praktickým materialismem a ochromujícím konzumem, však tyto otázky dřímají, zatímco v jiných jsou umlčeny nelidskými ranami hladu a chudoby. Pohleďme na dnešní hlad a chudobu. Kéž ale mezi důvody tohoto zapomnění toho, na čem záleží, nepatří naše nedbalost. Kéž nepohoršujeme tím, že se zabýváme něčím jiným, a nikoli hlásáním Boha, který dává pokoj životu, a pokoje, který dává život lidem. Bratři a sestry, podporujme se v tom navzájem, navažme v budoucnu na naše dnešní setkání, kráčejme společně! Budeme požehnáni Nejvyšším i těmi nejmenšími a nejslabšími tvory, které upřednostňuje: chudými, dětmi a mladými, kteří po tolika temných nocích - zvláště mladí lidé - očekávají úsvit světla a míru.
