Papež vystoupil se silným projevem na Bahrajnském fóru pro dialog
Projev papeže Františka na Bahrajnském fóru pro dialog: Východ a Západ pro lidské soužití
Awali, Bahrajn, 4. listopadu 2022
(mezititulky jsou redakční)
PAPEŽ FRANTIŠEK
Vaše Veličenstvo,
Královské Výsosti,
drahý bratře, doktore Al-Tajíbe, velký imáme Al-Azharu,
drahý bratře Bartoloměji, ekumenický patriarcho,
vážené náboženské a občanské autority,
dámy a pánové!
Srdečně vás zdravím a děkuji za přijetí, kterého se nám dostalo, a za uspořádání tohoto Fóra dialogu, které se koná pod záštitou Jeho Veličenstva bahrajnského krále. Název této země je odvozen od jejích vod: slovo Bahrajn evokuje "dvě moře". Myslíme na vody moře, které spojují země a lidi, spojují vzdálené národy. "Co země rozděluje, to moře spojuje", říká staré přísloví. A naše planeta Země při pohledu shora vypadá jako obrovské modré moře, které spojuje různé břehy. Z oblohy jako by nám připomínala, že jsme jedna rodina: ne ostrovy, ale jedno velké souostroví. Tak nás chce Nejvyšší a tato země, souostroví více než třiceti ostrovů, může být symbolem této touhy.
Bahrajn: rozlehlá moře i prameny v hloubce
Žijeme však v době, kdy je lidstvo, propojené jako nikdy předtím, mnohem více rozdělené než sjednocené. Název "Bahrajn" nám může pomoci v dalším zamyšlení: "dvě moře", o nichž se v něm mluví, odkazují na sladké vody jeho podmořských pramenů a na slané vody Zálivu. Stejně tak se dnes nacházíme před dvěma moři opačných chutí: na jedné straně klidné a mírné moře společného soužití, na druhé straně hořké moře lhostejnosti, pustošené střety a rozbouřené válečnými větry se stále bouřlivějšími ničivými vlnami, které hrozí, že všechny zaplaví. Východ a Západ se bohužel stále více podobají dvěma protilehlým mořím. Na druhou stranu jsme zde společně, protože máme v úmyslu plout po stejném moři a zvolit si cestu setkání, nikoli konfrontace, cestu dialogu, kterou naznačuje toto fórum: "Východ a Západ pro lidské soužití".
Jednota i rozdělení lidstva
Po dvou strašlivých světových válkách, po studené válce, která po desetiletí držela svět v napětí, uprostřed tolika katastrofálních konfliktů ve všech částech světa, uprostřed tónů obviňování, hrozeb a odsuzování se stále nacházíme na okraji křehké rovnováhy a nechceme se utopit. Dochází k paradoxu: zatímco většinu světové populace spojují stejné potíže, trápí ji vážné potravinové, ekologické a pandemické krize i stále skandálnější planetární nespravedlnost, několik mocných lidí se soustřeďuje na rozhodný boj za stranické zájmy, exhumuje překonané praktiky, překresluje zóny vlivu a staví proti sobě bloky. Zdá se tedy, že jsme svědky dramaticky dětinského scénáře: v zahradě lidstva si místo péče o celek hrají s ohněm, raketami a bombami, se zbraněmi, které způsobují pláč a smrt, a zasypávají společný dům popelem a nenávistí.
To jsou trpké důsledky toho, když se nadále zdůrazňuje opozice, aniž by se znovu nalezlo porozumění, když se vytrvale odhodlaně prosazují vlastní despotické, imperialistické, nacionalistické a populistické modely a vize, když se nezajímáme o kulturu druhého, když nenasloucháme volání obyčejných lidí a nářku chudých, když nepřestaneme manichejsky určovat, kdo je dobrý a kdo špatný, když se nesnažíme o vzájemné porozumění a spolupráci pro dobro všech. Máme před sebou tyto volby. Protože v globalizovaném světě jdeme kupředu jen tehdy, když veslujeme společně, zatímco když plujeme sami, jsme unášeni.
V rozbouřeném moři konfliktů máme před očima Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společné soužití, v němž se doufá v plodné setkání mezi Západem a Východem, užitečné pro léčení jejich nemocí. Jsme tu, abychom jako věřící v Boha a naše bratry odmítli "izolační myšlení", tedy způsob vidění reality, který ignoruje jediné moře lidstva a soustředí se pouze na své vlastní proudy. Chceme, aby se spory mezi Východem a Západem vyřešily pro dobro všech, aniž by se odváděla pozornost od jiné propasti, která se neustále a dramaticky zvětšuje, a to mezi severem a jihem světa. Vznik konfliktů by neměl vést k tomu, abychom ztratili ze zřetele skryté tragédie lidstva, jako je katastrofa nerovnosti, kdy většina obyvatel Země zažívá bezprecedentní nespravedlnost, hanebná pohroma hladu a neštěstí klimatických změn, které jsou známkou nedostatečné péče o společný domov.
Specifická role náboženství dnes
V těchto otázkách, o nichž se v těchto dnech diskutuje, se náboženští představitelé nemohou nezapojit a nejít dobrým příkladem. Máme specifickou úlohu a toto fórum nám k tomu dává další příležitost. Naším úkolem je podporovat a pomáhat lidstvu, které je stejně tak vzájemně závislé jako rozdělené, aby se pohybovalo společně. Rád bych proto nastínil tři výzvy, které vyplývají z Dokumentu o lidském bratrství a Deklarace Bahrajnského království a které byly v posledních dnech reflektovány. Týkají se modlitby, vzdělávání a konání.
Modlitba
Především je to modlitba, která se dotýká lidského srdce. Dramata, kterými trpíme, a nebezpečná zranění, která zakoušíme, "nevyrovnanosti, jimiž trpí dnešní svět, souvisí s hlubší nevyrovnaností, jež tkví v srdci člověka" (Gaudium et spes, 10). V tomto tkví kořen věci. A tak největší nebezpečí nespočívá ve věcech, v materiálních skutečnostech, v organizacích, ale ve sklonu lidských bytostí uzavřít se do imanence vlastního ega, vlastní skupiny, vlastních malicherných zájmů. Není to vada až naší doby, existuje, co je člověk člověkem, a s Boží pomocí ji lze napravit (srov. encyklika Fratelli tutti, 166).
Proto je modlitba, otevření srdce Nejvyššímu, zásadní pro očištění od egoismu, uzavřenosti, sebestřednosti, falše a nespravedlnosti. Kdo se modlí, přijímá do svého srdce pokoj a nemůže se nestát jeho svědkem a poslem; a především svým příkladem vyzývá své bližní, aby se nestali rukojmími pohanství, které redukuje člověka na to, co prodává, kupuje nebo čím se baví, ale aby znovu objevili nekonečnou důstojnost, kterou každý člověk nese. Věřící člověk, člověk míru, je ten, kdo kráčí s druhými na zemi a jemně a uctivě je zve, aby pozvedli svůj pohled k nebi. A ve své modlitbě nese jako kadidlo stoupající k Nejvyššímu (srov. Ž 141,2) námahu a zkoušky všech.
Náboženská svoboda
K tomu je však nezbytný jeden předpoklad: náboženská svoboda. Deklarace Bahrajnského království vysvětluje, že "Bůh nás nasměroval k božskému daru svobody volby", a proto "žádná forma náboženského nátlaku nemůže člověka přivést ke smysluplnému vztahu s Bohem". Veškeré nucení je totiž nehodné Všemohoucího, protože On neodevzdal svět otrokům, ale svobodným tvorům, kterých si plně váží. Usilujme tedy o to, aby svoboda tvorů odrážela svrchovanou svobodu Stvořitele, aby byla vždy a všude chráněna a respektována místa bohoslužeb a aby byla podporována modlitba a nikdy jí nebylo bráněno. Nestačí však jen udělit povolení a uznat svobodu kultu, je třeba dosáhnout skutečné svobody náboženství. A nejen každá společnost, ale i každé vyznání je povoláno k tomu, aby tuto skutečnost realizovalo. Je povoláno k tomu, aby se ptalo samo sebe, zda Boží stvoření omezuje zvenčí, nebo osvobozuje uvnitř; zda pomáhá člověku vzdát se strnulosti, uzavřenosti a násilí; zda ve věřících posiluje pravou svobodu, která neznamená dělat si, co se člověku zlíbí, ale disponovat se k dobru, k němuž jsme byli stvořeni.
Vzdělávání
Jestliže se výzva modlitby týká srdce, druhá výzva, vzdělávání, se týká mysli člověka. V Deklaraci Bahrajnského království se uvádí, že "nevědomost je nepřítelem míru". Je pravda, že tam, kde je nedostatek vzdělávacích příležitostí, roste extremismus a zakořeňuje fundamentalismus. A je-li nevědomost nepřítelem míru, je vzdělání přítelem rozvoje, pokud je to vzdělání skutečně hodné člověka, dynamické a vztahové bytosti: tedy ne rigidní a monolitní, ale otevřené výzvám a citlivé na kulturní změny; ne sebestředné a izolované, ale pozorné k historii a kultuře ostatních; ne statické, ale zkoumavé, aby zahrnovalo různé a podstatné aspekty jediného lidstva, k němuž patříme. To umožňuje zejména proniknout k jádru problémů, aniž bychom se domnívali, že máme řešení, a řešit složité problémy jednoduchým způsobem, ale s předpokladem prožívání krize tak, že nepodlehneme logice konfliktu. Logika konfliktu nás vždy vede ke zkáze. Krize nám pomáhá přemýšlet a dozrávat. Je skutečně nedůstojné lidské mysli věřit, že důvody síly převažují nad důvody rozumu, používat metody minulosti k řešení současných problémů, aplikovat schémata technologie a pohodlnosti na lidské dějiny a kulturu. To vyžaduje klást otázky, vstupovat do krizí a umět vést dialog s trpělivostí, respektem a v duchu naslouchání; poznávat historii a kulturu druhých. Takto se vychovává lidská mysl, pěstuje se vzájemné porozumění. Protože nestačí říkat, že jsme tolerantní, ale je třeba skutečně vytvořit prostor pro druhého, dát mu práva a příležitosti. Je to způsob myšlení, který začíná u vzdělání a k jehož podpoře jsou náboženství vyzývána.
Ženy ve veřejné sféře
Konkrétně bych chtěl zdůraznit tři naléhavé otázky v oblasti vzdělávání. Za prvé, uznání žen ve veřejné sféře: "ve vzdělávání, v práci, při výkonu jejich sociálních a politických práv" (srov. Dokument o lidském bratrství). V této oblasti, stejně jako v jiných, je vzdělání cestou k emancipaci od historického a společenského dědictví, které je v rozporu s duchem bratrské solidarity, jenž musí charakterizovat ty, kdo uctívají Boha a milují bližního.
Práva dětí
Za druhé "ochrana základních práv dětí" (tamtéž), aby vyrůstaly vzdělané, opatrované, doprovázené a nebyly odsouzeny k životu v zajetí hladu a násilí. Vychovávejme a vzdělávejme se tak, abychom se na krize, problémy, války dívali očima dětí: to není naivní dobráctví, ale prozíravá moudrost, protože jedině když na ně budeme myslet, bude se pokrok odrážet v nevinnosti, a ne v zisku, a pomůže budovat budoucnost člověka.
Občanská práva
Vzdělávání, které začíná v rodině, pokračuje v rámci komunity, vesnice nebo města. Proto bych za třetí zdůraznil výchovu k občanství, ke společnému soužití, k respektu a zákonnosti. A zejména samotný význam "koncepce občanství", která je "založena na rovnosti práv a povinností". Je třeba se k tomu zavázat, abychom "v našich společnostech zavedli koncept plnohodnotného občanství a zřekli se diskriminačního používání termínu 'menšiny', který v sobě nese zárodek pocitu izolace a méněcennosti; připravuje půdu pro nepřátelství a neshody a bere některým občanům jejich úspěchy a náboženská a občanská práva tím, že je diskriminuje" (tamtéž).
Nasazení
Tím se dostáváme k poslední ze tří výzev, která se týká činnosti, mohli bychom říci lidských sil. Deklarace Bahrajnského království učí, že "kdo hlásá nenávist, násilí a nesvár, znesvěcuje jméno Boží. Ti, kdo jsou věřící, to bez jakéhokoli vysvětlování odmítají. Důrazně říkají "ne" rouhání se válkou a používání násilí. A tato "ne" důsledně promítají do praxe. Protože nestačí říci, že náboženství je mírumilovné, je třeba odsoudit a izolovat násilníky, kteří zneužívají jeho jméno. Nestačí se distancovat od extremismu a netolerance, je třeba jednat opačným směrem. "Proto je třeba přestat podporovat teroristická hnutí dodávkami peněz, zbraní, plánů či ospravedlňováním a také medializací a považovat to vše za mezinárodní zločiny, které ohrožují bezpečnost a světový mír. Takový terorismus ve všech jeho formách a projevech musí být odsouzen" (Dokument o lidském bratrství). Také ideologický terorismus.
Úsilí všech náboženství o mír
Náboženský člověk, člověk míru, se také staví proti závodům ve zbrojení, válečnému byznysu, trhu se smrtí. Neupřednostňuje "spojenectví proti někomu", ale způsoby setkávání se všemi: aniž by se poddal jakémukoli relativismu nebo synkretismu, sleduje jedinou cestu, cestu bratrství, dialogu a míru. To jsou jeho "ano". Vydejme se po této cestě, drazí přátelé: rozšiřme svá srdce pro svého bližního, pokročme na cestě vzájemného poznání. Upevněme vzájemná pouta, bez dvojího přístupu a beze strachu, ve jménu Stvořitele, který nás postavil do tohoto světa jako strážce našich bratří a sester. A pokud mezi sebou různí mocní lidé vyjednávají o zájmech, penězích a mocenských strategiích, ukažme, že je možný i jiný způsob setkání. Je to možné a nutné, protože síla, zbraně a peníze nikdy nepřinesou budoucnost v míru. Spojme se tedy pro dobro člověka a ve jménu toho, který miluje člověka a jehož jméno je Pokoj. Podporujme konkrétní iniciativy, aby cesta velkých náboženství byla stále aktivnější a trvalejší, aby byla svědomím míru pro svět! A zde všechny srdečně vyzývám, aby ukončili válku na Ukrajině a zahájili seriózní mírová jednání.
Na straně nejslabších
Stvořitel nás vyzývá, abychom jednali zejména ve prospěch příliš mnoha jeho dětí, které stále nenacházejí dostatek místa v programech mocných: chudých, nenarozených, starých, nemocných, migrantů... Pokud my, kteří věříme v Boha milosrdenství, nenasloucháme ubohým a nedáváme hlas těm, kteří jsou bez hlasu, kdo to udělá? Buďme na jejich straně, snažme se přijít na pomoc zraněným a zkoušeným! Tímto způsobem přitáhneme na svět požehnání Nejvyššího. Kéž osvítí naše kroky a sjednotí naše srdce, mysl a síly (srov. Mk 12,30), aby se klanění Bohu spojilo s konkrétní a bratrskou láskou k bližnímu: abychom společně byli proroky soužití, tvůrci jednoty a budovateli pokoje.
Děkuji.