Papež na památku Panny Marie Guadalupské: Bůh řídí dějiny zraněného světa
PAPEŽ FRANTIŠEK
Náš Bůh v každé chvíli řídí dějiny lidstva, nic se nevymyká jeho moci, která je něhou a prozřetelnostní láskou. Zpřítomňuje se skrze gesto, událost, člověka. Neustále se naklání do našeho zraněného a úzkostlivého světa, který tolik potřebuje, aby jej podporoval svou láskou a milosrdenstvím. Způsob, jakým zasahuje a projevuje se, nás ustavičně překvapuje a naplňuje radostí. Bůh v nás vyvolává úžas – a činí tak způsobem sobě vlastním.
Čtění z listu Galaťanům to zcela přesně popisuje a poskytuje nám tak pomoc při vděčné kontemplaci vykupitelského plánu, jímž z nás Bůh činí své adoptivní děti: „Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4).
A tak se stalo: příchod Syna v lidském těle je nejvyšším vyjádřením jeho božské metody, prospěšné spáse. Bůh, který tolik miloval svět, nám poslal svého Syna, „narozeného ze ženy“, aby „žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Takto v Ježíši, zrozeném z Marie, vstupuje Věčné do nejistoty naší doby, stává se provždy a nezvratitelně „Bohem-s-námi“, který kráčí po našem boku jako bratr a druh. Přišel, aby zůstal. Nic z toho, co je nám vlastní, mu není cizí, neboť je jako jeden z nás, je blízký, je to přítel, ve všem se s námi shoduje kromě hříchu.
Cosi podobného se stalo téměř před pěti stoletími, v onu chvíli, která byla pro obyvatele Nového světa tak složitá a obtížná. Pán chtěl přeměnit neklid, vyvolaný setkáním dvou odlišných světů, v nově nabytý smysl, ve znovu získanou důstojnost, v otevřenost vůči evangeliu. Přál si ho proměnit v setkání. Učinil tak vysláním Marie, své Matky, v logice evangelia, které nám dnes připomíná, že po andělském zvěstování se „Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách“ (Lk 1,39). Panna, která spěchá. Do požehnaných amerických krajů tak vkročila naše Panna z Guadalupe, která se představila jako „Matka nejopravdovějšího Boha, hodného žití“ (srov. Nican Mopohua) a která přišla, aby – bez jakéhokoli vyřazování – utěšila ty nejmenší, uspokojila jejich potřeby a jako starostlivá matka je zahalila svou přítomností, láskou a útěchou. Je to naše mestická Matka.
Letos slavíme Guadalupe ve chvíli, která je pro lidstvo těžká a hořká, prosycená válečným rachotem, rostoucí nespravedlností, hladomorem, chudobou, utrpením. Nastal hlad. A přestože se tento obzor jeví temně a znepokojivě a lze předvídat ještě větší zkázu a zoufalství, víra, Boží láska a blahosklonnost nás učí a prohlašují, že také nyní je příhodný čas spásy, v němž nám Pán, skrze míšenku Pannu Marii, nadále dává svého Syna, volá nás k bratrství a k tomu, abychom opustili sobectví, lhostejnost a nesmiřitelnost. Pán nás vyzývá, abychom se „spěšně“ ujímali jedni druhých, šli vstříc zapomenutým bratrům a sestrám, odepisovaným našimi konzumními a netečnými společnostmi, našim bratrům a sestrám, odkládaným stranou. Maria tak činí „ve spěchu“, je to pečlivá, hbitá a bedlivá Matka.
Dnes jako včera se s námi Nejsvětější Maria Guadalupská chce setkat, jako se jednoho dne setkala s Juanem Diegem na vrchu Tepeyac. Chce s námi přebývat. Snažně nás prosí, ať jí dovolíme, aby byla naší matkou, ať otevřeme svůj život jejímu Synu Ježíši, ať přijmeme jeho poselství a naučíme se milovat jako On. Přišla, aby americký lid provázela na této tvrdé cestě, poznamenané chudobou, vykořisťováním, kulturním a společensko-hospodářským kolonialismem. Je vprostřed zástupů, které hledají svobodu a ubírají se směrem na sever. Je vprostřed onoho amerického lidu, ohroženého ve své identitě dravým a vysávajícím pohanstvím, zraněného aktivním hlásáním praktického a pragmatického ateismu. Je tam a říká nám: „Jsem tvá Matka“. Matka lásky, pro niž je hodno žít.
Dnes, 12. prosince, začíná na americkém světadílu Mezikontinentální guadalupská novéna, pouť, která připraví oslavy pátého století guadalupského zjevení v roce 2031. Prosím ale, prožijte ji v pravém guadalupském duchu. Zneklidňují mne ideologicko-kulturní návrhy různého druhu, které si chtějí přisvojit setkání lidu s jeho Matkou, které ji chtějí zbavit mestictví a nalíčit ji. Prosím, nedovolte, aby se poselství přetavilo v mondénní a ideologické modely. Toto poselství je prosté a vlídné: „Nejsem snad já tvá Matka?“ Matka se nesmí stát předmětem ideologií.
Kéž nám Ježíš Kristus, toužebně očekávaný všemi národy, na přímluvu Naší Matky z Guadalupe dopřeje radostné a klidné dny, aby Pánův pokoj přebýval v našich srdcích a srdcích všech mužů a žen dobré vůle.
Přeložila Jana Gruberová
