Papež k africkým jezuitům: Svět se řítí do propasti, pokud chybí odvaha zastavit válku
Antonella Palermo – Vatican News
Konflikty, krutost válečného násilí, ochrana přírodního dědictví, zlořády církve, sen o Africe: to jsou některá z témat, kterým se papež František věnoval při setkáních s jezuity v Konžské demokratické republice a v Jižním Súdánu.
Celý svět je ve válce, odváží se ji lidé zastavit?
Dne 2. února rozmlouvalo se Svatým otcem na nunciatuře v Kinshase 82 jezuitů působících v Konžské demokratické republice v čele s provinciálem, otcem Rigobertem Kyungu. Byl mezi nimi také jezuita Donat Bafuidinsoni, biskup z Inonga. Během rozhovoru byla věnována velká pozornost otázce smíření a spravedlnosti, jedné z apoštolských preferencí Tovaryšstva Ježíšova. "Zde je silné téma konfliktu, boje mezi frakcemi. Podívejme se však na celý svět, který válčí!", poznamenal papež a připomněl situaci v Sýrii, Jemenu, Myanmaru, Latinské Americe, na Ukrajině. "Bude mít lidstvo odvahu, sílu nebo dokonce možnost obrátit se zpět? Jdeme vpřed, vpřed směrem k propasti. Nevím: tuto otázku si kladu sám. Je mi líto, že to musím říct, ale jsem trochu pesimista," přiznal František.
Pokračující výroba zbraní je součástí pohanské válečné kultury
"Dnes se skutečně zdá, že hlavním problémem je výroba zbraní. Na světě je stále tolik hladu a my pokračujeme ve výrobě zbraní. Od této katastrofy je těžké se odvrátit. A to nemluvím o atomových zbraních! Stále ještě věřím v osvětovou práci, v přesvědčování", pokračoval papež v rozhovoru s konžskými jezuity. Připomněl vyprávění obětí násilí z východních konžských oblastí, které ho zasáhlo vzhledem k nepředstavitelné krutosti, kterou tyto oběti popisovaly. I jezuitům z Jižního Súdánu papež zopakoval: "Dnes je i u nás pohanská kultura války, kde záleží na tom, kolik máte zbraní. Pohanské hodnoty dnes mají stále větší váhu: peníze, pověst, moc. Musíme si uvědomit, že svět se pohybuje v pohanské kultuře, která má své vlastní modly a bohy. Ale pak, prosím, nebuďme tak naivní, abychom si mysleli, že křesťanská kultura je kulturou jedné strany, kde všichni spojeni dohromady tvoří sílu. Pak se totiž církev stává stranou. Nikoli! Křesťanská kultura je naopak schopnost rozlišovat a žít křesťanské poselství, které naše pohanství nechce pochopit a přijmout. Dospěli jsme k tomu, že pokud člověk přemýšlí o požadavcích křesťanského života v dnešní kultuře, považuje je za formu extremismu. Musíme se učit pohybovat se vpřed v pohanském kontextu, který se nijak neliší od prvních staletí".
Synoda o konžském deštném pralese se neplánuje
Papež se zastavil u otázky ochrany životního prostředí v povodí řeky Kongo, po Amazonii považovaného za druhé zelené plíce planety, ohroženého odlesňováním, znečištěním a intenzivním, nelegálním vytěžováním. Na otázku, zda by se mohla konat synoda o této oblasti podobně jako o Amazonii, odpověděl, že nikoli, ale že by bylo jistě dobré, aby biskupská konference přijala takový synodální závazek na místní úrovni, právě proto, že rovnováha planety závisí také na zdraví konžského biomu.
Církev není multinacionálka na spiritualitu
Papež dále vyjádřil uznání konžskému ritu, protože je to dle jeho soudu umělecké, mistrovské dílo, realizované nikoli jako adaptace, ale jako "poetická, tvůrčí skutečnost". Poté se vrací k obrazu církve jako polní nemocnice a zdůrazňuje, že jednou z nejošklivějších věcí v církvi je autoritářství, "zrcadlo společnosti, zraněné světskostí a korupcí". A dodává: "Církev není nadnárodní korporací na spiritualitu. Podívejte se na svaté! Uzdravují, pečují o rány, které svět prožívá! Slouží lidem! Slovo 'sloužit' je velmi ignaciánské. 'Ve všem milovat a sloužit' je ignaciánské heslo. Přál bych si církev služebnou".
Výročí nicejského koncilu a rezignace na papežský úřad
Papež hledí do roku 2025, kdy uplyne 1 700 let od prvního nicejského koncilu. Zmiňuje, že probíhají přípravy s patriarchou Bartolomějem na jeho bratrskou oslavu v naději, že se podaří dosáhnout dohody o datu Velikonoc. Znovu také otevírá téma rezignace na papežský úřad. Nemyslí si, že by se rezignace papežů měla stát běžnou věcí: "Benedikt měl odvahu to udělat, protože kvůli zdraví nemohl pokračovat. V tuto chvíli to není na pořadu dne. Domnívám se, že papežova služba je ad vitam. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být". Stejně smýšlí i o roli generálního představeného Tovaryšstva: "Ano, v tomto jsem konzervativní," říká.
Afrika nepotřebuje zkorumpované politiky
V Jižním Súdánu se František 4. února setkal v Džubě s 11 jezuity působícími v této zemi a s otcem Kizitem Kiyimbou, představeným Východoafrické provincie, která zahrnuje Súdán, Jižní Súdán, Etiopii, Ugandu, Keňu a Tanzanii. Afrika musí růst, ne být vykořisťována: to sen, který zde papež vyjádřil pro tento kontinent a na jehož téma již komunikoval loni v listopadu během onlinového setkání s africkými studenty. Vzpomíná na jejich svědectví, která odhalila brilantní inteligenci. "Afrika potřebuje politiky, kteří jsou takoví: dobří, inteligentní, díky nimž jejich země rostou. Především politiky, kteří se nenechají zmást korupcí. Politická korupce neponechává prostor pro růst země, ničí ji," opakoval papež před svými spolubratry.
Arrupe, beatifikační proces pokračuje
S jezuity z Jižního Súdánu František hovořil také o beatifikačním procesu otce Pedra Arrupeho, který byl generálním představeným řádu v letech 65-83. "Jeho kauza pokračuje," říká, "protože jedna z etap již byla dokončena. Mluvil jsem o tom s otcem generálem. Největší problém se týká spisů otce Arrupeho. Napsal toho hodně a my to musíme všechno přečíst. A to celý proces zpomaluje". Připomenutí jeho postavy dává papeži také příležitost zdůraznit důležitost modlitby, modlitby, která je vždy vtělená do požadavků reality, v níž se nacházíme. "Bojím se kazatelů, kteří se modlí abstraktně, teoreticky, kteří hodně mluví, ale prázdnými slovy," upozorňuje František. Tuto vtělenou modlitbu spolu s odvahou a něhou si v jezuitech přál svatý Ignác. A tutéž výzvu papež adresuje i svým dnešním spolubratrům.
