Papež František v rozhovoru pro Infobae: Chci jet do Argentiny

Salvatore Cernuzio – Vatican News

Cesta do Argentiny, naděje na změnu ve Venezuele a odsouzení „hrubé diktatury“ v Nikaragui. Především na Střední a Jižní Ameriku se František zaměřil v rozhovoru, který poskytl argentinskému zpravodajskému webu Infobae několik dní před oslavami desátého výročí svého pontifikátu. V rozhovoru v Domě sv. Marty s majitelem portálu, Danielem Hadadem, se papež pohyboval od geopolitických otázek, jako je válka na Ukrajině, přes církevní aspekty, jako je přístup k homosexuálům a úloha žen, až po osobnější témata („Proč už se nedíváte na televizi?“).

Situace v Nikaragui

Papež komentuje zejména těžkosti, které dnes zažívají lidé a církev v Nikaragui, kde byl kromě neustálých útoků na biskupy a kněze vyhoštěn nuncius a zakázána procesí ve Svatém týdnu. Papež odsoudil nevyváženost těch, kteří vedou tuto zemi, a v souvislosti s biskupem z Matagalpy, monsignorem Rolandem Álvarezem, odsouzeným na 26 let vězení, o němž hovořil při modlitbě Anděl Páně 12. února, dodal: „Máme zde jednoho uvězněného biskupa. Velmi vážného muže, velmi schopného. Chtěl vydat své svědectví a nepřijal vyhnanství. Jako bychom zde nastolili komunistickou diktaturu ze sedmnáctého roku nebo Hitlerovu diktaturu z roku 35, ne? Jsou to takové surové diktatury. Nebo, abychom použili pěknou argentinskou definici, guarangas (hrubé)“.

Cesta do Argentiny

Když už je řeč o Argentině, nevyhnutelně se nabízí otázka na možnou cestu do jeho rodné země. „Byla naplánována na prosinec 2017“, vysvětlil Jorge Mario Bergoglio a zopakoval to, co řekl již při zpátečním letu z Iráku: „Nejprve se mělo jet do Chile, pak do Argentiny a Uruguaye. Takový byl plán. Ale co se stalo? Právě tehdy se konaly volby. Takže jsme museli přesunout Chile na prosinec a pak jet do Argentiny a Uruguaye v lednu. V lednu jsou ale všichni na dovolené... Pak se program změnil a udělalo se Chile a Peru. A Argentina a Uruguay byly ponechány na později... Cesta byla naplánovaná. Jsem otevřený této příležitosti... Chci jet do Argentiny“, zdůrazňuje.

Režim ve Venezuele a válka na Ukrajině

František poté přesouvá pohled na Venezuelu a prohlašuje, že vidí záblesk naděje, že se režim může změnit: „Myslím si to“, prohlašuje, „protože historické okolnosti je donutí změnit způsob dialogu... Nikdy nezavírám dveře před možnými řešeními. Naopak, povzbuzuji je“.

Ohledně řešení války na Ukrajině je papež opatrnější: „Všichni o to usilují. Všichni pracují“, říká. „Módí (indický premiér, pozn. red.) může něco udělat, nevím. Vím, že je několik vládců, kteří se na tom pracují. Existuje jedna izraelská skupina, která se umí dobře pohybovat. Ale nevíme, k čemu to povede“.

Přijetí homosexuálů

Homosexuálové, znovu sezdaní rozvedení, ženy, celibát, to jsou další témata, kterým se papež v rozhovoru věnuje. V otázce přijetí homosexuálů se František odvolává přímo na Ježíšova slova: „Již zde padla jedna významná odpověď“, říká. „Všichni. Všichni. Všichni mohou dovnitř. Když 'uhlazení' pozvaní nechtěli přijít na hostinu, vyslal na rozcestí, aby zavolal všechny, dobré, zlé, staré, mladé, děti, všechny. Všechny. Církev je pro všechny. A každý řeší své postavení před Pánem v síle, kterou má. Jsme církví hříšníků“.

„Nevím, kde je církev svatých, tady jsme všichni hříšníci“, vyzdvihuje papež a stejně jako při své první cestě do Ria de Janeira v roce 2013 opakuje: „Kým jsem, abych soudil člověka, když má dobrou vůli, že? Pokud je spíše jedním z ďáblovy bandy, no, tak ho trochu braňme. Ale dnes se této otázce věnuje velká pozornost. Ježíš volá každého a každý řeší svůj vztah k Bohu, jak může nebo jak chce, někdy chce a někdy nemůže, ale Pán vždycky čeká“.

Úloha žen

Ve stejném duchu papež, když hovoří o svátostech pro znovu sezdané rozvedené, což bylo ústřední téma dvojí synody o rodině v letech 2014-15, poukazuje na „svědomí biskupa“ a navrhuje rozvedeným párům, aby „šly za svým biskupem a předložily mu svou situaci“.

Zatímco u žen vyzdvihuje skutečnost, že jich nyní v církvi pracuje více: je to nutný krok vpřed, protože „machismus je špatný“, jak říká. „Někdy vás celibát může vést k machismu. Knězi, který neumí pracovat se ženami, něco chybí, není zralý. Vatikán byl velmi machistický, ale to je součást kultury, nikdo za to nemůže. Vždycky se to tak dělalo“. Nyní se však situace mění: „Ženy mají jinou metodiku, jiný smysl pro čas, čekání, trpělivost než muži. To muže nesnižuje, jsou jiní. A mají se vzájemně doplňovat“.

Disciplína celibátu

Právě u celibátu v západní církvi se papež František pozastavuje a vysvětluje: „Je to dočasný předpis... Není věčný jako kněžské svěcení... Na druhou stranu je celibát disciplína“. „Takže by mohl být revidován?“, ptá se tazatel. „Ano“, odpovídá papež.

Špatný odpor

Hadad dále cituje 92letého kardinála Juliána Herranze, když říká, že ze šesti papežů, s nimiž spolupracoval, „snad ďábel pracoval se dvěma, Pavlem VI. a Františkem, vždy s cílem rozdělit církev a bránit šíření evangelia“. „Nemohu posoudit, zda je to pravda, nebo ne“, zní odpověď. „Někdy však odpor existuje, ale ten špatný. Nikoli ten dobrý. Protože dobrý odpor spočívá v tom, že když udělám dobrý projekt, tak se na to společně podíváme, prodiskutujeme to. Špatný odpor je ten, který se vrací zpět a také hledá zradu. Ale buď jsem naivní, nebo to neposlouchám“. Takových věcí je v církvi dost, „jsou tam, v koutě, skryté“: „Ocitají se na pokraji schizmatu, to je ta špatná věc“, komentuje papež. „Například případ jednoho amerického biskupa, velmi známého, který byl nunciem. Není známo, zda je tento člověk katolík, nebo ne, je na hranici. Takový odpor se špatně řeší. V církvi se od počátku objevuje odpor. Když mě kritizují hlava nehlava, tak si toho vážím“, dodává, „někdy se mi to nelíbí, ale vážím si toho“.

Slib, že se nebude dívat na televizi

Proto padne také zmínka o slibu, který dal před třiatřiceti lety Panně Marii Karmelské, že se nebude dívat na televizi. Bylo to 15. července 1990, když v jezuitské komunitě sledoval televize, kde se „vysílaly se věci, které nejsou dobré pro srdce. Nikoli věci hříšné, ale ony relativismy, které oslabují srdce“. Následující den při mši svaté na Pannu Marii Karmelskou František cítil, „že bych se na to neměl dívat, bez jakýchkoli problémů“. Řekl tedy „dost“, což dodnes platí, až na několik krátkých ústupků.