Papež k budoucím kněžím: Buďte vždy znamením milosrdné a vstřícné církve

Tiziana Campisi – Vatican News

Naslouchání, společná cesta a svědectví, tedy charakteristiky synodální cesty, po níž církev kráčí, jsou zásadní pro formaci těch, kdo se připravují na kněžství, zdůraznil papež ve svém proslovu ke komunitě diecézního semináře "Saint Mary's" v Clevelandu, kterou přijal na audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce. Kněžím, jáhnům, seminaristům, učitelům a zaměstnancům tohoto církevního institutu - kteří přijeli z Ohia do Říma oslavit 175. výročí jeho založení - František připomenul význam pomoci, kterou kněží nabízejí členům Božího lidu "v prožívání jejich povolání být misionářskými učedníky", zejména v kontextu synodální cesty, kterou se celá církev ubírá. Poté se obrátil přímo k těm, kteří se připravují na kněžské svěcení a pastorační službu, a nabídl jim několik podnětů.

Naslouchání Božímu slovu

Pokud jde o naslouchání, papež vybízí, aby si "každý den udělali prostor" především pro Pána, "rozjímali o jeho slově", nacházeli světlo pro svou cestu "s pomocí duchovního doprovázení a především trávili čas" s Bohem "v modlitbě a naslouchali mu v tichu před svatostánkem".

Nikdy nezapomínejte na to, jak je důležité postavit se před Hospodina a naslouchat tomu, co vám chce říci. Naslouchání Božímu hlasu v hloubi srdce a rozlišování jeho vůle je vskutku nezbytné pro náš vnitřní růst, zejména když stojíme před naléhavými a obtížnými úkoly.

František vyzdvihl, že život v semináři "již nyní nabízí možnost pěstovat si návyk modlitby", který poslouží při výkonu kněžské služby, a dodal, že "naslouchání Pánu s sebou nese také odpověď ve víře na vše, co zjevil a co předává církev", aby pak kněží mohli "autenticky a radostně učit a hlásat druhým pravdu a krásu evangelia".

Prohlubování ducha společenství

Pokud jde o společné putování, další charakteristiku synodální cesty, papež seminaristům naznačuje, jak v průběhu přípravy na kněžství prožívat církevní společenství.

Doba vaší formace v semináři je příležitostí k prohloubení ducha bratrského společenství nejen mezi vámi, ale také s vaším biskupem, s kněžími místní církve, s věřícími zasvěcenými i laiky a také se všeobecnou církví. Musíme si uvědomit, že jsme součástí jednoho velkého lidu, který přijal Boží zaslíbení jako dar, nikoli jako privilegium.

I povolání těch, kdo si zvolí kněžský život, "je darem", upřesňuje František, "dát se do služby budování Kristova těla", kráčet se stádcem, "někdy vpředu, aby ukazovali cestu, někdy uprostřed, aby povzbuzovali, a někdy vzadu, aby doprovázeli ty, kdo nejvíce zápasí", aniž by se od něj kdy oddělili.

Kněží jako znamení vycházející církve

A konečně svědectví o tom, že jsou "živými znameními Ježíše přítomného ve světě", není ničím jiným než plodem naslouchání Bohu a společného putování, upřesnil papež a popřál budoucím kněžím, aby léta strávená v semináři byla přípravou na úplné darování se Bohu a jeho lidu "v celibátu a s nerozděleným srdcem". V závěru své promluvy František ujistil seminaristy o svých modlitbách, aby ve svém apoštolátu byli "vždy znamením vycházející církve, svědčící a sdílející milosrdnou Ježíšovu lásku se všemi členy lidské rodiny, zvláště s chudými a potřebnými". Odtud pramení papežova naděje, že studium a seminární příprava jim umožní "růst ve věrné lásce k Bohu a pokorné službě" bližním.