Papež pro argentinský zpravodajský portál: Pamatujme, že tu nejsme navždy

Vatican News

Po Infobae a La Nación hovořil papež František u příležitosti desátého výročí svého pontifikátu s dalším argentinským médiem Perfil. Rozsáhlý rozhovor s novinářem Jorgem Fontevecchiou, spoluzakladatelem Perfilu, se zaměřil na řadu témat, jako jsou metafyzika, církev, teologie, jezuité, komunismus, peronismus, ekonomika, pandemie, geopolitika, migranti, Brazílie, evangelikální církve, Argentina, sociální hnutí, kněží třetího světa, Matky z Májového náměstí, diktatura, domorodé národy a návrat do vlasti.

Papež se věnoval tématu smrti, o kterém, jak řekl, často přemýšlí, a to „s velkým klidem“: „Pomáhá nemyslet na to, že jsme tu navždy, protože jsou lidé, kteří se domnívají, že mají koupenou minulost, přítomnost i budoucnost až do roku 2050. Je třeba na to pamatovat.“

Kromě toho, že se papež věnoval různým otázkám církve, včetně synodální cesty, vnitřních a vnějších výzev a možných rozdělení, vysvětlil, že „práce papeže s církví a biskupa s diecézí spočívá v harmonizaci. Toto slovo je zásadní, protože když mluvíme o Duchu svatém, musíme skončit u tohoto slova. Jasný příklad: ráno o Letnicích je velký humbuk, a kdo dělá tento humbuk? Duch svatý. Duch svatý je tedy ten, kdo způsobuje rozdíly v církvi a pak je uvádí v soulad“.

K různým teologickým a disciplinárním otázkám v církvi, jako je přístup ke svátostem pro rozvedené, kteří uzavřeli nové manželství, nebo manželství osob stejného pohlaví, František zopakoval, že „každý je Božím dítětem a každý Boha hledá a nachází, a to tak, jak může. Bůh si drží od těla pouze pyšné, my ostatní hříšníci jsme v řadě“. K tématu celibátu papež zopakoval: „Ještě nejsem připraven ho revidovat, ale samozřejmě je to věc církevní disciplíny, nemá to nic společného s dogmatem, které dnes je a zítra být nemusí“.

Proč se ztotožňujete s Františkem z Assisi? zeptal se poté argentinský novinář Fontevecchia. „Je to spontánní záležitost. Vidět toho chlapce z dobré rodiny, který ve dvaceti letech všechno opustí, dokonce se svlékne před svým otcem a začne žít životem plným působivé tvořivosti. Františkův život je životem revolucionáře, který má odvahu zcela převrátit karty, životem bezstarostného člověka, který se vydává za chalífou nebo sultánem, byť si je vědom toho, že mu mohou uříznout hlavu. Je to ona lehkomyslnost člověka zamilovaného do Ježíše. Obdivuhodná, ale nikoli zcela napodobitelná. Právě tito světci, aby vyznačili cestu, kterou je třeba následovat, jdou dál, ale pak se musí trochu přiblížit běžnému životu.“

Papež se poté vrátil ke 13. březnu před deseti lety a vzpomněl si na emoce, které pocítil v okamžiku vyhlášení volby: „Člověk se brání tím, že nechce slyšet. Když už bylo téměř jasné, že to pro mne dopadne špatně (sic), přišel za mnou kardinál Hummes a řekl: 'Neboj se, bylo to dílo Ducha svatého'. Velký muž, kardinál Hummes. A když jsem byl zvolen, měl jsem dvě třetiny a následovalo hlasování, Hummes ke mně přišel a řekl: 'Nezapomeň na chudé'. A odtud pochází jméno František. Hummes mě doprovodil těmito dvěma gesty“, vypráví Jorge Mario Bergoglio.

Během rozhovoru byl dán prostor také ekonomickým otázkám, na které papež reagoval zopakováním sociální vize církve a naznačil, že „dnes se věci posunuly dál a je možné vést velmi dobrý dialog s ekonomikou a dosáhnout kroků porozumění nebo formulací, které jdou dobře. Na druhé straně nelze vést dobrý dialog s financemi. Finance jsou plynné, ekonomika je konkrétní“.

K tématu migrace papež zdůraznil, že „dnes bohužel existují vykořisťující země a vykořisťované země, ať se nám to líbí nebo ne. A bohužel neexistuje absence hranic, existuje formální absence hranic, ale nikoli skutečná, protože v rámci Evropy existují rozdíly, které jsou de facto hranicemi“. Na otázku, jak si představuje svět bez hranic, odpovídá, že „nikoli jako uniformitu nebo otázku vnější image, ale jako bohatství každé země, každého národa, každého kontinentu, nabízené k výměně“.

Na závěr se František zamýšlí nad kněžími a jejich pastoračním posláním, přičemž opět povzbuzuje, aby byli pastýři, kteří jsou cítit ovcemi. „Může být člověk takovým pastýřem tady ve Vatikánu?“ zeptal se novinář. „Ano, samozřejmě“, odpověděl papež a připomněl příklad kardinála Casaroliho, který v dobách Jana XXIII. kromě své plodné práce vysokého diplomata navštěvoval v neděli také vězení pro mladistvé.

Na konci rozhovoru vzkazuje papež Bergoglio svým argentinským krajanům: „Chci poděkovat svému národu, který mne vychoval. Jsem Argentinec, vychovaný argentinským lidem, s jeho bohatstvím a rozpory, toto vše jsem zdědil, jsem synem přistěhovalců, ale duší Argentinec“.