Papež mladým v Budapešti: Postavte se k životu čelem!

Vatican News 

V sobotu 29. dubna odpoledne se papež vydal do multifunkční sportovní arény v Budapešti.  Setkal se zde s mladými, kteří přicestovali z celého Maďarska i s ostatních zemí.

Papež k nim pronesl sérii povzbuzení inspirovanou svědectvími, která zazněla z úst mladých lidí na začátku setkání.

Velké otázky mládí

František začal svá povzbuzení odkazem na pozdrav biskupa Ference, který je pověřen pastorací mladých a který se věnoval také tématu velkých otázek, kterým čelí mladí lidé:

“Biskup Ferenc nám řekl, že mládí je časem velkých otázek a velkých odpovědí. Je to pravda a je důležité, aby tu byl někdo, kdo bude provokovat a naslouchat vašim otázkám a nebude vám dávat snadné, předem připravené odpovědi, ale pomůže vám nebojácně čelit dobrodružství života a hledat velké odpovědi. To ostatně dělal i Ježíš. Předem připravené odpovědi jsou k ničemu. Nepomohou vám.

Kristus je Bůh v těle, živý Bůh, který se  nám přibližuje; je Přítel, nejlepší z přátel, je Bratr, nejlepší z bratrů, a umí velmi dobře klást otázky. V evangeliu vlastně On, který je Mistrem, spíše klade otázky, než dává odpovědi.”

Velké životní sny

Papež se také věnoval tématu velkých snů a vytýčených priorit mladých lidí a v povzbudil je po vzoru Ježíše ke zvyšování náročnosti jejich cílů, ovšem v Ježíšově stylu:

“Ježíš nechce, aby jeho učedníci byli školáky opakujícími učivo, ale mladými lidmi svobodnými a na cestě, společníky Boha, který naslouchá jejich potřebám a je pozorný k jejich snům.

Jak v životě zvítězit? Stejně jako ve sportu existují dva základní kroky: za prvé, vytyčit si vysoký cíl; za druhé, trénovat.

Máte talent? Určitě ano! Neodkládejte ho stranou v domnění, že ke štěstí vám stačí jakési minimum, třeba titul, práce, která vám vydělá peníze, trocha zábavy... Ne, dejte do hry to, co máte.

Máte dobré vlastnosti? Bez obav do nich investujte! Cítíte v srdci, že máte nějakou schopnost, která může přinést mnoho dobrého? Cítíte, že je dobré milovat Boha, založit velkou rodinu, pomáhat potřebným? Nemyslete si, že jsou to nedosažitelné touhy: investujte do velkých životních cílů!”

Přetížení a vyčerpání

Tématem papežovy promluvy se stal také aktuální problém příliš velkého tlaku na výkonnost a následného přetížení nejen mladé generace:

“Dnes vám všechno říká, že musíte být rychlí, výkonní, prakticky dokonalí, jako stroje! Pak si ale uvědomíme, že nám často dochází energie a nevíme, jak dál. 

Je tedy dobré umět se zastavit a doplnit palivo, dobít baterie. Ale pozor: nepropadejte se do vlastních melancholií a nerozjímejte nad svými smutky, není dobré omílat myšlenky na to, kdo mi udělal to či ono, vytvářet teorie o tom, jak se chovají druzí!”

Ticho

Lékem na nedostatky a neduhy současnosti je podle papeže ticho:

“Ticho je půdou, na níž můžeme pěstovat prospěšné vztahy, protože nám umožňuje svěřit Ježíši to, co prožíváme, přinést mu tváře a jména, svěřit mu své starosti, prohlédnout si své přátele a modlit se za ně. 

Ticho nám dává příležitost přečíst si stránku evangelia, která promlouvá k našemu životu, sklonit se před Bohem, a tak najít pokoj ve svém srdci.

Ticho umožňuje vzít do ruky knihu, kterou nemusíme číst, ale která nám pomáhá číst v lidské duši, pozorovat přírodu, abychom nebyli v kontaktu jen s věcmi vytvořenými lidmi a objevovali krásu, která nás obklopuje.

Ale ticho není od toho, abychom se přilepili k mobilům a sociálním sítím; ne, prosím: život je skutečný, ne virtuální, neodehrává se na obrazovce, ale ve světě!”

Skrytý detail v evangeliu

Nakonec papež předložil krátký výklad jednoho příběhu v Janově evangeliu, kterým všechny zve k velkorysosti sdílení:

“Drazí přátelé, rád bych se s vámi podělil ještě o jednu věc, o stránku z evangelia, která shrnuje to, o čem jsme mluvili. 

V Janově evangeliu, v 6. kapitole, je krásný eucharistický text, jehož středem je jeden mladý muž. Vypráví o mladém muži, který byl v zástupu a naslouchal Ježíši. Pravděpodobně věděl, že shromáždění bude trvat dlouho, a byl prozíravý: vzal si s sebou oběd. 

Ježíš má se zástupem soucit a chce ho nasytit; proto ve svém stylu klade učedníkům otázky, aby osvobodil jejich energii. Ptá se jednoho z nich, jak to má udělat, a přichází "účetní" odpověď: "Dvě stě denárů chleba nestačí ani na to, aby každý dostal kousek" (J 6,7). Jako by říkal: matematicky nemožné. 

Jiný mezitím vidí onoho chlapce a vysloví postřeh, ale opět pesimistický: "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik lidí?" (v. 9). Nakonec však stačí, aby Ježíš vykonal slavný zázrak rozmnožení chlebů a ryb. 

Evangelium však neuvádí detail, který nechává na naší představivosti: jak se učedníkům podaří přesvědčit onoho mladíka, aby dal všechno, co má? 

Možná ho požádají, aby jim poskytl svůj oběd, a on se rozhlédne a uvidí tisíce lidí. A možná stejně jako oni odpoví: "To nestačí, proč to žádáte po mně a nepostaráte se o to vy, Ježíšovi učedníci?". 

Pak mu možná řeknou, že to byl sám Ježíš, kdo se ptal. A on dělá neobyčejnou věc: svěřuje se, dává všechno, nic si nenechává pro sebe. Přišel, aby od Ježíše přijímal, a zjišťuje, že sám Ježíši dává. 

Tak se právě stane ten zázrak. Pochází ze sdílení: rozmnožení, které Ježíš způsobil, začíná tím, že se onen mladík dělí s ním a pro druhé. Málo toho mladíka se v Ježíšových rukou stává mnoho. 

K tomu vede víra: ke svobodě dávat, k nadšení z dávání, k překonávání strachu a k nasazení sebe sama!”