Papež František přijal ve Vatikánu koptského papeže Tawadra II.
Jana Gruberová – Vatican News
„Toto je den, který učinil Pán: radujme se a jásejme v něm!“, zopakoval papež František velikonoční zvolání, jímž před padesáti lety papež svatý Pavel VI. ve svatopetrské bazilice přivítal Tawadrova předchůdce, papeže Šenudu III, aby tak stejnou aklamací uvítal svého milovaného bratra a přítele Tawadra:
„Upřímně ti děkuji, že jsi přijal mé pozvání, abychom si společně připomněli jubileum této historické události z roku 1973 a také desáté výročí našeho prvního setkání v roce 2013. Na ekumenické cestě je důležité dívat se vždy dopředu (…) a neustále si klást otázku: „Quanta est nobis via?“, Jak daleko ještě máme dojít? (…) Setkání našich předchůdců, které se konalo v Římě od 9. do 13. května 1973, znamenalo historický mezník ve vztazích mezi Svatopetrským a Markovým stolcem. Bylo to první setkání mezi papežem koptské pravoslavné církve a římským biskupem. Znamenalo také ukončení teologického sporu sahajícího až do dob Chalcedonského koncilu, a to díky podpisu památné společné christologické deklarace ze dne 10. května 1973, která později posloužila jako inspirace pro podobné dohody s ostatními východními pravoslavnými církvemi“.
Jak papež František dále poznamenal, ono historické setkání vedlo k vytvoření Mezinárodní smíšené komise mezi katolickou církví a koptskou pravoslavnou církví, která v roce 1979 přijala průkopnické Zásady, jimiž se má řídit hledání jednoty mezi katolickou církví a koptskou pravoslavnou církví, podepsané papežem svatým Janem Pavlem II. a papežem Šenudou III. V tomto dokumentu se prorocky uvádí, že „jednota, kterou si představujeme, neznamená pohlcení jednoho druhým ani nadvládu jednoho nad druhým. Stojí ve službě každému z nich, aby mu pomohla lépe prožívat specifické dary, které obdržel od Ducha Božího“, pokračoval.
„Tato smíšená komise pak připravila půdu pro zrod plodného teologického dialogu mezi katolickou církví a celou rodinou východních pravoslavných církví, jehož první setkání se uskutečnilo v roce 2004 v Káhiře za hostitelství Jeho Svatosti Šenudy. Děkuji koptské pravoslavné církvi za její angažovanost v tomto teologickém dialogu. Jsem také vděčný Vaší Svatosti za bratrskou pozornost, kterou nadále věnujete koptské katolické církvi, blízkost, která našla chvályhodné vyjádření ve vytvoření Národní rady křesťanských církví v Egyptě. Jak vidíme, setkání našich slavných předchůdců nepřestalo přinášet ovoce na cestě našich církví k plnému společenství. Právě na památku tohoto setkání v roce 1973 se zde Vaše Svatost poprvé setkala se mnou 10. května 2013, několik měsíců po Vaší intronizaci a několik týdnů po začátku mého pontifikátu. Při té příležitosti jste navrhl, abychom každého 10. května slavili „Den přátelství mezi kopty a katolíky“, který od té doby naše církve pravidelně slaví“.
Jako symbol tohoto přátelství papež František připomněl slavnou koptskou ikonu z 8. století, na níž je zobrazen Pán spočívající rukou na rameni svého přítele, svatého mnicha Meny z Egypta. Této ikoně se někdy říká „ikona přátelství“, protože se zdá, že Pán chce svého přítele doprovázet a kráčet s ním, vysvětlil František a dodal: „Podobně i pouta přátelství mezi našimi církvemi mají kořeny v přátelství samotného Ježíše Krista se všemi jeho učedníky, které nazývá „přáteli“ (srov. Jan 15,15) a které doprovází na jejich cestě, jako to udělal s poutníky z Emauz“.
„Na této cestě přátelství nás doprovázejí také mučedníci, kteří dosvědčují, že „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položil život za své přátele“ (Jan 15, 13). Nemám slov, kterými bych vyjádřil svou vděčnost za vzácný dar relikvie koptských mučedníků zabitých v Libyi 15. února 2015. Tito mučedníci byli pokřtěni nejen vodou a Duchem, ale také krví, která je setbou jednoty pro všechny Kristovy následovníky. S radostí dnes oznamuji, že se souhlasem Vaší Svatosti bude těchto jedenadvacet mučedníků zařazeno do římského martyrologia na znamení duchovního společenství, které spojuje naše dvě církve“.
Kéž modlitby koptských mučedníků, spojené s modlitbami Bohorodičky, nadále přispívají k tomu, aby naše církve rostly v přátelství až do požehnaného dne, kdy budeme moci společně slavit u jednoho oltáře a přijímat stejné Tělo a Krev Spasitele, „aby svět uvěřil“ (Jan 17,21), rozloučil se papež František.
Dodejme, že to není to poprvé, co katolická církev zařadila nekatolíky do římského martyrologia. Již v roce 2001 byla do martyrologia zařazena řada světců pravoslavných a východních církví, kteří žili po jejich rozdělení, například slovanští světci Theodosius a Antonín Pečerský (11. století), Štěpán Permský a Sergij Radonežský (14. století) a arménský světec Řehoř z Nareku (10. století), kterého papež František v roce 2015 prohlásil učitelem církve.
