Katecheze o apoštolské cestě do Maďarska
Při dnešní generální audienci papež František přerušil katechetický cyklus o evangelizačním nadšení a apoštolské horlivosti, aby zhodnotil cestu do Budapešti, kterou vykonal o posledním dubnovém víkendu. Papež poukázal na pevné křesťanské kořeny maďarského národa, které odolaly ateismu, a upozornil na nezbytnost začleňování rozdílností a přijetí lidí, kteří klepou na dveře Evropy. Ocenil maďarskou humanitární pomoc, určenou ukrajinským uprchlíkům, a rozsáhlou charitativní síť.
1 Pt 1,3.4a.6-7
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Před třemi dny jsem se vrátil z cesty do Maďarska. Rád bych poděkoval všem, kteří tuto návštěvu připravili a provázeli modlitbou. Opětovně vyslovuji uznání maďarským státním představitelům, místní církvi a srdnatému maďarskému národu, který má bohatou dějinnou paměť. Během svého pobytu v Budapešti jsem vnímal náklonnost všech Maďarů a dnes bych rád o této návštěvě hovořil za použití dvou symbolů: kořenů a mostů.
Kořeny. Vydal jsem se jako poutník k národu, v jehož dějinách – jak prohlásil sv. Jan Pavel II. – „zanechali svou stopu mnozí světci a hrdinové, které obklopovaly zástupy prostých a pracovitých lidí“ (Promluva při přivítání, Budapešť, 6.9.1996). Je to skutečně pravda: viděl jsem mnoho prostých a pracovitých lidí, kteří hrdě uchovávají své vazby k vlastním kořenům. Jak zvýraznila svědectví pronesená při setkáních s místní církví a s mládeží, k těmto kořenům náleží především světci, kteří za svůj národ položili život, dosvědčovali evangelium lásky a byli světlem v temných okamžicích. Mnozí tito minulí svatí dnes vyzývají k překonání hrozícího poraženectví a strachu z budoucnosti a připomínají, že Kristus je naše budoucnost. Světci nám připomínají, že Kristus je naše budoucnost.
Pevné křesťanské kořeny maďarského národa však byly podrobeny zkoušce a jeho víra prošla ohněm. Ateistické pronásledování ve dvacátém století totiž na křesťany dolehlo s nebývalým násilím – biskupové, kněží, řeholníci a laici byli zabíjeni nebo zbavováni svobody. Ačkoli tu pokračovaly snahy o pokácení stromu víry, jeho kořeny zůstaly nedotčeny a vytrvala zde skrytá, avšak živá a silná církev, čerpající sílu z evangelia. Komunistickému pronásledování v Maďarsku předcházelo nacistické, včetně tragické deportace velkého počtu židovského obyvatelstva. Za oné kruté genocidy se mnozí lidé vyznamenali v odboji a byli schopni její oběti bránit, což umožnily právě pevné kořeny společného soužití. Zde v Římě máme jednu vynikající maďarskou básnířku, která prošla všemi těmito zkouškami a vypráví mladým lidem o nezbytnosti zápasit za ideál, abychom nepodlehli pronásledování a neklesali na duchu. Tato básnířka se dnes dožívá dvaadevadesáti let: vše nejlepší, Edith Brucková!
Avšak jak vyplynulo ze setkání s mladými lidmi a představiteli kultury, také dnes je svoboda v ohrožení. Jak? Děje se to převážně „v sametových rukavičkách“, prostřednictvím znecitlivujícího konzumerismu, jehož vinou se člověk spokojí s trochou hmotného blahobytu a zapomíná na minulost, „plave“ na hladině přítomnosti, uzpůsobené podle měřítek jednotlivce. Takto jsme nebezpečně pronásledováni zesvětštěním, které konzumerismus nadále prohlubuje. Kořeny chřadnou, jestliže to jediné, co se počítá, je myslet sám na sebe a dělat, co se mi zlíbí. Tento problém se týká celé Evropy, kde se ocitly v krizi obětavost pro druhé, vnímání pospolitosti, vnímání krásy společných snů a možnosti utvářet početné rodiny. Celá Evropa je v krizi. Zamýšlejme se tudíž nad tím, jak důležité je zachovávat kořeny, neboť jedině při jejich hlubokém ukotvení porostou větve do výšky a přinesou ovoce. Každý z nás si může položit otázku – a to i rovině národa: jaké jsou nejdůležitější kořeny mého života? Z čeho vycházejí? Pamatuji na ně, pečuji o ně?
Od kořenů přejděme k druhému obrazu: mostům. Budapešť, která vznikla před půldruhým stoletím sjednocením tří měst, se proslavila svými mosty, které tyto části spojují a procházejí jimi. Zvláště při setkání se stáními představiteli tato skutečnost poukázala na nutnost stavění mírových mostů mezi různými národy. A zejména na povolání Evropy jako „stavitelky mírových mostů“, začleňování různorodosti a přijetí těch, kteří tlučou na její brány. V tomto ohledu je krásný most ve formě humanitárního koridoru, který byl vytvořen pro mnohé uprchlíky ze sousední Ukrajiny, s nimiž jsem se mohl setkat a obdivovat přitom rozsáhlou charitativní síť maďarské církve.
Maďarsko se dále velice zasazuje o budování mostů k zítřku a věnuje velikou pozornost péči o životní prostředí a udržitelnou budoucnost, což je opravdu velmi krásné. Pracuje na tom, aby utvářelo mezigenerační mosty mezi starými a mladými lidmi, které jsou dnes všeobecně nepostradatelné. Jak vyplynulo ze setkání s místní církví, existují také mosty, které by se měly vyklenout směrem k dnešním lidem, protože hlásání Krista nemůže spočívat pouze v opakování minulosti, nýbrž žádá si neustálou modernizaci, aby tak mužům a ženám naší doby pomáhalo k seznámení s Ježíšem. A konečně, když s vděčností vzpomenu na pěkné liturgické momenty – modlitbu s řecko-katolickým společenstvím a hojnou účast při slavnostní nedělní eucharistii, myslím také na krásné mosty mezi věřícími. Na nedělní mši svaté byli přítomni křesťané různých obřadů a vyznání, pocházející z různých zemí, kteří v Maďarsku dobře spolupracují. Budovat mosty, přinášející soulad a jednotu.
Na této návštěvě mne zaujala důležitost přikládaná hudbě, což je typickým rysem maďarské kultury. A konečně bych na prahu měsíce máje rád připomenul, že Maďaři chovají velikou úctu ke svaté Matce Boží. Zasvětili se jí z podnětu svého prvního krále, sv. Štěpána, a z úcty se k ní obracejí jako ke Královně, aniž by vyslovovali její jméno. Královně Maďarska tedy svěřme tuto drahou zemi, Královně míru svěřme budování mostů ve světě, a Královně nebes, jíž vzdáváme hold v této velikonoční době, svěřme svá srdce, aby spočívala v Boží lásce.
