Papež v rozhovoru s jezuity: Zpátečnictví v církvi je nemocí z nostalgie

Andrea De Angelis - Vatican News 

"S mladými lidmi je třeba mluvit jako s dospělými, ne jako s dětmi", protože potřebují "svědectví a autenticitu". I v církvi je třeba čelit "zpátečnictví, které je reakcí proti modernímu" a které se ukazuje být "nemocí nostalgie". To jsou některé z úvah papeže při jeho soukromém setkání s maďarskými jezuity, které se uskutečnilo na nunciatuře v sobotu 29. dubna, den po jeho příjezdu do Budapešti. O rozhovoru římského biskupa s jezuity informoval článek v časopise "La Civiltà Cattolica", pod nímž je podepsán ředitel otec Antonio Spadaro.

Důslednost života

František odpověděl na sedm otázek, které mu položili někteří z 32 přítomných jezuitů. Mezi nimi byl i provinciál, otec Attila Andras. První otázka se týkala mladých lidí, zejména pastorační péče věnované jim a způsobu, jak s těmito věřícími jednat. Papež navrhl slovo "svědectví", které "znamená důslednost života", jinak budou vše jen slova, ale "bez svědectví neuděláte nic". Svědectví tedy znamená také "důslednost, protože mladí lidé netolerují dvojakou řeč" a "s mladými lidmi ve formaci je třeba mluvit jako s dospělými, jako se mluví s dospělými lidmi, ne s dětmi". Papež tedy zdůraznil význam dialogu mezi mladými a starými, protože "proroctví mladého člověka je to, které vychází z laskavého vztahu se starými".

Cesta do Maďarska

Jeden z jezuitských otců se pak Františka zeptal, co ho vedlo k návratu do Budapešti. "Důvodem," zněla odpověď, "je to, že poprvé jsem měl jet na Slovensko, ale v Budapešti se konal eucharistický kongres. Přijel jsem tedy na několik hodin sem. Ale slíbil jsem, že se vrátím, a tak jsem se vrátil". Když znovu mluvil o mladých lidech, pozornost se pak zaměřila na dvě slova: autenticita a laskavost. To druhé "je jedno z klíčových Božích vlastností, kterými jsou blízkost, soucit a něha. To je Boží styl". Mladým lidem pak ponechte svobodu být autentičtí, "nechte je říkat - žádal papež - co cítí”.

Zneužívání a odsouzení

Papež byl poté dotázán, jak je možné milovat jako bratry i ty, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, a nabídnout soucit, který evangelium žádá pro všechny, i pro ty, kteří byli odsouzeni. "Není to vůbec snadné, vaše otázka je velmi silná," odpověděl František a vysvětlil, jak "je třeba pachatele odsoudit, ale jako bratra". V tomto smyslu "je třeba jeho odsouzení chápat jako akt lásky", protože "existuje logika, druh lásky k nepříteli, který je vyjádřen i tímto způsobem", i když "není snadné ho pochopit a žít". "I oni," pokračoval, "jsou Božími dětmi. A to vyžaduje pastorační péči. Zaslouží si trest, ale také pastorační péči".  

Dramatický příběh otce Jalicse

Papež byl také požádán, aby promluvil o svém vztahu k otci Franzi Jalicsovi, jezuitovi, který byl v roce 1976 v Argentině uvězněn v kobkách Esmy, jednoho z hlavních vězeňských, mučících a vyhlazovacích center argentinské diktatury. Vojenský režim se do toho pokusil zatáhnout tehdejšího provinciála otce Bergoglia, který naopak udělal vše pro jeho záchranu. "Jálics za mnou okamžitě přišel a promluvili jsme si," vyprávěl papež a vzpomínal na jeho propuštění poté, co trpěl "výhrůžkami a mučením". "Poradil jsem mu, aby odjel za svou matkou do Spojených států. Situace byla opravdu příliš nepřehledná a nejistá. Pak vznikla legenda, že jsem to byl já, kdo je měl předat do vězení. Měli byste vědět, že před měsícem vydala argentinská biskupská konference dva svazky ze tří plánovaných se všemi dokumenty týkajícími se toho, co se stalo mezi církví a armádou. Najdete v nich vše". František poté připomněl i dalšího zatčeného jezuitu Orlanda Yoria. "Chci dodat, že když Jálicse a Yoria zadržela armáda, byla situace v Argentině zmatená a vůbec nebylo jasné, co se má dělat. Udělal jsem to, co jsem cítil, že musím udělat, abych je bránil. Byla to," řekl, "velmi bolestná záležitost".

Nebezpečí zpátečnictví

Nakonec zazněla otázka týkající se Druhého vatikánského koncilu a zejména toho, jak najít Boží hlas tím, že budeme milovat naši vlastní dobu. "Koncil se stále teprve uskutečňuje a - řekl papež - vím, že vzdory jsou strašné. Objevuje se neuvěřitelný restauracionismus". Z toho plyne výzva nebát se změn, protože 'navracení zpět nezachovává život, nikdy. Člověk se musí změnit", zatímco dnes "je nebezpečím zpátečnictví, reakce proti modernímu", a to je "nemoc nostalgie". "To je důvod, proč jsem rozhodl, že nově je pro všechny nově vysvěcené kněze, kteří chtějí slavit podle Římského misálu z roku 1962, povinné získat na to povolení. Po všech nezbytných konzultacích jsem tak rozhodl, protože jsem viděl, že toto pastorační opatření, které dobře provedli Jan Pavel II. a Benedikt XVI. je využíváno ideologickým způsobem, k vracení se zpět".