Papež František: Jako křesťané usilujme společně o spravedlivý a stabilní mír na Ukrajině
Francesca Sabatinelli – Vatican News
Válka na Ukrajině ukazuje, že všechny války jsou totální katastrofou pro národy a rodiny, pro lidi nucené opustit svou zemi, pro města a vesnice i pro stvoření, jako se to projevilo po zničení Kachovské přehrady. František se o svou starost o ukrajinský národ podělil se členy delegace konstantinopolského ekumenického patriarchátu, které dnes přijal na audienci a kteří se 29. června zúčastnili oslav svatých Petra a Pavla ve Svatopetrské bazilice.
Jako Kristovi učedníci se nemůžeme smířit s válkou, ale máme povinnost společně pracovat na prosazení míru. Tragická realita této války, která jako by neměla konce, vyžaduje od všech společné tvůrčí úsilí o stanovení a uskutečnění cest, směřujících ke spravedlivému a stabilnímu míru. Mír jistě není skutečností, které můžeme dosáhnout sami, ale je především darem od Pána. Je to však dar, který vyžaduje odpovídající postoj ze strany člověka, zejména věřícího, který se má podílet na Božím mírotvorném díle.
Křesťané mají pomáhat rozdělenému světu
Právě evangelium, dodává František v textu, který předal účastníkům audience, ukazuje křesťanům, že mír nepochází z pouhé absence války, ale rodí se ze srdce člověka.
To, co míru brání, je totiž kořen zla, který v sobě nosíme: posedlos majetnictvím a touha sobecky prosazovat vlastní zájmy na osobní, komunitní, národní a dokonce i náboženské úrovni.
Boží láska obrací a obnovuje srdce, je to láska dávaná zdarma a neomezuje se na vlastní skupinu.
Proti uzavřenosti a sobectví je třeba postavit Boží styl, kterým je, jak nás příkladně učil Kristus, služba a sebezapření. Můžeme si být jisti, že jeho vtělením křesťané porostou ve vzájemném společenství a pomohou světu poznamenanému rozdělením a neshodami.
Pokrok v katolicko-pravoslavném dialogu
Delegaci ekumenického patriarchátu vedl pisidský metropolita Job, spolupředseda Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví, doprovázený naziánským biskupem Athenagorou a patriarchálním jáhnem Kallinikosem Chasapisem. Papež ve svém pozdravu vyjádřil spokojenost s výsledky 15. plenárního zasedání Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví, neboť společný výklad způsobu, jakým se vztah mezi synodalitou a primátem vyvíjel na Východě a na Západě ve druhém tisíciletí, může přispět k překonání polemických argumentů používaných oběma stranami, které místo posílení jejich identity nakonec zaměřují pozornost pouze na sebe a na minulost.
Dnes jsme s ohledem na učení dějin povoláni společně hledat způsob výkonu primátu, který by v kontextu synodality sloužil společenství církve na všeobecné úrovni.
Je však třeba vycházet z předpokladu, že „není možné si myslet, že stejné výsady, které má římský biskup vůči své diecézi a katolickému společenství, se vztahují i na pravoslavné komunity“, zdůraznil František.
Až budeme s Boží pomocí plně sjednoceni ve víře a lásce, bude muset forma, jakou bude římský biskup vykonávat svou službu společenství v církvi na všeobecné úrovni, vyplývat z neoddělitelného vztahu mezi primátem a synodalitou.
Cesta k jednotě
Plná jednota bude darem Ducha svatého, čteme dále v papežském poselství, a právě v Duchu svatém je třeba o ni usilovat.
Protože společenství mezi věřícími není záležitostí ústupků a kompromisů, ale bratrské lásky, bratří, kteří se uznávají za milované děti Otce a naplněni Kristovým Duchem dovedou své rozdíly zasadit do širšího kontextu. To je perspektiva Ducha svatého, který harmonizuje rozdíly, aniž by zplošťoval realitu.
Přáním papeže Františka, který v psaném textu prostřednictvím delegace posílá pozdravy „milovanému bratru Bartoloměji a všem biskupům ekumenického patriarchátu“, je, aby dnešní setkání „bylo dalším krokem na cestě k viditelné jednotě ve víře a lásce“.
