Papežova slova na #NotAlone: Pokračujme na cestě k bratrství

Adriana Masotti – Vatican News

„I když vás nemohu oslovit osobně, rád bych vás přivítal a ze srdce vám poděkoval, že jste přišli“. Takto pozdravil papež František účastníky Světového setkání o lidském bratrství, kteří se dnes, v sobotu 10. června, sešli na Svatopetrském náměstí na akci plné svědectví, uměleckých příspěvků a projevů, jejichž středobodem je bratrství „jako základní dynamika naší pouti“.

Projev, který si papež pro tuto příležitost připravil a který měl na náměstí přednést, než byl minulou středu přijat do nemocnice Gemelli na operaci, přečetl kardinál Mauro Gambetti. Papež zopakoval to, co vyjádřil ve své encyklice Fratelli tutti, tedy potřebu vidět v každém člověku bratra, „který má svou důstojnost a zaslouží si vždy úctu“ a který by nikdy neměl být zneužíván nebo zavržen:

„V našem světě, rozervaném násilím a válkou, nestačí jen věci poupravit a přizpůsobit: pouze velké duchovní a sociální spojenectví, které vychází ze srdcí a krouží kolem bratrství, může vrátit posvátnost a nedotknutelnost lidské důstojnosti do středu vztahů“.

Bratrství, vyzdvihuje dále papež František, se uskutečňuje prostřednictvím konkrétních gest, která pomáhají budovat kulturu míru, k níž všichni můžeme přispět. Zcela konkrétní výzvou je, abychom se po návratu domů ptali, „jaké konkrétní gesto bratrství učinit“, gesto smíření, odpuštění, pomoci potřebným, počínaje rodinou a blízkými, nebo hlásali slova míru „ve škole, na univerzitě nebo ve společenském životě“.

„Vnímejme, že jsme povoláni k tomu, abychom použili balzám, jímž je něha, ve vztazích mezi lidmi i mezi národy. Neunavujme se vykřičet své „ne“ válce, ať už ve jménu Božím nebo ve jménu každého muže a ženy, kteří usilují o mír“.

Z jakého pluku jste bratři? Chvějící se slovo v noci Nově zrozený list Ve vzduchu bezděčná vzpoura člověka přítomného své křehkosti Bratři.

„Slovo chvějící se / v noci / nově zrozený list“, cituje papež verše italského básníka Giuseppa Ungarettiho z básně „Bratři“ napsané během první světové války, aby řekl, jak je bratrství „křehké a vzácné dobro“.

„Vzývat bratrství znamená připomínat těm, kdo bojují, i nám všem, že pocit bratrství, který nás spojuje, je silnější než nenávist a násilí, ba že nás všechny spojuje stejná bolest. Právě odtud vycházíme a znovu začínáme, z pocitu společenství, z této jiskry, která může znovu zažehnout světlo a zastavit noc konfliktů“.

Nazvat druhého bratrem, vysvětluje papež, znamená osvobodit se od představy, že jsme jedináčci, a překonat představu společenských vazeb vytvořených pouze ze zájmu, „logiku partnerů"“ překročit „hranice pokrevních nebo etnických vazeb, které uznávají pouze podobné a popírají odlišné“. Příkladné je v tomto ohledu evangelijní podobenství o Samaritánovi, který se nad rámec všeho dívá na potřeby člověka nalezeného na ulici.

„Když se lidé a společnosti rozhodnou pro bratrství, změní se i politika: člověk opět převládne nad ziskem, domov, který všichni obýváme, nad prostředím, které má být využíváno pro vlastní zájmy, za práci se platí spravedlivá mzda, přijetí druhých lidí se stává bohatstvím, život nadějí, spravedlnost se otevírá nápravě a paměť na způsobené zlo se uzdravuje při setkání obětí a pachatelů“.

Papež František se odvolává na „Deklaraci o lidském bratrství“, vypracovanou za přispění třiceti laureátů Nobelovy ceny přítomných na setkání. Nechť je nám vodítkem, abychom ji od této chvíle žili a byli jejími každodenními svědky:

„Náměstí spojená z různých měst světa, která s vděčností a láskou zdravím, svědčí jak o bohatství rozmanitosti, tak o možnosti být bratry, i když si nejsme fyzicky blízcí, jako se to stalo mně. Pokračujte dál!“

Františkova promluva končí obrazem symbolického objetí, které dnes prožívají účastníci Světového setkání o bratrství na Svatopetrském i jiných náměstí. „Objetí, které dnes dáváte a přijímáte, symbolizované náměstím, na němž se setkáváte, ať se stane životním závazkem, ať se stane proroctvím naděje“, naléhá papež v závěru a slibuje: „Jsem s vámi!“.