Papež František píše novému prefektovi Dikasteria pro nauku víry
Vatican News
V listě psaném ve Vatikánu a datovaném 1. července 2023 papež připomíná nově jmenovanému prefektu Dikasteria pro nauku víry, mons. Víctoru Manuelu Fernándezovi, že mu svěřil úkol, který považuje za velmi cenný. Jeho hlavním cílem je totiž uchovat učení, které vyplývá z víry, abychom ve „svém vztahu ke světu vydávali počet ze své naděje, ale nikoli jako nepřátelé, kteří ukazují prstem a odsuzují“ (Evangelii gaudium, 271).
Jak papež dále vyzdvihuje, dikasterium, jemuž bude mons. Fernández předsedat, v jiných dobách přikročilo k používání nemorálních metod. Byly to doby, kdy se místo podpory teologického poznání stíhaly případné doktrinální omyly. Od nového prefekta proto papež očekává něco zcela jiného.
František vyjmenovává předchozí úřady nově jmenovaného prefekta, který byl děkanem teologické fakulty v Buenos Aires, předsedou Argentinské teologické společnosti a nadále předsedá Komisi pro víru a kulturu argentinského episkopátu. Jak podotýká, ve všech těchto případech jej volili kolegové, kteří tak ocenili jeho teologické charisma. Papež dále poukazuje na Fernándezovu prospěšnou integraci teologického poznání do dialogu s životem věřících, kterou uplatňoval jako rektor argentinské Papežské katolické univerzity, farář ve farnosti sv. Terezičky i jako arcibiskup v La Plata.
Papež poté vysvětluje, že pro disciplinární otázky, související zejména se zneužíváním nezletilých, byla nedávno v Dikasteriu pro nauku víry vytvořena zvláštní sekce s velmi kompetentními odborníky, a proto nového prefekta žádá, aby své osobní nasazení věnoval bezprostředněji hlavnímu účelu dikasteria, kterým je „uchovat víru“ (Fidem servare, úvod k motu proprio).
Vzhledem k tomu, aby se neomezoval význam tohoto úkolu, pokračuje František, je třeba dodat, že jde o „studium za účelem hlubšího chápání a předávání víry ve službě evangelizaci, aby její světlo bylo kritériem pro pochopení významu lidského života, zejména v souvislosti s rozvojem vědy a společnosti“ (Tamtéž, 2). Tyto otázky, uchopené v obnoveném hlásání evangelního poselství, „se stávají nástroji evangelizace“ (Evangelii gaudium, 132), protože umožňují vstoupit do rozhovoru s tím, co „je v nynějším kontextu pro dějiny lidstva dosud neznámé“ (Laudato si‘, 17).
Papež František vyzdvihuje, že teolog Fernández si je navíc jistě vědom toho, že církev „potřebuje růst v interpretaci zjeveného slova a v chápání pravdy“ (Evangelii gaudium, 40), aniž by to však znamenalo vnucování jediného způsobu jejího vyjádření. Vždyť „různé směry filozofického, teologického a pastoračního myšlení, pokud se nechají v úctě a lásce uvádět Duchem do souladu, mohou přispět k růstu církve“ (tamtéž). Tento harmonický růst zachová křesťanské učení účinněji než jakýkoli kontrolní mechanismus, upozorňuje Svatý otec.
Papež František dále popisuje úkol prefekta Dikasteria pro nauku víry, vyjadřující, že církev „oceňuje a povzbuzuje charisma teologů a jejich úsilí na poli teologického bádání“ (Evangelii gaudium, 133), pokud se „nespokojí s teologií od zeleného stolu“ (tamtéž), s „chladnou a tvrdou logikou, která se snaží vše ovládnout“ (Gaudete et exsultate, 39). Vždy bude platit, podotýká papež František, že skutečnost je nadřazena myšlence. V tomto smyslu je třeba, aby teologie dbala na základní kritérium: považovat za „neadekvátní každou teologickou koncepci, která v konečném důsledku zpochybňuje Boží všemohoucnost a zejména jeho milosrdenství“ (Mezinárodní teologická komise: Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné, 2). Potřebujeme způsob myšlení, který dokáže přesvědčivě představit Boha, který miluje, odpouští, zachraňuje, osvobozuje, podporuje lidi a povolává je k bratrské službě, vyzývá papež.
František dodává, že něco takového nastává, pokud se „hlásání soustřeďuje na to podstatné, na to, co je nejkrásnější, největší, nejpřitažlivější a současně nejdůležitější“ (Evangelii gaudium, 35). Je totiž dobře známo, upřesňuje Svatý otec v listě, že mezi pravdami našeho poselství existuje harmonický řád, přičemž největší nebezpečí nastává, když druhotné otázky nakonec zastíní ty hlavní.
Z toho důvodu a vzhledem k rozmanitosti úkolů, jimiž je pověřen prefekt Dikasteria pro nauku víry, mu papež doporučuje, aby věnoval zvláštní péči ověření toho, zda dokumenty tohoto i ostatních vatikánských dikasterií mají adekvátní teologickou oporu, zda jsou v souladu s bohatstvím věčného učení církve a zároveň zahrnují nejnovější magisterium.
V závěru papež František svěřuje mons. Víctora Manuela Fernándeze pod ochranu Panny Marie a prosí, aby nad ním bděla v jeho novém poslání, a rovněž žádá o jeho modlitbu za svůj úřad.
