Papež kondoloval k úmrtí biskupa Bettazziho, posledního italského koncilního otce
Vatican News/ L´Osservatore Romano
Papež připomíná mons. Luigiho Bettazziho jako velkého milovníka evangelia, který vynikal svou blízkostí k chudým a stal se prorockým znamením spravedlnosti a míru v konkrétních obdobích dějin církve, stejně jako byl mužem dialogu a opěrným bodem pro četné představitele italského veřejného a politického života. Svatý otec zároveň oceňuje neohrožené svědectví o koncilu, které zesnulý biskup vydával.
Z Trevisa, kde se narodil v dalekém roce 1923, do Boloně, města, kde byl v roce 1946 vysvěcen na kněze; od pedagogické činnosti (jezuitské vzdělání na Gregoriánské univerzitě, studium teologie a filosofie) k angažovanosti v mládežnických hnutích (zástupce národního asistenta Federace italských katolických univerzit); od pomocného biskupa v Boloni (1963-1966) k biskupovi v Ivrei; od účasti na II. vatikánském koncilu a „Paktu z katakomb“ po dopisy se Zaccagninim, Berlinguerem a De Benedettim; od předsednictví Pax Christi Italia (1968-1985) a poté jeho Centra pro ekonomická a sociální studia po nepřetržitou spisovatelskou a přednáškovou činnost s „nepohodlnými“ postoji k citlivým sociálním otázkám, které vyvolávaly i kritiku a nesouhlas. Život Luigiho Bettazziho, který zemřel v neděli 16. července nad ránem ve věku devětadevadesáti let, je prakticky nemožné zestručnit. Kardinál Giacomo Lercaro, biskup Tonino Bello a don Giuseppe Dossetti byli učiteli jeho života; dokumenty II. Vatikánu jeho hvězdou kometou; křesťanská spiritualita se pro něj ztělesňovala v občanské angažovanosti, v obraně práv a míru, a pak v lidech, které vždy přijímal a naslouchal jim se zářivým úsměvem, jímž se vyznačoval.
Mons. Bettazzi byl posledním žijícím italským koncilním otcem a koncil navždy poznamenal jeho existenci. Účastnil se ho jako přímý spolupracovník kardinála Lercara, arcibiskupa z Boloně, a jako moderátor shromáždění od druhého zasedání (29. září až 4. prosince 1963), tedy současně se svým biskupským svěcením. „Krize církve, kterou někteří lidé vytrvale připisují koncilu“, napsal v jedné ze svých knih, „je třeba spíše přičíst tomu, že jsme jej přijali méně vstřícně, protože jsme se báli, že se budeme muset vzdát příliš mnoha svých zvyků (které jsme nazývali 'tradicí') a že se budeme muset věnovat především obnově sebe sama, abychom pak mohli přispět k obnově světa“.
Mons. Bettazzi obdivoval papeže Františka, s nímž se setkal 12. ledna 2019 ve Vatikánu, když papež přijal na audienci delegaci Národní rady Pax Christi, a poté o rok později 10. prosince, když se účastnil na ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Synodalita se rýmuje s kolegialitou a posláním není poroučet, ale sloužit věřícím tím, že jim pomáháme stát se svědky pokoje a solidarity. Příliš jsme se naučili spíše odříkávat modlitby než žít v Boží přítomnosti“, napsal zesnulý biskup ve své poslední knize. O nenásilí hovořil Bettazzi také na Štafetě lidskosti letos v květnu v Ivrei, kde je označil za jednu ze tří cest k míru na sužované Ukrajině, spolu s nástroji diplomacie a rozvojem mírových jednotek.
