František mladým Rusům: Buďte řemeslníky míru i během konfliktů

Antonella Palermo - Vatican News 

Téměř 2500 kilometrů vzdušnou čarou, které však nebyly překážkou k tomu, abychom byli "trochu spolu". Papež František na dálku něco málo přes hodinu komunikoval s asi 400 chlapci a dívkami, kteří se až do 27. srpna účastní desátého celostátního setkání mladých katolíků v Rusku v Petrohradě.

Najít se sjednoceni pod pláštěm univerzální církve

Velká je vzácnost těchto dnů, které se konají od roku 2000, letos poprvé pořádaných v Petrohradě, někteří účastníci museli urazit i 9000 kilometrů, aby se tam dostali. Ve skutečnosti se sem sjíždějí lidé z 54 měst federace, od Kaliningradu po Vladivostok, ale díky technologiím "se můžeme navzájem obejmout v Duchu, který je nám dán, jako Mariino objetí Alžběty", říká v úvodním pozdravu Mons. Paolo Pezzi, arcibiskup i Matky Boží v Moskvě. Toto setkání je jednou z mála příležitostí k vzájemnému poznání, ke sdílení svědectví víry; komunikace s papežem přináší zvláštní radost, zdůrazňuje hned na úvod, protože člověk může zakusit nejen jednotu v rámci místní církve, ale také jednotu s církví univerzální.

Nahraďte obavy sny

Při oslovení mladých Rusů, poté co si vyslechli dvě svědectví Alexandra a Varvary, se papež ujímá tří myšlenek kolem motta lisabonských Světových dnů mládeže: "Maria vstala a spěšně odešla" (Lk 1,39), aby na něm, jak říká, mohli dále pracovat.

Přeji vám, mladí Rusové, povolání být řemeslníky míru uprostřed tolika konfliktů, uprostřed tolika polarizací, které jsou na všech stranách a které sužují náš svět. Vyzývám vás, abyste byli rozsévači, abyste zasévali semínka smíření, malá semínka, která v této válečné zimě prozatím nevyklíčí ve zmrzlé půdě, ale rozkvetou během budoucího jara. Jak jsem řekl v Lisabonu: mějte odvahu nahradit obavy sny. Nahraďte obavy sny. Nebuďte správci obav, ale podnikateli ve snech. Dovolte si luxus velkého snění!

František navazuje na epizodu setkání Marie a Alžběty. Připomíná, že Hospodin volá jménem, ještě před talenty, které máme, před našimi zásluhami, "před našimi temnotami a ranami". Připomíná, jak se tyto dvě ženy "staly svědky Boží proměňující moci", připomíná Mariin spěch při šíření radosti.

Když Bůh volá, nemůžeme sedět se založenýma rukama. Musíme vstát, a to ve spěchu, protože svět, bratr, trpící, ten, kdo stojí stranou a nezná Boží naději, ji potřebuje přijmout, potřebuje přijmout Boží radost. Vstávám ve spěchu, abych přinesl Boží radost.

Boží láska je pro všechny

Papež zdůrazňuje, že "Boží láska je pro všechny a církev je pro všechny", a vybízí nás, abychom si připomněli evangelium, kde se vypráví o výzvě pána hostiny na křižovatce, aby přinesl evangelium všem: "Tak to Ježíš myslel: všem, všem".

Církev je matkou s otevřeným srdcem, která umí přijímat a přijímá, zvláště ty, kteří potřebují více péče. Církev je milující matkou, protože je domovem těch, kteří jsou milováni, a domovem těch, kteří jsou povoláni. Kolik ran, kolik zoufalství se dá vyléčit tam, kde se člověk cítí přijatý. A církev nás přijímá. Proto sním o církvi, kde nikdo není zbytečný, kde nikdo není navíc. Prosím, ať církev namá "hraniční kontroly", které by vybíraly, kdo do ní vstoupí a kdo ne. Ne, všichni, všichni. Vstup je volný. A pak, ať každý slyší Ježíšovo pozvání, aby ho následoval, aby viděl, jak stojí před Bohem; a pro tuto cestu jsou tu nauky a svátosti.

Mladí i staří se navzájem otevírají

I zde papež navazuje na myšlenku, která je mu blízká, o dialogu mezi mladými a starými a o důležitosti předávání zkušeností, které musí následovat. Vrací se k setkání Marie a Alžběty, které je oním snem. Vyzývá nás, abychom byli "staviteli mostů mezi generacemi a uznávali sny" předchůdců, prarodičů. "Spojenectví mezi generacemi udržuje historii a kulturu národa při životě". Trvá na tom, že je důležité být "znamením naděje, znamením pokoje a radosti jako Maria". Napodobuje její pokoru, "i vy," říká, "můžete změnit dějiny, ve kterých žijete".

Starší tedy sní o mnoha věcech: o demokracii, jednotě národů...; a mladí prorokují, jsou povoláni být řemeslníky životního prostředí a míru. Alžběta s moudrostí svých let - byla stará - posiluje Marii, která byla mladá a plná milosti, vedená Duchem.

Alexandr, od satanisty k seminaristovi: jen Kristus vysvobozuje z temnoty

Svědectví 34letého Alexandra Baranova je svědectvím bývalého satanisty, který se ještě před deseti lety účastnil okultních rituálů. Poté následoval vstup do semináře a cesta rozlišování směrem ke kněžství. Nejdůležitější je, jak vysvětluje, vyvést lidi z temnoty, jinak je zbytek snahy o "zatraktivnění" církve marný. Mezi příčiny takového odklonu může patřit strach, bolest ze ztráty, zkušenost vlastní slabosti, prožité násilí, trauma, poznamenává Alexander. Podmínky, z nichž může vzniknout pocit nehodnosti štěstí, který může vést k nenávisti. Zmiňuje, že se mnozí, včetně mladých lidí, uchylují k pověrám. Měli bychom mluvit, zdůrazňuje, o tom, jak Kristus ukazuje, že navzdory naší slabosti a negativitě jsme hodni života, spásy a lásky. "Zdá se mi, že tato osvobozující zkušenost je důležitější než všechny naše plány, jak přivést lidi ke Kristu. Je to důležitější než všechny naše spory o podobu liturgie, kostelů, budov, o roli některých lidí v církvi. Protože to všechno," uzavírá, "není schopno ani přitáhnout, ani zachránit. Je to Kristus, kdo skutečně uzdravuje, kdo skutečně vede od temnoty ke světlu, od smrti k životu, od satana k sobě a k Otci".

Varvara: víra a církev pomáhají v každodenních obětech

Varvara Molotilova je druhorozená z osmi dětí. Papeži vypráví, jak se v její rodině žije a předává katolická víra. Její rodiče se vzali v kostele díky komunitě narozené na Urale, kde sloužil otec Jaroslav, který byl děkanem jekatěrinburské farnosti. Varvara vypráví o tom, že její víra, ačkoli se zrodila v rodině, byla tehdy svobodnou volbou, a vyzdvihuje lásku svých rodičů, kteří jako věřící křesťanský pár učí díky podpoře církve pokoře, trpělivosti, důstojnosti při zvládání každodenních obětí.

Styl dnů ruských katolíků

Celostátní setkání, které právě probíhá v Petrohradě, pokračuje až do 27. srpna a zahrnuje katecheze každé ráno ve skupinkách po 25-30 lidech na různých místech města podle lisabonského modelu a témat: integrální ekologie, sociální přátelství, Boží milosrdenství. Dynamikou je uvést synodální metodu do praxe s mladými lidmi, aby mohli zakusit význam společenství, účasti a poslání. Mladé Rusy doprovázejí kněží, řeholníci a řeholnice odpovědní za pastoraci mládeže a pět biskupů: Paul Pezzi, metropolita arcidiecéze Matky Boží v Moskvě, a pomocný Nikolaj Dubinin; Clemens Pickel z diecéze svatého Klimenta v Saratově; Joseph Werth z diecéze Proměnění Páně v Novosibirsku; Kirill Klimovič z diecéze svatého Josefa v Irkutsku. V Rusku žijí také zahraniční studenti z Arménie, Ázerbájdžánu, Indie, Kolumbie a dalších zemí. Odpoledne se scházejí ve třech různých farnostech ve městě, kde společně slaví liturgii. Ve čtvrtek 24. srpna se konal den povolání, na kterém zástupci různých řeholních a mládežnických společenství hovořili o své službě.