Papež František o své „mírové ofenzivě“ a možné cestě do Kosova
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Kosovo jako možný cíl příští cesty; mise kardinála Zuppiho, která by mohla pokračovat v Číně, a iniciativy na podporu „mírové ofenzívy“; reformy církve a v církvi; „nezralá“ doba na III. vatikánský koncil; nutnost přijetí všech bez výjimky a přílišná rigidita v některých církevních sektorech. To jsou některá z témat, která zazněla v rozhovoru papeže Františka se španělským časopisem Vida Nueva, který se uskutečnil v Domě sv. Marty před jeho odjezdem na Světové dny mládeže do Lisabonu a byl publikován během průběhu tohoto setkání ve zvláštním vydání časopisu u příležitosti jeho 65. výročí.
Papež vtipnými poznámkami, úvahami a vyznáními odpovídá na otázky těch, kteří realizují papírové a digitální vydání tohoto listu rozšířeného po celé Latinské Americe a Španělsku. A právě k možnosti cesty do Španělska říká: Nepojedu do žádné velké země v Evropě, dokud neskončím s těmi malými. František tak vlastně opakuje to, co již prohlásil v roce 2014 při své první evropské cestě do Albánie. Na seznam malých zemí, které navštíví, by nyní mohlo přibýt Kosovo, což je hypotéza, která vznikla po červnové audienci pro premiéra Albina Kurtiho, který papeže do své země pozval. V Kosovu na tom pracujeme, ale není to definitivní, prozradil František. Zatímco na nevyhnutelnou otázku ohledně cesty do Argentiny odpověděl: Mohu potvrdit, že je na programu, uvidíme, zda se to podaří, až tam skončí volební rok.
S pohledem upřeným do světa pak papež odpovídá na několik otázek týkajících se války na Ukrajině a vysvětluje, že po zastávkách v Kyjevě, Moskvě a Washingtonu by se kardinál Matteo Maria Zuppi mohl vydat do Pekingu, aby dokončil misi, kterou František v rozhovoru nazývá „mírovou ofenzivou“: Zuppi intenzivně pracuje jako osoba pověřená vedením dialogů, říká papež. Po USA se vydá do Číny, protože obě tyo země mají klíč ke snížení napětí v konfliktu. Kardinál Zuppi se již vydal do Kyjeva, kde se udržuje myšlenka na vítězství, aniž by se volilo zprostředkování. Byl také v Moskvě, kde se setkal s postojem, který lze ze strany Ruska označit za diplomatický. Podle papeže se nejvýznamnější pokrok týká návratu ukrajinských dětí do vlasti: „Děláme vše, co je v našich silách, abychom zajistili, aby každý člen rodiny, který žádá o návrat svých dětí, tak mohl učinit“.
František také vysvětluje, že chce jmenovat stálého zástupce, který by fungoval jako most mezi ruskými a ukrajinskými úřady. „Pro mě je to uprostřed válečné bolesti velký krok“. A připomíná, že v listopadu, před klimatickým summitem OSN v Dubaji, se v Abú Zabí chystá mírové setkání s náboženskými představiteli: „Kardinál Parolin koordinuje tuto iniciativu, kterou chce uskutečnit mimo Vatikán, na neutrálním území, které všechny na setkání pozve“.
Argentinský papež přesouvá pozornost dovnitř církve a prohlašuje, že není čas na III. vatikánský koncil. „A v každém případě není ani nutný, protože II. vatikánský koncil jsme ještě nezavedli“. Pokud jde o reformy, František přiznává: „Ještě jsem se neodvážil skoncovat s dvorskou kulturou v kurii. V každém případě nelze reformovat církev bez evangelia“.
Nakonec, když mluví o mladých lidech, papež zdůrazňuje, že jim škodí ideologická levicová nebo pravicová pastorace. Škodlivá je také přílišná rigidita v církvi: „Bojím se intelektuálních skupin mládeže, těch, kteří vyzývají mladé lidi k přemýšlení a pak je naplňují podivnými myšlenkami“. I v seminářích, dodává, potřebujeme normální seminaristy, kteří mají své problémy, hrají fotbal a nechodí do čtvrtí dogmatizovat.
Jorge Mario Bergoglio proto vyzývá k demaskování proroků zmatku, které je třeba odrazit jasnými argumenty. Když mluví o učebnicové stagnující teologii, varuje, že je snadné, aby se do ní vloudila ideologie a některá hnutí se oblékla do restauračního hávu s mnoha zdánlivými mystickými prvky, ale také s velkou zkažeností. V rozhovoru nakonec zazní vzpomínka na setkání ve Vatikánu se skupinou transsexuálů: „Odcházely s pláčem a říkaly, že jsem jim podal ruku, políbil je.... Jako bych pro ně udělal něco výjimečného. Vždyť jsou to přece přece Boží dcery!“.
