Papež v rozhovoru s portugalskými jezuity: V církvi je ještě vzdor, ale dveře jsou otevřené každému
Salvatore Cernuzio - Vatican News
"Todos, todos, todos". Tuto výzvu k vstřícné církvi, kde je místo pro "všechny, všechny, všechny", včetně homosexuálů a transsexuálů, kterou papež František v průběhu Světových dnů mládeže v Lisabonu vyslovil, znovu prohloubil v rozhovoru s portugalskými jezuity.
Papež se 5. srpna během své cesty do hlavního města Portugalska na Světové dny mládeže setkal se svými spolubratry v Colégio de São João de Brito, škole provozované Tovaryšstvem Ježíšovým.
Obavy z válek
Rozhovor - který v plném znění zveřejnil deník La Civiltà Cattolica - byl přímý a spontánní na popud samotného papeže, který řekl: "Ptejte se na co chcete. Nebojte se být při ptaní neopatrní". Řeč byla o několika tématech: od generačních výzev po svědectví řeholníků, od otázek týkajících se lidské sexuality přes rozvoj doktríny až po obavy z válek: "Od konce druhé světové války po celém světě neustále probíhají války. A dnes vidíme, co se děje ve světě".
Vzdor a reakcionářské postoje
Dalším hlavním tématem rozhovorů bylo vnitrocírkevní napětí. Tedy zpátečnictví - "indietrismus", "reakcionářský postoj" v některých církevních sférách a odpor vůči II. vatikánskému koncilu. "Mnozí zpochybňují II. vatikánský koncil, aniž by ho jmenovali. Zpochybňují učení II. vatikánského koncilu," říká papež. Poté reaguje na slova jednoho duchovního, který vypráví o tom, že byl rok ve Spojených státech a byl ohromen tím, že tam viděl "tolik lidí, dokonce i biskupů, kteří kritizovali jeho způsob vedení církve". "Ověřil jste si, že ve Spojených státech není situace jednoduchá: existuje velmi silný reakcionářský postoj, organizovaný, který strukturuje dokonce afektivní příslušnost," říká pontifik. A "těmto lidem" papež připomíná, "že zpátečnictví je marné" a že v chápání otázek víry a mravů probíhá "správný vývoj": "I nauka postupuje, časem se upevňuje, rozšiřuje a upevňuje, ale vždy postupuje". Příklady z dějin jsou konkrétní: "Dnes je hříchem vlastnit atomové bomby; trest smrti je hřích, nelze ho vykonávat, a dříve tomu tak nebylo; pokud jde o otroctví, někteří papežové přede mnou ho tolerovali, ale dnes je to jinak. Takže se měníme, měníme se, ale s těmito kritérii".
Doktrína, která se vyvíjí
"Vzhůru" je obraz, který papež proto používá. "Změna je nutná," opakuje; pak dodává: "Pohled na církevní nauku jako na monolit je špatný. Někteří se však ozývají, jdou pozpátku, jsou to ti, kterým říkám zpátečníci, 'indietristé'. Když jdete pozpátku, tvoříte něco uzavřeného, odtrženého od kořenů církve a ztrácíte mízu zjevení".
Papežovo varování je jasné: "Pokud se neměníte směrem vzhůru, jdete pozpátku a pak přebíráte jiná kritéria změn než ta, která vám dává sama víra, abyste rostli a měnili se. A dopady na morálku jsou zničující". Problémy, které dnes musí "moralisté" zkoumat, jsou podle papeže "velmi vážné"; hrozí, že ideologie nahradí víru: "Příslušnost k nějakému sektoru církve nahrazuje příslušnost k církvi... A když v životě opustíte učení, abyste ho nahradili ideologií, prohráli jste, prohráli jste jako ve válce".
Světskost, nejhorší zlo
Papež v rozhovoru rozšiřuje svůj pohled na dnešní společnost, kterou považuje za příliš "světskou", což ho velmi znepokojuje, zvláště "když si světskost razí cestu do zasvěceného života". Jorge Mario Bergoglio odkazuje na svůj nedávný dopis římským kněžím, v němž varuje před klerikalismem a duchovní světskostí jako nástrahami, kterým se máme vyhnout. "Jedna věc je připravovat se na dialog se světem... jiná věc je kompromitovat se věcmi světa, světskostí," zdůrazňuje a znovu vybízí k přečtení závěrečných čtyř stran Meditace o církvi, v nichž de Lubac uvádí, že duchovní světskost "je nejhorší zlo, které může proniknout do církve, horší dokonce než éra 'libertinských' papežů".
Erotizovaná společnost
Nepodléhat světskosti však neznamená nevést dialog se světem: "Nelze žít zakonzervovaný," nabádá papež. "Nesmíte být introvertní řeholníci, usmívat se do sebe, mluvit do sebe, chránit své okolí, aniž byste někoho přizvali". Naopak, musíte "vyjít do tohoto světa", s hodnotami a nectnostmi, které má. Mezi ně patří i ta, která se týká příliš "erotizovaného" života. V této souvislosti František znovu připomíná problém pornografie a její snadné dostupnosti prostřednictvím mobilních telefonů a vyzývá kněze, aby požádali o pomoc a hovořili o těchto problémech, protože na rozdíl od minulosti, kdy tyto problémy nebyly tak akutní a byly dokonce skryté, "dnes jsou dveře dokořán a není důvod, aby problémy zůstaly skryté". "Pokud své problémy skrýváte, je to proto, že jste se tak rozhodli, ale není to vina společnosti ani vaší řeholní komunity," říká.
Přijímání "všech"
Ještě v otázce sexuality papež opakuje výzvu k přijímání homosexuálních osob v církvi. "Je zřejmé, že otázka homosexuality je dnes velmi silná a citlivost v tomto ohledu se mění podle historických okolností," upřesňuje. "Co se mi však obecně vůbec nelíbí, je to, že se na takzvaný 'hřích těla' díváme lupou, stejně jako jsme to dlouho dělali v souvislosti se šestým přikázáním. Pokud jste vykořisťovali dělníky, pokud jste lhali nebo podváděli, nevadilo to, a místo toho byly relevantní hříchy pod pasem."
"Všichni jsou pozváni", opakuje pak František, "ke každému je třeba uplatnit nejvhodnější pastorační postoj. Nelze být povrchní a naivní a nutit lidi k věcem a chování, pro které ještě nejsou zralí nebo jich nejsou schopni. Duchovně a pastoračně doprovázet lidi vyžaduje velkou dávku citlivosti a tvořivosti. Ale každý, každý je povolán k životu v církvi: na to nikdy nezapomínejte".
Setkání se skupinou transsexuálů
V nedávném rozhovoru pro španělský časopis papež František vzpomíná také na setkání se skupinou transgenderových osob, kterou poprvé a poté ještě několikrát přivedla na středeční generální audienci osmdesátiletá sestra Geneviève, "kaplanka" Římského cirkusu spolu s dalšími dvěma sestrami. "Když přišli poprvé, plakali. Ptal jsem se jich proč. Jedna z těch žen mi řekla: 'Nemyslela jsem si, že by mě papež mohl přijmout! Pak, po prvním překvapení, si zvykli přicházet. Některé mi píší a já jim odpovídám e-mailem. Všichni jsou zváni! Uvědomil jsem si, že tito lidé se cítí odmítnuti, a to je opravdu těžké".
"Radost" ze synody
V rozhovoru nechybí ani otázky osobnějšího rázu, jako například: "Svatý otče... co vás tíží na srdci a jaké radosti prožíváte v této době?". František odpovídá hned: "Radost, kterou mám nejvíce na mysli, je příprava synody, i když občas vidím, že v některých částech jsou nedostatky ve způsobu, jakým probíhá. Radost z toho, že vidím, jak z malých farních skupinek, z malých církevních skupinek vycházejí velmi krásné úvahy a vzniká velký kvas. Je to radost."
"Synoda není můj vynález," říká rád papež František a připomíná, že to byl Pavel VI. na konci koncilu, "kdo si uvědomil, že katolická církev ztratila synodalitu". Od té doby dochází k "pomalému pokroku" a někdy "velmi nedokonalým způsobem". Dnes je tedy snaha dodat synodalitě novou energii, které, jak papež upřesňuje, "nejde o popularitu, jak by to dělala politická strana, nejde o preference, o příslušnost k té či oné straně. V synodě," zdůrazňuje, "je protagonistou Duch svatý. On je protagonistou. Musíme tedy zajistit, aby to byl Duch svatý, kdo věci řídí".