Papež k mongolské církvi: Nepatrnost může být zdrojem – záleží na ryzosti víry
Antonella Palermo – Vatican News
Návštěva papeže Františka v této západnímu světu vzdálené oblasti je příležitostí k tomu, jak se seznámit se setbou katolické víry, kterou zde zasévali průkopníci evangelizace. Papež v této souvislosti připomněl původem filipínského biskupa Václava Selgu Padillu, prvního apoštolského prefekta v Mongolsku, který tuto katedrálu postavil. Vrátil se rovněž do prvního tisíciletí, poznamenaného evangelizačním hnutím syrské tradice, které se šířilo po Hedvábné stezce. To dalo vzniknout značnému misionářskému nasazení, poznamenal František a zmínil diplomatické mise ve 13. století, ale také apoštolskou péči Giovanniho da Montecorvino jako prvního biskupa v Chán Bālīqu, který zajistil první překlad Knihy žalmů a Nového zákona do mongolštiny. V roce 1992 přijely první misionářky z Kongregace Neposkvrněného Srdce Panny Marie, ke kterým se připojili zástupci dalších řeholních institutů, diecézní duchovní a laičtí dobrovolníci. Papež zvláště vzpomněl na aktivního a horlivého otce Stephana Kim Seong-hyeona. Zhruba třetinu misionářů v Mongolsku totiž tvoří korejští řeholníci a řeholnice.
„Vzpomínáme na tolik věrných služebníků evangelia v Mongolsku, kteří jsou tu nyní s námi a kteří po tom, co strávili svůj život pro Krista, vidí a zakoušejí zázraky, které jeho dobrota stále působí ve vás a skrze vás. Proč ale vydat život za evangelium? Právě proto, že jste zakusili onoho Boha, který se v Ježíši učinil viditelným a dosažitelným, s kterým se můžeme setkat v Ježíši“.
Bez pohledu na Pána prožíváme únavu a frustraci
Papež pochválil více než třicetileté nasazení mongolské církve v nejrůznějších charitativních iniciativách: od vzdělávání přes kulturu po zdravotní péči.
„Povzbuzuji vás, abyste pokračovali na této plodné a prospěšné cestě pro milovaný mongolský lid: jsou to gesta lásky a milosrdenství. Zároveň vás vyzývám, abyste zakoušeli a nazírali Boha, abyste se stále znovu vraceli k onomu původnímu pohledu, z něhož se vše zrodilo. Bez něj totiž síla selhává a pastorační nasazení se vystavuje riziku, že se stane sterilním poskytováním služeb, ve sledu náležitých úkonů, které nakonec nepřinášejí nic jiného než únavu a frustraci".
Ztratili jsme schopnost uctívat
František zdůraznil, že mongolský lid tento druh svědectví očekává, neboť má silný smysl pro posvátno a schopnost rozeznat skutečnou ryzost svědectví.
„Křesťan je ten, kdo je schopen adorovat, uctívat v tichu. Od této adorace se pak odvíjí veškerá činnost. Nezapomínejte se klanět. V tomto pragmatickém století jsme tak trochu ztratili smysl pro adoraci: nezapomínejte adorovat a pak konat. Je třeba se vrátit k prameni: Ježíšově tváři, vychutnat si jeho přítomnost, protože On je naším pokladem a drahocennou perlou, pro niž se vyplatí vše prodat“.
Vláda se nemusí obávat církve hlásající evangelium
Církev, která se rodí z tohoto mandátu, je chudá církev, která se opírá pouze o opravdovou víru, o odzbrojenou a odzbrojující moc Zmrtvýchvstalého, schopnou zmírnit utrpení zraněného lidstva. Papež proto ujistil státní představitele, že se nemusejí obávat evangelizačního působení církve, protože ta nemá žádný politický program, ale zná jedině pokornou moc Boží milosti a Slovo milosrdenství a pravdy, které působí k dobru všech.
Biskup není manažer
Papež dále vyzval mongolské věřící, aby v biskupovi neviděli manažera, ale živý obraz Krista, Dobrého pastýře, který shromažďuje a vede svůj lid. A s odkazem na kardinála Giorgia Marenga upřesnil:
„Skutečnost, že váš biskup je kardinálem, má být dalším výrazem blízkosti: vy všichni, kteří jste vzdálení jen fyzicky, jste velmi blízko Petrovu srdci; a celá církev je blízko vám, vašemu společenství, které je skutečně katolické, to znamená všeobecné, a které přitahuje sympatie všech bratrů a sester rozptýlených po celém světě do Mongolska, ve velkém církevním společenství“.
Jednota v církvi podle papeže Bergoglia ovšem nesouvisí s řádem a respektem, ani nejde o dobrou strategii týmové práce:
„Je to záležitost víry a lásky k Bohu, je to věrnost Jemu. Proto je důležité, aby se všechny církevní složky sjednotily kolem biskupa, který představuje živého Krista uprostřed svého lidu, a budovaly tak ono synodální společenství, které je samo hlásáním a které značně pomáhá inkulturovat víru“.
Spoléhat na nepatrnost Marie, naší Matky
V závěru se František zmínil o překvapivém nálezu mariánské sošky na smetišti, díky jemuž se zdánlivý odpad stal zdrojem světla a čistoty. A připodobnil Mariino mateřství k mongolské tradici suun dalai ijii, matce se srdcem velkým jako oceán mléka.
„Bůh miluje nepatrnost a rád skrze ni koná velké věci, jak Maria dosvědčuje. Bratři, sestry, nebojte se malého počtu, úspěchů, které se dostavují opožděně, významu, který se nijak neprojevuje. To není Boží cesta“.
Loučil se papež s mongolskými katolíky v ulánbátarské katedrále.
