Papež při tiskové konferenci varuje před ideologiemi v církvi a ve světě

VATICAN NEWS

Pracovní přepis tiskové konference v plném znění (mezititulky redakční). Záznam konference můžete shlédnout na videu v záhlaví tohoto článku.

Matteo Bruni, tiskový mluvčí Svatého Stolce:

Děkuji Vám, Vaše Svatosti, za tyto intenzivní dny setkání s tímto malým a kulturně bohatým národem ve velké zemi, jak jste jej nazval; a také s živým křesťanským společenstvím, které svědčí o své víře se svěžestí. Novináři se mohli seznámit a prohlédnout si toto místo a stále mají několik otázek, které by vám rádi položili.

Papež František: Přeji vám všem dobrý den a děkuji za společnost. Děkuji vám za práci, kterou jste vykonali. Ukazujete prostřednictvím médií také kulturu těchto lidí, historii. Moc vám děkuji.

Cíl návštěvy Mongolska 

Jargalsaikhan Dambadarjaa (Defacto Gazete): Děkuji Vám, Vaše Svatosti, za návštěvu Mongolska. Moje otázka zní: co bylo hlavním cílem Vaší návštěvy a zda jste spokojen s dosaženým výsledkem.

Papež František: Myšlenka navštívit Mongolsko mě napadla při pomyšlení na malou katolickou komunitu. Podnikám tyto cesty, abych navštívil katolické komunity a také abych vstoupil do dialogu s historií a kulturou lidí, s mystikou daného národa.

Je důležité, aby evangelizace nebyla pojímána jako proselytismus. Proselytismus vždy svazuje. Papež Benedikt řekl, že víra neroste proselytismem, ale přitažlivostí. Hlásání evangelia vstupuje do dialogu s kulturou. Dochází k evangelizaci kultury a také k inkulturaci evangelia. Křesťané totiž vyjadřují své křesťanské hodnoty také kulturou vlastního národa. To je opak toho, co by bylo náboženskou kolonizací.

Pro mě bylo cílem cesty poznat tento lid, vstoupit do dialogu s tímto lidem, vnímat kulturu tohoto lidu a doprovodit církev na její cestě s velkým respektem ke kultuře tohoto lidu. A s výsledkem jsem spokojen. 

Dialogy s “třetími sousedy”

Ulambadrakh Markhaakhuu (ULS Suld Tv): Dnešní konflikt civilizací lze vyřešit pouze prostřednictvím dialogu, jak jste řekl, Vaše Svatosti. Může se Ulánbátar nabídnout jako platforma pro mezinárodní dialog mezi Evropou a Asií?

Papež František: Myslím, že ano. Máte však velmi zajímavou věc, která tomuto dialogu také přeje, a dovolím si ji nazvat "mystikou třetího souseda". Pomyslete, že Ulánbátar je hlavním město nejdál od moře, a můžeme říci, že vaše země leží mezi dvěma velmocemi, Ruskem a Čínou. A právě proto je vaší mystikou snaha o dialog i s vašimi "třetími sousedy": ne z pohrdání těmito dvěma, protože s oběma máte dobré vztahy, ale z touhy po univerzálnosti, po tom, abyste ukázali své hodnoty celému světu, a také abyste přijali od ostatních jejich hodnoty, abyste mohli vést dialog.

Je zvláštní, že v dějinách bylo putování za jinými zeměmi mnohokrát zaměňováno s kolonialismem, neboli putováním za nadvládou, vždy. Místo toho vy, s touto mystikou třetího souseda, máte tuto filozofii, že jdete hledat, abyste vedli dialog. Tento výraz "třetího soused" se mi velmi líbí. Je to vaše bohatství.

Vztahy s Čínou a mise kardinála Zuppiho

Cristina Cabrejas (EFE): Včera jste vyslal poselství čínskému lidu a požádal katolíky, aby byli dobrými občany poté, co úřady země nepovolily biskupům přijet do Mongolska.

Jaké jsou v současné době vztahy s Čínou?

A jsou nějaké zprávy o cestě kardinála Zuppiho do Pekingu a o misi pro Ukrajinu?

Papež František: Mise kardinála Zuppiho je mírová mise, kterou jsem mu přidělil. A on vypracoval plán návštěvy Moskvy, Kyjeva, Spojených států a také Pekingu. Kardinál Zuppi je mužem velkého dialogu a univerzální vize, má ve své historii zkušenost s prací vykonanou v Mosambiku při hledání míru, a proto jsem ho vyslal.

Vztahy s Čínou jsou velmi zdvořilé, velmi uctivé. Osobně mám k čínskému lidu velký obdiv, kanály jsou velmi otevřené, pro jmenování biskupů existuje komise, kde již nějakou dobu spolupracuje čínská vláda s Vatikánem, pak je zde mnoho nebo spíše jsou zde někteří katoličtí kněží nebo katoličtí intelektuálové, kteří jsou často zváni na čínské univerzity, aby zde přednášeli. Domnívám se, že musíme pokročit v náboženském ohledu, abychom si lépe porozuměli a aby si čínští občané nemysleli, že církev nepřijímá jejich kulturu a hodnoty a že je církev závislá na jiné cizí mocnosti. Komise, které předsedá kardinál Parolin, si na této přátelské cestě počíná dobře: odvádí dobrou práci, také na čínské straně jsou vztahy na dobré cestě. Já si čínského lidu velmi vážím.

Vztahy s Vietnamem a budoucí cesty papeže

Gerard O'Connell (America Magazine) : Vaše Svatosti, vztahy mezi Vietnamem a Svatým stolcem jsou v současné době velmi pozitivní, v poslední době udělaly pozoruhodný krok vpřed. Mnoho vietnamských katolíků vás žádá, abyste je navštívil, jako jste to udělal v Mongolsku.

Existuje nyní možnost navštívit Vietnam, existuje pozvání od vlády?

A jaké další cesty plánujete?

Papež František: Vietnam je jednou z velmi krásných zkušeností s dialogem, které církev v poslední době zažila. Řekl bych, že je to něco jako sympatie v dialogu. Obě strany měly dobrou vůli se vzájemně pochopit a hledat cesty vpřed, vyskytly se problémy, ale v případě Vietnamu vidím, že dříve nebo později se problémy překonají. Před nedávnem jsme otevřeně hovořili s vietnamským prezidentem. Vztahy s Vietnamem hodnotím velmi pozitivně, dobrá práce probíhá již několik let. Vzpomínám si, jak před čtyřmi lety přijela na návštěvu skupina vietnamských poslanců: vedli jsme s nimi pěkný dialog, velmi uctivý.

Když je kultura otevřená, existuje možnost dialogu, pokud existuje uzavřenost nebo podezíravost, je dialog velmi obtížný. S Vietnamem je dialog otevřený, má své plusy i mínusy, ale je otevřený a pomalu se posouváme vpřed. Vyskytly se určité problémy, ale podařilo se je vyřešit.

Pokud jde o cestu do Vietnamu, pokud nepojedu já, určitě pojede Jan XXIV. Je jisté, že cesta bude, protože je to země, která si to zaslouží, která má mé sympatie.

Pokud jde o další cesty, je tu Marseille a pak je tu jedna malá země v Evropě a uvidíme, jestli to zvládneme, ale abych pravdu řekl, pro mě teď udělat cestu není tak snadné, jako to bylo na začátku, jsou tu omezení v chůzi a to limituje, ale uvidíme. 

Výroky o Rusku, imerialismus a ideologie

Fausto Gasparroni (ANSA): Vaše Svatosti, nedávno vyvolaly debatu vaše výroky k mladým ruským katolíkům o velké matičce Rusi, o odkazu takových osobností, jako byl Petr Veliký a Kateřina II. Jsou to výroky, které - řekněme - značně podráždily Ukrajince, měly také důsledky v diplomatické sféře a byly do jisté míry vnímány téměř jako vyzdvihování ruského imperialismu a jakési schvalování Putinovy politiky.

Vás jsem se chtěl zeptat, proč jste cítil potřebu učinit tato prohlášení, jestli jste je zvážil, jestli byste je zopakoval; a také, jestli nám můžete pro upřesnění říct, co si myslíte o imperialismech a zejména o ruském imperialismu?

Papež František: Postavme to na místo, kde to bylo: je to dialog s mladými Rusy. A na konci dialogu jsem jim předal poselství, které opakuji vždy: aby se ujali svého dědictví. První bod: převezměte odpovědnost za své dědictví. Totéž říkám všude. A i s touto vizí se snažím vést dialog mezi prarodiči a vnoučaty: ať se vnoučata ujímají dědictví. To říkám všude a to bylo poselství.

Druhý krok, aby bylo jasné, co se myslí dědictvím: uvedl jsem skutečně myšlenku velkého Ruska, protože ruské dědictví je velmi dobré, je velmi krásné. Vezměte si oblast literatury, oblast hudby, až po Dostojevského, který k nám dnes mluví o vyspělém humanismu; [Rusko ] navázalo na tento humanismus, který se rozvinul, v umění a literatuře. To by byl druhý plán, když jsem mluvil o dědictví, že?

Třetí je ten, možná ne šťastný, když jsem mluvil o velkém Rusku ve smyslu možná ani ne tak geografickém, ale kulturním, vybavilo se mi to, co nás učili ve škole: Petr I., Kateřina II.A tak vznikl ten třetí [prvek], který možná není úplně správný. Já nevím. To ať nám řeknou historici. Ale byl to dodatek, který mi přišel na mysl, protože jsem se to učil ve škole. T

o, co jsem říkal mladým Rusům, je, aby se ujali svého dědictví, aby se ujali svého dědictví, což znamená, aby si ho nekupovali jinde. Přijmout své vlastní dědictví. A jaké dědictví nám velké Rusko dalo: ruská kultura je krásná, velmi hluboká; a neměla by být vymazána kvůli politickým problémům. V Rusku se zažila temná léta, ale dědictví vždy zůstalo stejné, na dosah ruky.

Pak mluvíte o imperialismu. A já jsem nemyslel na imperialismus, když jsem to říkal, mluvil jsem o kultuře, a předávání kultury není nikdy imperiální, nikdy; vždycky je to dialog, a o tom jsem mluvil. Je pravda, že existují imperialismy, které chtějí vnutit svou ideologii.

Tady se zastavím: když se kultura destiluje a mění v ideologii, je to jed. Kultura se využívá, ale destiluje se v ideologii. To je třeba rozlišovat, kdy jde o kulturu nějakého národa a kdy jde o ideologie, které pak vznikají skrze nějakého filozofa, nějakého politika tohoto národa. A to říkám na adresu všech, i na adresu církve. Mnohdy se do církve vkládají ideologie, které církev odtrhují od života, který vychází z kořenů a jde vzhůru, odtrhují církev od vlivu Ducha svatého.

Ideologie není schopna vtělení, je to jen idea. Ideologie však nabývá na síle a stává se politickou, obvykle se stává diktaturou, nebo ne? Stává se neschopnou dialogu, pohybu vpřed s kulturami. A to dělají imperialismy. Imperialismus se vždy upevňuje na základě ideologie.

I v církvi musíme rozlišovat mezi učením a ideologií: pravé učení není nikdy ideologické, nikdy; je zakořeněno ve svatém věrném Božím lidu; naopak ideologie je odtržená od reality, odtržená od lidí... Nevím, jestli jsem odpověděl.

Aktualizace Laudato si'

Robert Messner (DPA) : Dobrý den. Otázka týkající se Vaší aktualizace Laudato si'. Lze ji chápat jako projev solidarity s ekologickými aktivisty, jako je "Poslední generace", tedy těmi, kteří dělají spektakulární protesty? Může být v této aktualizaci také poselství pro mladé aktivisty, kteří vycházejí do ulic?

Papež František: Trochu obecně: nebudu se vyjadřovat k těmto extremismům. Ale mladí lidé mají obavy. Jeden dobrý italský vědec - měli jsme setkání v Akademii - měl dobrý projev a končil takto: 'Nechtěl bych, aby moje vnučka, která se narodila včera, žila za třicet let v takovém ošklivém světě'. Mladí lidé myslí na budoucnost. A v tomto smyslu se mi líbí, že bojují statečně. Ale když s tím má něco společného ideologie nebo politický tlak, tak to nejde.

Moje apoštolská exhortace vyjde na svátek svatého Františka, 4. října, a je to přehled toho, co se stalo od pařížské konference COP, která byla možná nejplodnější, až do současnosti. Jsou v ní poznámky k některým COP a k některým věcem, které ještě nebyly vyřešeny, a je naléhavé je vyřešit. Není tak rozsáhlá jako Laudato si', ale posouvá Laudato si' k novým věcem.

Ideologické útoky na říjnovou synodu ve Vatikánu

Etienne Loraillère (KTO Tv): Chcete synodální církev, v Mongolsku i ve světě. Říjnové shromáždění je již plodem práce Božího lidu. Jak bude možné do této etapy zapojit pokřtěné z celého světa? Jak se podaří zabránit ideologické polarizaci? A budou účastníci schopni veřejně mluvit a sdílet to, co prožívají, abychom mohli jít s nimi? Nebo bude celý proces tajný?

Papež František: Mluvil jste o tom, jak se vyhnout ideologickým tlakům. V synodě není místo pro ideologii, je to jiná dynamika. Synoda je dialog, mezi pokřtěnými, mezi členy církve, o životě církve, o dialogu se světem, o problémech, které se týkají dnešního lidstva. Jakmile však někdo pomýšlí na ideologickou cestu, synoda končí. Na synodě není místo pro ideologii, je zde prostor pro dialog. Pro vzájemné setkání, mezi bratry a sestrami, a pro setkání s učením církve. Jít dál.

Pak chci zdůraznit, že synodalita není můj vynález: byl to svatý Pavel VI. Když skončil Druhý vatikánský koncil, uvědomil si, že na Západě církev ztratila synodální rozměr; východní církev ho má. Proto vytvořil Sekretariát biskupské synody, který v těchto šedesáti letech pokračuje v reflexi synodálním způsobem, s neustálým pokrokem, jde kupředu. Když bylo padesát let od tohoto rozhodnutí svatého Pavla VI., podepsal jsem a zveřejnil dokument o tom, co je synoda, co se posunulo kupředu. A nyní se posunula kupředu, více dozrála, a proto jsem si myslel, že je velmi dobré mít synodu o synodalitě, což není móda, je to stará věc, východní církev ji měla vždycky. Ale [jde o to,] jak žít synodalitu a žít ji jako křesťan, a jak jsem již řekl, aniž bychom upadali do ideologií.

Průběh synodálního shromáždění: je tu jedna věc, kterou musíme zachovat, a to je synodální atmosféra. Není to televizní přenos, kde se mluví o všem možném. Ne. Je zde náboženský moment, je zde moment náboženského sdílení. Myslete na to, že po třech úvodních projevech na synodě trvajících vždy tři až čtyři minuty pak budou tři až čtyři minuty ticha na modlitbu. Pak další tři a modlitba. Bez tohoto ducha modlitby není synodalita, je to politika, je to parlamentarismus. Synoda není parlament.

K utajení: existuje oddělení, které vede doktor Ruffini, který je zde a který bude dělat tiskové zprávy o průběhu synody. Na synodě musíte střežit religiozitu a chránit svobodu lidí, kteří hovoří. Proto bude existovat komise, které předsedá doktor Ruffini a která bude dělat zprávy o průběhu synody.

Antonio PELAYO (Vida Nueva): Svatý otče, právě jste mluvil o synodě a všichni s vámi souhlasíme, že tato synoda vzbuzuje velkou zvědavost a velký zájem.

Bohužel také vzbuzuje mnoho kritiky, která přichází z katolických kruhů. Chci odkázat na knihu s prologem kardinála Burkeho, který říká, že synoda je Pandořina skříňka, z níž vylezou všechny možné pohromy pro církev.

Co si o tomto postoji myslíte? Myslíte si, že bude překonán realitou, nebo bude synodu ovlivňovat?

Papež František: Nevím, jestli jsem to už někdy řekl. Před několika měsíci jsem volal do jednoho karmelu. "Jak se daří řeholnicím, matko představená?". Nebyl to italský karmel. A převorka mi odpověděla. A na konci mi pak říká: "Vaše Svatosti. Máme strach ze synody." "Ale co se děje? - a říkám žertem: Chcete poslat na synodu nějakou sestru?” - “Ne, máme strach, že se změní nauka."

A to je to, o čem mluvíte: existuje tato myšlenka... Ale když půjdete ke kořenům těchto myšlenek, najdete tam ideologie. Vždycky, když v církvi chcete rozdělit cestu společenství, to, co vždycky rozděluje, je ideologie.

A oni takto obviňují církev z toho či onoho, ale nikdy ji neobviní z toho, co je pravdivé: že je hříšná. Nikdy neříkají "hříšná..." Obhajují "nauku", v uvozovkách, která je naukou jako destilovaná voda, nemá žádnou chuť a není pravou katolickou naukou, která je ve Vyznání víry. A to tak často pohoršuje; stejně jako pohoršuje myšlenka, že Bůh se stal tělem, že Bůh se stal člověkem, že Panna Maria si zachovala panenství. To pohoršuje.

Ještě k transparentnosti synody

Cindy WOODEN (CNS): Dobrý den, Vaše Svatosti, ráda bych navázala na otázku svého francouzského kolegy ohledně synody a informací. Tolik laických věřících věnovalo tolik času, modlitby, zapojení do rozhovorů, naslouchání. Chtějí vědět, co se tam děje během synody, shromáždění. A vy jste mluvil o své zkušenosti ze Synody o řeholnících, během níž někteří ze synody říkali "tohle nedávejte", "tohle nemůžete říkat...".

My novináři nemáme přístup ani na shromáždění a generální zasedání, jak si můžeme být jisti, že to, co nám předkládají jako "kaši", je pravda? Není tu možnost být vůči novinářům trochu více otevření?

Papež František: Ale, drahá, jsme otevření, je to velmi otevřené! Je tu komise, které předsedá Ruffini, a ta bude každý den podávat zprávy, ale nevím, nevím, jak být otevřenější... a je dobré, aby tato komise velmi respektovala projevy všech a snažila se nežvanit, ale říkat věci přímo o průběhu synody, které jsou pro církev konstruktivní.

Jestli chcete, tedy jestli někdo chce, aby zprávy byly typu: tenhle se střetl s tímhle kvůli tomuhle nebo tamtomu, tak to je politické tlachání.

Komise má nelehký úkol, říci: dnes jde reflexe tím a tím směrem, a předat církevního ducha, ne politického. Parlament je něco jiného než synoda.

Nezapomeňte, že protagonistou synody je Duch svatý. A jak se to dá zprostředkovat? Proto je třeba tlumočit církevní směřování.

Periferie

Vincenzo Romeo (RAI TG 2): Dobrý den, Vaše Svatosti. Jste papežem periferie a periferie, zejména v Itálii, velmi trpí. Zažili jsme několik znepokojivých epizod násilí, degradace... například nedaleko Neapole vás dokonce pozval farář Don Patriciello, abyste se tam vydal, pak do Palerma...

Co se dá dělat? Navštěvoval jste vily miserias v Buenos Aires, takže s tím máte zkušenosti. Naše premiérka také navštívila jedno z těchto předměstí, hodně se o tom diskutuje. Co se dá dělat, co může církev i státní instituce udělat pro to, aby se tato degradace překonala a periferie se staly skutečnou součástí země?

Papež František: Mluvíte o periferiích jako o chudinských čtvrtích: musíte jít dopředu, jít tam a pracovat tam, jako to bylo v Buenos Aires s kněžími, kteří tam pracovali: tým kněží s pomocným biskupem v čele a pracujete tam.

Musíme k tomu být otevření, vlády musí být otevřené, všechny vlády světa, ale jsou periferie, které jsou tragické. Vracím se ke skandální periferii, kterou se lidé snaží zakrýt: k periferii Rohingů. Rohingové trpí, nejsou to křesťané, jsou to muslimové, a trpí proto, že byli proměněni v periferii, byli vyhnáni.

Musíme vidět různé typy periferií a také se naučit, že periferie je místo, kde je lidská realita zřejmější a méně sofistikovaná - špatné momenty nechci idealizovat - ale je lépe viditelná. Jeden filozof kdysi řekl něco, co mě velmi zasáhlo: "Realita se nejlépe chápe z periferie".

Musíme mluvit s periferiemi a vlády musí konat skutečnou sociální spravedlnost, opravdovou sociální spravedlnost, s různými sociálními periferiemi - a také si jít promluvit s ideologickými periferiemi, protože mnohdy jsou to některé výběrové ideologické periferie, které vyvolávají sociální periferie. Svět periferií není jednoduchý. 

Děkuji.

(Neoficiální přepis tiskové konference pořízený Vatikánskými médii)

© Vatican News