Papežova tisková konference při návratu z Marseille
Matteo Bruni, tiskový mluvčí Svatého stolce
Dobrý večer, Vaše Svatosti, dobrý večer všem. Děkuji vám za tento čas při zpátečním letu. Byla to výjimečná cesta, při níž jste mohl pocítit i náklonnost Francouzů, kteří se s vámi, jak řekl pan kardinál, přišli modlit. Ale jsou tu ještě, myslím, témata nebo dotazy, které vám novináři chtěli položit, nebo kdybyste nám chtěl něco dodat.
Matteo Bruni
První otázka je od Raphaële Schapira - France Télévisions.
Raphaële Schapira - France Télévisions
Vaše Svatosti, dobrý večer. Svůj pontifikát jste zahájil na Lampeduse, kde jste kritizoval lhostejnost. O deset let později žádáte Evropu o solidaritu. Již deset let opakujete stejné poselství. Znamená to, že jste selhal?
Papež František
Řekl bych, že ne. Řekl bych, že vývoj byl pomalý. Dnes už existuje povědomí o problému migrace. Je tu toto vědomí. A také je tu vědomí, že je to něco, co dospělo do stavu... jako "horký brambor", že člověk neví, jak s ním naložit. Angela Merkelová jednou řekla, že se to vyřeší tak, že se půjde do Afriky a vyřeší se to v Africe, že se zvýší úroveň afrických národů.
Ale byly případy, které jsou špatné, velmi špatné případy, kdy byli migranti jako 'ping pong' posíláni zpátky... A víte, kolikrát skončí v lágrech, skončí hůř než předtím.
Sledoval jsem život jednoho chlapce, Mahmúda, který se z toho snažil dostat, protože šel... a nakonec se oběsil; nezvládl to, protože neunesl to týrání.
Říkal jsem vám, abyste si přečetl tu knihu "Bratříček", "Hermanito"... Víte, ty lidi, co přijdou, jsou nejdřív prodáni, pak jim seberou peníze na zaplacení... pak je nutí, aby telefonovali rodině, aby jim poslala další peníze. Chudáci lidé... hrozný život.
Slyšel jsem jednoho, který byl svědkem, že když v noci, v okamžiku nalodění, viděl tu loď tak prostou, bez zabezpečení, nechtěl se nalodit. "Pal pal" [zastřelili ho]... Konec příběhu. To je vláda hrůzy! Trpí nejen proto, že se potřebují dostat ven, ale trpí proto, že tam panuje hrůza. Jsou to otroci. A my je nemůžeme, aniž bychom věc nahlédli, poslat zpátky jako pingpongový míček. Ne.
Proto se vracím k zásadě: migranty je třeba přijímat, doprovázet, podporovat a integrovat. Pokud je nemůžete integrovat ve své zemi, pak ale, doprovoďte je a integrujte je v jejich zemi, ale nenechávejte je v rukou těchto krutých překupníků lidí.
Drama dnešních migrantů spočívá v tom, že je posíláme zpět a oni se dostávají do rukou těchto ničemů, kteří páchají tolik zla. Prodávají je, vykořisťují je. Tito lidé se snaží utéct. Existují skupiny lidí, které se věnují záchraně lidí na moři. Jednoho z nich jsem pozval na synodu, jednoho, který stojí v čele organizace Mediterranea Saving Humans. A ti vám vyprávějí strašné příběhy.
Při první cestě, jak jste říkala, jsem jel na Lampedusu. Situace se zlepšila, opravdu, dnes je větší povědomí. Tehdy jsme to nevěděli. Také nám neříkali pravdu. Vzpomínám si, že v Santa Martě [dům ve Vatikánu, kde papež bydlí] byla recepční, která byla Etiopanka, dcera Etiopanů, uměla jazyk a sledovala moji cestu v televizi. A byl tam jeden, který mi něco vykládal, chudák Etiopan mi vysvětloval mučení a tyhle věci, a ten překladatel - řekla mi - lhal, říkal to, co ten druhý neříkal, "oslazoval" situaci. Je těžké mít důvěru.
Tolik dramat... Ten den, co jsem tam byl, mi řekli: "Podívejte se na tu ženu" - byl to lékař - "podívejte se na tu ženu": chodila mezi mrtvoly a prohlížela si jejich tváře, protože hledala svou dceru, kterou nemohla najít.
Tato dramata... Je dobré, abychom to brali vážně: udělá nás to lidštějšími, lidštějšími, a proto také božštějšími. To je výzva. Chtěl bych, aby zněla jako výkřik: "Buďme pozorní! Dělejme něco!". Nevím...
Vědomí se změnilo, opravdu, dnes je více vědomí [o těchto věcech]. Tak to bylo i pro mě... ne proto, že jsem promluvil, ale proto, že si to lidé začali uvědomovat, ten problém... A hodně lidí o tom mluví.
Byla to moje první cesta a zde jsem slyšel něco uvnitř. Ani jsem nevěděl, kde Lampedusa je, ani to ne, ale slyšel jsem ty příběhy, něco jsem si přečetl a v modlitbě jsem uslyšel: "Musíš tam jet." Jako by mě tam zavedl Hospodin. To byla má první cesta. Děkuji.
Matteo Bruni
Děkuji Vám, Vaše Svatosti. Druhá otázka je od Clémenta Melkiho z Agence France-Presse (AFP).
Clément Melki z agentury Agence France-Presse (AFP)
Dobrý večer, Svatý otče, dnes ráno jste se setkal s Emmanuelem Macronem poté, co jste vyslovil nesouhlas s eutanazií. Francouzská vláda se chystá přijmout kontroverzní zákon o ukončení života, mohl byste nám laskavě říci, co jste o tom francouzskému prezidentovi řekl? A zda si myslíte, že můžete změnit jeho názor? Děkuji.
Papež František
Dnes jsme o tom nemluvili, ale mluvili jsme o tom při jiné návštěvě, když přijel do Vatikánu, kde jsme se setkali a mluvil jsem jasně: řekl jsem mu svůj názor, jasný: se životem se nehraje, ani na začátku, ani na konci, nehraje s ním. A nejde o můj názor, jde o ochranu života, víte?! Protože jinak skončíte u té politiky ne-bolesti, humanistické eutanazie...
K tomu chci znovu zopakovat jednu knihu, přečtěte si ji, je z roku 1903 [1907], je to román, jmenuje se "Pán světa" Pán světa nebo Pán země, má to dva názvy, napsal to spisovatel Benson, je to autor, který píše o budoucnosti, ukazuje, jak to nakonec bude. A všechno je takto... odstraníte rozdíly, všechny, a také odstraníte bolesti, všechny, a eutanazie je jednou z těchto věcí... sladká smrt, selekce před narozením... To nám přiblíží, jak tento člověk viděl současné konflikty.
Dnes si dávejme pozor na ideologické kolonizace, které ničí lidský život, které jdou proti lidskému životu. Dnes je vymazáván život prarodičů, například když lidské bohatství vstupuje do dialogu vnoučat s prarodiči: je vymazáno, jsou staří, nejsou k ničemu. Se životem si člověk nemá hrát.
Tentokrát jsem [o tom]s panem prezidentem nemluvil, ale mluvil jsem s ním minule, když přijel, a řekl jsem svůj názor: se životem se nehraje. Ať už je to zákon o tom, že se dítěti nedovolí růst v matčině lůně, zákon o eutanazii v nemoci nebo ve stáří... neříkám, že je to věc víry, ne: je to záležitost lidskosti.
Lidskost. Máme tu soucit, který je špatný. Dnes věda zašla tak daleko, že některé bolestivé nemoci činí méně bolestivými a ošetřuje je spoustou léků. Ale se životem si člověk hrát nemá. Se životem se nehraje.
Matteo Bruni
Děkuji vám, Vaše Svatosti. Třetí otázka je od Javiera Martíneze-Brocala z ABC.
Javier Martínez-Brocal, z ABC
Svatý otče, děkuji vám za odpovědi na otázky, děkuji vám za tento čas, děkuji vám za tuto cestu, která byla velmi intenzivní a velmi obsahově bohatá. Až do samého konce jste také hovořil o Ukrajině, o situaci na Ukrajině: kardinál Zuppi se právě vrátil z Pekingu. Došlo v této misi k nějakému pokroku, alespoň v humanitární otázce návratu dětí? Pak ale poněkud drsná otázka: jak vy osobně vnímáte skutečnost, že se této misi zatím nepodařilo dosáhnout žádné konkrétní výsledky? Myslím tím, že jste při jedné audienci mluvil o frustraci: cítíte frustraci? Děkuji.
Papež František
To je pravda, určitá frustrace je cítit, protože státní sekretariát dělá všechno pro to, aby tomu pomohl, dokonce i Zuppiho mise je na to cílená... je tam něco s těmi dětmi, co se daří.
Ale ta válka - připadá mi, že je to také trochu ovlivněno, nejen rusko-ukrajinským problémem, ale prodejem zbraní, víte, obchodem se zbraněmi. Někdo mi před několika měsíci řekl, že dnes jsou nejvýnosnější investice do továren na zbraně: to znamená továrny na smrt.
Ukrajinský lid je mučednický národ s velmi trýznivou historií, historií, která ho nechává trpět. Není to poprvé: za Stalina trpěl hodně, hodně. Je to mučený národ. Nesmíme si však s mučednictvím tohoto lidu zahrávat, musíme pomoci věci řešit realistickým a možným způsobem.
Ve válkách je realistické to, co je možné: nedělejte si iluze, že zítra půjdou oba válčící vůdci společně na večeři. Ale podle možností budeme dělat, co bude možné. Pokorně, ale udělejme to, co je možné.
Teď jsem viděl, že některé země začínají obracet, že nebudou poskytovat zbraně: tím začíná proces, kde tím, kdo bude trpět, bude určitě ukrajinský lid. A to je špatně.
Ještě... protože jste změnil téma, proto se chci vrátit k prvnímu tématu, k cestě. Marseille je civilizace mnoha kultur, mnoha kultur. Je to přístav migrantů. Kdysi to byli migranti do Cayenne, odtud vycházeli odsouzenci, kteří šli do vězení v Cayenne: arcibiskup mi dal "Manon Lescaut", aby mi ten příběh připomněl. Ale Marseille je kultura setkávání.
Včera jsem byl na setkání se zástupci různých náboženství: koexistují, muslimové, židé, křesťané. Je to kultura pomoci, je to tvůrčí mozaika, Marseille, a to je ta kultura tvořivosti. Je to přístav, který je poselstvím v Evropě: Marseille přijímá. Marseille přijímá, respektuje a vytváří syntézu, aniž by popírala identitu kteréhokoli z národů. Musíme se nad tímto problémem znovu zamyslet, pro ostatní oblasti: nad touto schopností...
A když se vrátím k migrantům, je pět zemí, které trpí množstvím migrantů, ale v některých z těchto zemí jsou vesnice, které jsou prázdné! Napadá mě konkrétní případ, který znám: existuje malá vesnice, kde žije méně než 20 starších lidí a jinak nikdo! Prosím, ať se tyto malé vesničky snaží integrovat [migranty]. Potřebujeme pracovní sílu, Evropa ji potřebuje! Dobře vedená migrace je přínosem, je posilou.
Zamysleme se trochu nad migrační politikou, aby byla plodnější, a tak nám pomohla.
[Dnes to bylo] krátké, teď přijde večeře, ... Skončeme tedy u tohoto. Moc vám děkuji: děkuji vám za vaši práci a za vaše otázky. Jdeme dál.
Na viděnou do příštího letu!
(překlad pracovnho přepisu tiskové konference)
