Papež na synodě: Žena zrcadlí církev, klerikalismus je metla, Boží lid je neomylný
Papež František
Rád smýšlím o církvi jako o Božím lidu věřících, který je svatý a hříšný, lidu povolaném a svolaném v síle blahoslavenství a pětadvacáté kapitoly Matoušova evangelia. Ježíš ve své církvi nepřejal žádné z existujících politických schémat své doby – farizejské, saducejské, esénské ani zélotské – vedoucí k „uzavřené korporaci“. Jednoduše převzal tradici Izraele: „Budete mým lidem a já budu vaším Bohem“.
Rád si církev představuji jako takový prostý a pokorný lid, který kráčí v Boží přítomnosti (věrný Boží lid). Toto je náboženský smysl našeho věřícího lidu. Říkám věřící lid, abych zabránil zabřednutí do mnoha přístupů a ideologických vzorců, které skutečnost Božího lidu „redukují“. Je to zkrátka věřící lid, nebo také „svatý věrný Boží lid“, putující, svatý a hříšný. A toto je církev.
Boží lid je ve své víře neomylný
Jednou z vlastností tohoto věřícího lidu je jeho neomylnost. Ano, je neomylný ve víře (In credendo falli nequit, říká Lumen Gentium, 12) Infallibilitas in credendo. Vysvětluji to takto: když chceš vědět, v co věří svatá matka církev, obrať se k magisteriu, které je pověřeno naukou, avšak chceš-li vědět, jak církev věří, obrať se k věřícímu lidu.
Přichází mi na mysl obraz věřícího lidu, který se shromáždil u vstupu do efezské katedrály. Historie (či legenda) vypráví, že lidé stáli podél cesty vedoucí ke katedrále, po níž se ubíralo procesí biskupů. A tito lidé sborově opakovali: „Matka Boží“, čímž po hierarchii požadovali vyhlášení dogmatu o oné pravdě, kterou již přijali jako Boží lid (říká se, že biskupům ukazovali hole, které drželi v rukou). Nevím, zda jsou to dějiny nebo legenda, ale ten obraz je platný.
Věřící lid, svatý věrný lid Boží, má duši, a protože můžeme mluvit o duši lidu, můžeme mluvit o hermeneutice, o způsobu nahlížení reality, o vědomí. Náš lid si je vědom své důstojnosti, křtí své děti, pochovává své mrtvé.
Církev je žena, snoubenka, matka
Členové hierarchie pocházejí z tohoto lidu a přijali od něj víru, a to převážně od svých matek a babiček. „Tvá matka a tvá babička“, říká Pavel Timoteovi. Je to víra předávaná ženským dialektem, jako u matky Makabejských, která ke svým synům promlouvala „nářečím“. Chtěl bych zde zdůraznit, že ve svatém věřícím Božím lidu se víra předává nářečím, a většinou ženským nářečím. A to nejenom proto, že církev je matkou a že právě ženy ji lépe zrcadlí (církev je žena), ale protože právě ženy umí čekat, dokáží odkrýt zdroje církve, věřícího lidu, překračují meze, ačkoli možná mají strach, ale činí tak odvážně, a v pološeru začínajícího dne se přibližují k hrobu s tušením (které ještě není nadějí), že by v něm mohlo být něco živého. Žena svatého věřícího Božího lidu zrcadlí církev. Církev je žena, snoubenka, matka.
Klerikalismus vede k úpadku, působí smutek a pohoršení
Když služebníci církve zacházejí příliš daleko a zacházejí s Božím lidem špatně, hyzdí tvář církve machistickými a diktátorským postoji (stačí připomenout vystoupení sestry Liliany Franco). Je bolestné, když v některých farních úřadech najdeme „ceník“ svátostných služeb jako někde v supermarketu. Buď je církev putujícím věřícím Božím lidem, svatým a hříšným, anebo skončí jako firma poskytující různé služby. A když se pastorační pracovníci vydají touto posledně jmenovanou cestou, stává se z církve supermarket na spásu a z kněží pouzí zaměstnanci nadnárodní firmy. Klerikalismus přivádí až k takovému velikému úpadku, který vzbuzuje velký smutek a pohoršení (stačí zajít do římských paramentářských krejčovských dílen, abyste viděli toto pohoršující chování mladých kněží, kteří si zkoušejí kleriky a klobouky anebo alby a rochety zdobené krajkou).
Klerikalismus je metla, je to pohroma, forma zesvětštění, která špiní a škodí tváří Pánovy snoubenky, zotročuje svatý věrný Boží lid.
A Boží lid, svatý věrný Boží lid, jde vpřed v trpělivosti a pokoře a snáší přezíravost, týrání, vyřazování ze strany institucionalizovaného klerikalismu. S jakou přirozeností mluvíme o „knížatech církve“ anebo o biskupských jmenováních jako kariérních povýšeních! Hrůzy tohoto světa, zesvětštění, které trýzní svatý věrný Boží lid.
