Papež: Nová exhortace o Terezii z Lisieux
Adriana Masotti - Vatican News
"Je to důvěra a nic než důvěra, která nás musí vést k Lásce". Tato slova, která v září 1896 napsala svatá Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, inspirovala název apoštolské exhortace, kterou papež František věnoval světici z Lisieux.
Papežská vyjádření uznání
Papež František sleduje etapy uznání mimořádné hodnoty jejího svědectví prostřednictvím činů papežů: počínaje papežem Lvem XIII, který jí v 15 letech umožnil vstoupit do kláštera, přes Pia XI, který ji v roce 1925 prohlásil za svatou a v roce 1927 za patronku misií, až po svatého Jana Pavla II, který ji v roce 1997 prohlásil za učitelku církve.
Láska misionářské duše k Ježíši
Svatá Terezie ve své cele napsala: "Ježíš je moje jediná láska" (č. 8) a papež při rozboru její duchovní zkušenosti poznamenává, že setkání s Ježíšem ji "povolalo k misii" natolik, že si nedokázala představit "své zasvěcení Bohu, aniž by usilovala o dobro svých bratří a sester". V podstatě vstoupila na Karmel, "aby zachraňovala duše" (9).
Cesta důvěry a lásky
František jde k jádru Tereziiny spirituality, oné "malé cesty", známé také jako cesta duchovního dětství. Pro svatou Terezii od Dítěte Ježíše je důležité Boží působení, milost, nikoli osobní zásluhy, protože je to Hospodin, kdo posvěcuje. Papež píše: "Proto je nejvhodnějším postojem vložit důvěru srdce mimo sebe sama: do nekonečného milosrdenství Boha, který miluje bez hranic a který dal všechno v Ježíšově kříži" (20).
Odevzdání do rukou Otce
V naší existenci, kde nás často, jak říká František, "přemáhá strach, touha po lidském bezpečí, potřeba mít všechno pod kontrolou" (23), nás důvěra, a tedy odevzdanost Bohu, kterou podporuje Terezie, "osvobozuje od obsedantních kalkulací, od neustálých obav o budoucnost, od obav, které nám berou pokoj. (...) Jsme-li v rukou Otce, který nás bezmezně miluje," pokračuje, "bude to platit, ať se stane cokoli, budeme moci pokračovat, ať se stane cokoli" (24).
"Zkouška ve víře" a důvěra v milosrdenství
Duchovní život mladé karmelitky se neobešel ani bez zkoušek namířených proti víře. V té době byl moderní ateismus ve velkém rozmachu a ona se "cítila být sestrou ateistů" (26), přimlouvala se za ně, obětovala za ně svůj život a obnovovala tak svůj životní postoj víry. Věří v nekonečné Boží milosrdenství. Všechno v Bohu je láska, dokonce i Spravedlnost. "To je jeden z nejdůležitějších Tereziných objevů," říká papež, "jeden z největších přínosů, které učinila pro celý Boží lid. Mimořádným způsobem pronikla do hlubin Božího milosrdenství a odtud čerpala světlo své bezmezné naděje" (27).
V srdci Církve, mé Matky, budu Láska
Od svaté Terezie z Avily zdědila Terezie, jak čteme v exhortaci, "velkou lásku k Církvi a dokázala proniknout do hlubin tohoto tajemství". V knize Příběh jedné duše píše: "Pochopila jsem, že Církev má Srdce a že toto Srdce je rozníceno Láskou. A pak: "V Srdci Církve, mé Matky, budu Láska!" (39). Papež František to komentuje: "Není to srdce triumfalistické církve, je to srdce církve milující, pokorné a milosrdné. (...) Tento objev srdce církve je velkým světlem i pro nás dnes, abychom se nepohoršovali nad omezeností a slabostí církevní instituce, poznamenané temnotou a hříchem" (41).
Nakonec se počítá jen láska
V poslední kapitole papež vysvětluje, že tato apoštolská exhortace mu umožňuje připomenout, že jak čteme v Evangelii gaudium, v misijní církvi "se hlásání zaměřuje na to podstatné, na to, co je nejkrásnější, největší, nejpřitažlivější a zároveň nejpotřebnější" (47). "Nakonec," píše papež, "záleží jen na lásce" a obrací se k teologům a moralistům: "Ještě je třeba, abychom tuto Tereziinu geniální intuici pochopili a vyvodili z ní teoretické i praktické, doktrinální i pastorační, osobní i komunitní důsledky. Potřebujeme odvahu a vnitřní svobodu, abychom to dokázali" (50).
Význam "malé cesty
Blížíme-li se k závěru, papež připomíná hlavní aspekty své "malé cesty" a jejich aktuálnost. Exhortaci uzavírá krátká modlitba, v níž papež mimo jiné prosí: "Drahá svatá Terezie, pomoz nám, abychom vždy důvěřovali, jako jsi důvěřovala ty, ve velkou lásku, kterou k nám Bůh chová, abychom každý den napodobovali tvou malou cestu svatosti" (53).
