Papež kněžím: Otevřte srdce a dveře všem, nebuďte činovníky posvátna
Antonella Palermo – Vatican News
Církev je dům s otevřenými dveřmi, řekl papež František ve svém projevu ke skupině hispánských kněží působících pastoračně ve Spojených státech, které dnes, 16. listopadu, přijal na audienci ve Vatikánu. S mnoha dodatky k připravenému textu papež použil mnoho sugestivních obrazů, aby znovu zdůraznil, jak je důležité žít v neustálém duchu služby a pečovat zejména o ty nejkřehčí.
'Vytříbená', ale uzavřená církev nefunguje
Papež varoval před pokušením církevní rafinovanosti zbavené otevřenosti vůči lidem a vyzval k pohledu na Krista, a to mimo jakoukoli jinou referenční knihu. Slovy svaté Terezie od Ježíše poukázal na to, že On je živou knihou, a proto je právě Ježíšova osoba knihou, kterou je třeba se při apoštolátu neustále inspirovat. Dále trval na tom, že je třeba trávit čas rozjímáním nad Písmem, zejména obnovit smysl pro klanění:
Musíme najít Pána v tichu adorace. Kdybych se teď zeptal - nebudu se na to ptát, aby se někdo nečervenal - ale kdybych se teď zeptal, kolik hodin týdně adorujete, byl by to dobrý test. Nadhodím tuto otázku, ale každý si odpoví sám v sobě. Pokud se nemodlíte, pokud se Bohu neklaníte, váš život za moc nestojí.
Ženy pod křížem
Mezi světce, kteří se zaměřili na četbu zmíněné živé knihy v tichu před svatostánkem, patří blahoslavený Carlo Acutis a svatý Manuel Gonzáles, dvě postavy, které byly vybrány jako patroni Národního eucharistického kongresu v USA, připravovaného na příští rok. Právě z katecheze svatého Manuela čerpá František podněty pro své zamyšlení v odpovědi na otázky, které hispánští kněží papeži položili ohledně jejich současného apoštolátu. Vzorem jsou ženy u Ježíšova kříže: papež kněze vyzval, aby se ponořili do jejich stavu mysli.
Stejnou bezmoc, stejnou touhu jednat proti nespravedlnosti, jakou v oněch chvílích pod křížem prožívaly svaté ženy, můžeme prožívat tváří v tvář problémům imigrantů, uzavřenosti některých občanských a církevních autorit, výzvám interkulturality, složitosti hlásání a mnoha dalším věcem.
Ulehčete trpícím v jejich utrpení
Evangelium se musí vtělit do dneška, do tady a teď. Ježíš totiž nepřestává trpět v našich bratrech a sestrách.
V každém svatostánku, v každém konsekrovaném kalichu vidíme vztyčený kříž, který se ptá: Můžeme udělat něco, abychom ulehčili trpícímu Kristu dneška? Udělejte to s vědomím, že toto utrpení v každém trpícím bratru a sestře bude společníkem Ježíše vašich svatostánků. To, co od vás Bůh žádá, je nenechat je samotné. Nenechávejte trpící samotné, nenechávejte samotného Boha svatostánků, přesvědčte se, že nemůžete nic udělat rukama, pokud to neuděláte koleny.
Kněz není činovník posvátna
Papež také vyzývá kněze, aby se neusadili v úřednickém zaměstnání, v pevně stanovené pracovní době.
Prosím, nejdříve lidé, pak pracovní rozvrh, nestaňte se úředníky posvátna, což je nebezpečí této kultury, přehodnoťte svou oddanost lidem, otevřenost srdce.
Pastorační pokora, modlitba, bratrské přijetí
Vykonávání pastorační práce bez výhrad, nezištně, bez předem připravených schémat: To, co může kněz vykonat, začíná dnes, prostou modlitbou, blízkým slovem, bratrským přijetím a vytrvalou prací, cituje papež opět sv. Gonzálese. A uzavírá:
Bratři, nedůvěřujte jen velkým myšlenkám, ani dobře načrtnutým pastoračním návrhům, děsí mě, když přicházejí se všemi těmi pastoračními programy, aby je realizovali jiní, a ne jejich autor. Nehledejte viníky, pokud se něco nezdaří. Hledejte sami sebe v pastorační pokoře. Odevzdejte se Pánu, který vás povolal, abyste se mu darovali, a žádá od vás jen věrnost a stálost.
