Papežova nová kniha je o vánočním betlémě

PAPEŽ FRANTIŠEK

Dvakrát jsem si přál navštívit Greccio. Poprvé proto, abych poznal místo, kde svatý František z Assisi vymyslel betlém, něco, co poznamenalo i mé dětství: v domě mých rodičů v Buenos Aires toto znamení Vánoc nikdy nechybělo, bylo důležitější než stromeček.

Podruhé jsem se na toto místo v provincii Rieti, ochotně vrátil, abych podepsal apoštolský list Admirabile signum o smyslu a významu betlému v dnešní době. Při obou příležitostech jsem se cítil pohnutý v kapli, kde lze obdivovat středověkou fresku zobrazující noc betlémskou a noc v Grecciu, umístěné umělcem jakoby paralelně.

Emoce z tohoto pohledu mě podněcují k hlubšímu ponoření se do křesťanského tajemství, které se rádo skrývá v tom, co je nekonečně malé. Vskutku, vtělení Ježíše Krista zůstává jádrem Božího zjevení, i když se snadno zapomíná, že jeho rozvinutí je tak nenápadné, že zůstává nepovšimnuto.

Maličkost je ve skutečnosti cestou k setkání s Bohem. V pamětním epitafu svatého Ignáce z Loyoly najdeme napsáno: "Non coerceri a maximo, sed contineri a minimo, divinum est". Je božské mít ideály, které nejsou omezeny ničím, co existuje, ale ideály, které jsou zároveň obsaženy a žity v těch nejmenších věcech života. Zkrátka, člověk se nesmí bát velkých věcí, musí jít kupředu a brát ohled na ty nejmenší.

To je důvod, proč se uchovávání tradice jesliček stává zdravým ponořením do Boží přítomnosti, která se projevuje v malých, někdy banálních a opakujících se každodenních věcech. Umět se zříci toho, co svádí, ale vede na špatnou cestu, abychom pochopili a zvolili Boží cesty, je úkol, který nás čeká. V tomto ohledu je velkým darem rozlišování a člověk se nikdy nesmí unavit prosit o něj v modlitbě. Pastýři v jesličkách jsou ti, kteří přijímají Boží překvapení a setkání s ním prožívají v úžasu a klaní se mu: ve své malosti rozpoznávají Boží tvář. Lidsky máme všichni sklon hledat velikost, ale je darem umět ji skutečně najít: umět najít velikost v té malosti, kterou Bůh tak miluje.

V lednu 2016 jsem se setkal s mladými lidmi z Rieti poblíž místní svatyně jesliček. Jim i všem dnes jsem připomněl, že o vánoční noci existují dvě znamení, která nás vedou k rozpoznání Ježíše. Jedním z nich je obloha plná hvězd. Těch hvězd je mnoho, nekonečné množství, ale mezi všemi vyniká jedna zvláštní hvězda, ta, která vedla mudrce k tomu, aby opustili své domovy a vydali se na cestu, na cestu, o které nevěděli, kam je zavede. Stejně se to děje i v našich životech: v určitém okamžiku nás nějaká zvláštní "hvězda" vyzve, abychom se rozhodli, učinili volbu, vydali se na cestu. Musíme Boha naléhavě prosit, aby nám ukázal onu hvězdu, která nás pohne k něčemu víc, než jsou naše zvyky, protože tato hvězda nás přivede k rozjímání o Ježíši, o tom dítěti, které se narodilo v Betlémě a které touží po našem plném štěstí.

V této noci, která se narozením Spasitele stala svatou, nacházíme další mocné znamení: Boží malost. Andělé ukazují pastýřům dítě narozené v jeslích. Žádné znamení moci, soběstačnosti nebo pýchy. Ne. Věčný Bůh se zjevuje v bezbranné, tiché, pokorné lidské bytosti. Bůh se snížil, abychom s ním mohli putovat a aby se mohl postavit po našem boku, ne nad nás či daleko od nás.

Údiv a úžas jsou dva pocity, které každého, mladého i starého, dojímají před jesličkami, které jsou jako živé evangelium přetékající ze stránek Písma svatého. Není důležité, jak je betlém postaven, může být stále stejný nebo se každý rok měnit; důležité je, že promlouvá k našemu životu.

První životopisec svatého Františka, Tomáš z Celana, popisuje vánoční noc roku 1223, jejíž osmisté výročí letos slavíme. Když František přišel, našel jesličky se senem, volkem a oslíkem. Lidé, kteří se tam shromáždili, projevovali nevýslovnou radost, jakou na scéně Vánoc nikdy předtím nezakusili. Kněz pak u jesliček slavnostně sloužil eucharistii, čímž ukázal souvislost mezi vtělením Božího Syna a eucharistií. Při té příležitosti nebyly v Grecciu žádné sošky: betlém byl vytvořen a prožíván přítomnými.

Jsem si jist, že první betlém, který vykonal velké evangelizační dílo, může být i dnes příležitostí k vyvolání úžasu a údivu. A tak to, co svatý František započal prostotou tohoto znamení, přetrvává dodnes jako skutečná forma krásy naší víry.

Vatikán, 27. září 2023