Papežova polední promluva o Svaté rodině
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes slavíme svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa. Evangelium nám je ukazuje v jeruzalémském chrámu při představení dítěte Hospodinu (srov. Lk 2,22-40). Maria přichází do chrámu a tam přináší jako dar tu nejskromnější a nejprostší oběť, která svědčí o její chudobě. Nakonec se Marii dostává proroctví: "Tvou duší pronikne meč" (v. 35). Přichází v chudobě a odchází s břemenem utrpení. To je překvapivé: jak je možné, že Ježíšova rodina, jediná rodina v dějinách, která se může chlubit přítomností Boha v těle, místo aby byla bohatá, je chudá! Místo aby jí to bylo usnadněno, zdá se, že jsou jí kladeny překážky! Místo aby byla zbavena břemen, je ponořena do velkých bolestí!
Co to říká našim rodinám, tento způsob života, příběh Svaté rodiny, chudé, obtížené, s velkými bolestmi? Říká nám to něco velmi krásného: Bůh, o němž si často myslíme, že je mimo problémy, přišel, aby obýval náš život s jeho problémy. Zachránil nás tímto způsobem: nepřišel jako dospělý, ale jako velmi malé dítě; žil v rodině, syn matky a otce; strávil v ní většinu svého času, rostl, učil se, v životě tvořeném každodenností, skrytostí a tichem. A nevyhýbal se těžkostem, naopak, vybral si rodinu, rodinu "zkušenou v utrpení", a říká našim rodinám: "Pokud se ocitnete v těžkostech, vím, co cítíte, zažil jsem to: moje matka, můj otec a já jsme to zažili, abych to řekl i vaší rodině: nejste sami!".
Josef a Maria "žasli nad tím, co se o Ježíši říká" (srov. Lk 2,33), protože je nenapadlo, že to říká starý Simeon a prorokyně Anna. Byli udiveni. A u toho se chci dnes zastavit: u schopnosti žasnout. Schopnost žasnout je tajemstvím toho, jak dobře vycházet v rodině. Nezvyknout si na všednost věcí. Umět především žasnout nad Bohem, který nás provází. A pak se nechat ohromit v rodině. Myslím, že je dobré ve vztahu svého partnera vzít například večer za ruku a podívat se mu na pár okamžiků s něhou do očí: údiv vás vede k něze, vždycky. Něha v manželství je krásná. A pak žasnout nad zázrakem života, nad dětmi, najít si čas si s nimi hrát a naslouchat jim. Ptám se vás, otcové a matky: najdete si čas na hraní se svými dětmi? Vzít je na procházku? Včera jsem s někým telefonoval a zeptal jsem se: "Kde jsi?" - "Jsem na náměstí, vzal jsem děti na procházku." To je krásné otcovství a mateřství. A pak žasnutí nad moudrostí prarodičů. Tolikrát prarodiče vyřazujeme ze života. Ne, prarodiče jsou zdrojem moudrosti. Učíme se žasnout nad moudrostí prarodičů, nad jejich historií. Prarodiče vracejí životu to podstatné. A nakonec žasnout nad vlastním příběhem lásky - každý z nás má svůj vlastní: Hospodin nás stvořil, abychom kráčeli v lásce, abychom nad tím žasli. Náš život má jistě i své negativní stránky, ale také je třeba žasnout nad Boží dobrotou, s níž s námi kráčí, i když jsme tak nezkušení.
Kéž nám Maria, Královna rodin, pomůže žasnout: prosme dnes o milost úžasu. Kéž nám Panna Maria pomůže, abychom každý den žasli nad dobrem a uměli kráse úžasu učit druhé.
