Papež František: Kanonické právo má být více pastorační a misijní
Antonella Palermo – Vatican News
„I když je třeba uplatnit přísnou sankci vůči někomu, kdo se dopustil velmi závažného trestného činu, církev, která je matkou, mu nabídne nezbytnou pomoc a duchovní podporu, aby se v pokání mohl setkat s milosrdnou tváří Otce“. To je jádro poselství papeže Františka adresovaného Chiaře Minelliové, předsedkyni Consociatio Internationalis Studio Iuris Canonici Promovendo, sdružení založeného před padesáti lety s cílem sjednotit odborníky na kanonické právo z církevních i státních univerzit z mnoha částí světa při podpoře disciplíny, kterou papež považuje za „důležitou pro život církve“. U příležitosti tohoto mimořádného výročí se dnes, 1. prosince, v Římě koná setkání této asociace na konferenci „Padesát let propagace kanonického práva ve světovém panoramatu právní vědy“. Papež při této příležitosti vyjadřuje naději, že to bude prozřetelnostní okamžik reflexe „k obnovení vaší spolupráce v tak citlivé oblasti církve“. A zdůrazňuje:
„Uvědomte si, že jste nástroji Boží spravedlnosti, která je vždy nerozlučně spojena s milosrdenstvím“.
Ať je kanonické právo více pastorační a misijní
„Člověk může být sice kanonistou, ale ve způsobu uvažování být bez víry“, upřesňuje papež František v poselství a dodává:
„Všechny církevní rozměry a struktury musí provést pastorační a misijní konverzi, aby světu přinesly to jediné, co potřebuje: evangelium Ježíšova milosrdenství. Dokonce i kanonické právo je vybaveno tímto mandátem, který dal Mistr své církvi, takže musí být více pastorační a misijní“.
Být pastorační, poznamenává dále papež, neznamená, že by normy měly jít stranou a člověk se měl řídit podle svého, ale že při jejich uplatňování musí dbát na to, aby v nich křesťané nacházeli přítomnost milosrdného Ježíše, který neodsuzuje, ale nabádá je, aby už nehřešili, protože dává milost.
Nejvyšším zákonem je spása duší
Papež vyzývá, abychom vždy prováděli zdravé duchovní rozlišování, které nám pomůže rozpoznat, co je v každodenním životě církve podstatné, a to s vědomím, že „Boží lid žije v dějinách, a proto jeho formy života a organizace nemohou být neměnné“. Vždy mějte na paměti, doporučuje v poselství, že nejvyšší zákon, ke kterému se musí vztahovat každý církevní zákon, je spása duší.
„Jádrem kanonického i občanského práva je osoba; zvláštností v kanonickém právu je osoba vykoupená v Kristu, jako věřící v církvi. Církev i občanská společnost usilují prostřednictvím zákonů o zajištění společného dobra; v církvi však nejde jen o vnější řád, který umožňuje jednotlivci plnit jeho povinnosti a uplatňovat jeho práva, ale je výrazem přítomnosti Krista Spasitele, vnitřní skutečnosti milosti, která je společným dobrem právě proto, že patří každému věřícímu“.
