Papež František přijal sdružení italských oratoří
Roberta Barbi – Vatican News
Prorocký projekt, který nesmí polevit, ale je nutno v něm pokračovat s odvahou a tvořivostí, protože ho potřebuje nejen církev, ale i italská společnost: tak přivítal papež František delegaci Národního sdružení svatého Pavla, kterou dnes přijal ve Vatikánu u příležitosti 60. výročí jeho založení v rámci koncilu na přání monsignora Battisty Belloliho, podporovaného tehdejším arcibiskupem Montinim, budoucím Pavlem VI, po němž je sdružení pojmenováno.
V době, kdy svět obepíná spirála násilí a převládají pocity povýšenectví a nenávisti, nepřestávejte pracovat na vzdělání, na podpoře rodiny, na předávání krásy bratrství.
Integrální výchova člověka ve středu práce
Papež připomněl, že rekreační, kulturní a umělecké aktivity, které sdružení nabízí, vždy stavěly do středu člověka, a zdůraznil, že je třeba mít na srdci celého člověka, všechny jeho rozměry: citový, psychologický, duchovní, intelektuální a fyzický. Papež poté citoval svatého Jana Boska, pro něhož bylo nutné formovat dobré křesťany a poctivé občany.
Církevní a občanská výchova jsou dvě strany téže mince, nelze je stavět do protikladu, protože obě přispívají k dobru jednotlivce i společenství.
Ke vzdělání dítěte potřebujete celou vesnici. František připomněl toto africké přísloví, aby zdůraznil, že je aktuálnější více než kdy jindy vytvářet spojenectví k formování zralých lidí a obnovovat tkanivo vztahů pro bratrštější lidstvo. Papež poté vyjmenoval různé aktivity sdružení, v nichž se tato spolupráce realizuje: síť oratoří, letní aktivity, mimoškolní aktivity, které díky mnoha dobrovolníkům tvoří laboratoř přijetí a integrace.
Jsou to mosty s rodinami, s územím, s církevním společenstvím a se společností. Mějte otevřené dveře, ale především náruč a srdce: není to snadné, ale víme, že druhý je vždy pokladem, který je třeba střežit a vážit si ho.
Křesťané prosycení radostí z evangelia
V závěru své promluvy si papež František vypůjčil slova svatého Filipa Neriho, který vyzýval k radosti. Radost je největší lék. Když člověk ztratí tuto schopnost radosti, je v něm něco špatného, řekl papež a zdůraznil, že křesťané nemohou být smutní, protože evangelium je radost, naděje, světlo, hlásání spásy. S tím papež spojil zkušenost bezplatnosti, daru, darování sebe sama, které je svědectvím o radosti, a to někdy i hlučném veselí, Božích dětí.
Hluk dětí a mladých lidí je zvukem jejich snů, jejich nadšení, jejich touhy být protagonisty a měnit svět, jejich schopnosti proměnit rozladěné tóny této doby v hudbu.
