Papežův dopis vatikánskému Ekonomickému sekretariátu
Vatican News
"Všichni jsme zodpovědní za zachování dědictví, abychom zajistili potřebné zdroje pro pokračování cesty i pro ty, kteří přijdou po nás." Papež to napsal v dopise zaslaném v minulých dnech zaměstnancům Sekretariátu pro ekonomiku (SPE), který je nyní zveřejněn na internetových stránkách dikasteria. František ho oznámil již během audience se zaměstnanci SPE v pondělí 13. listopadu.
"Když se ohlédnu zpět a konstatuji dnešní situaci," napsal papež, "nemohu nevidět mnohé pokroky, kterých bylo dosaženo. Za to vám děkuji, protože vykonáváte delikátní a složitou službu. Velkého uznání se dostalo práci vykonané pro vybavení Svatého stolce nástroji, které zajistí, aby jeho jmění směřovalo k jeho poslání a zabránilo se riziku, že se vrátíme k chybám minulosti, které všichni známe". František citoval kardinála George Pella, prvního prefekta SPE, a jeho nástupce, otce Juana Antonia Guerrera.
"To, co bylo vykonáno," píše se dále v dopise, "by nás nemělo přimět k tomu, abychom si mysleli, že cesta ekonomické reformy je u konce. Naopak, teprve začala" a Sekretariát pro ekonomiku "vyzval, aby ve své vlastní sféře podporoval pohyb neustálých změn k lepšímu". Reforma, vysvětluje papež, "neznamená změnu, která by ukazovala, že nutně děláme věci jinak než v minulosti. Změna je obnova, která je funkční a odpovídá potřebám. Proto je v některých případech radikální, v jiných případech jde o přizpůsobení toho, co je již dobré: a účinky těchto změn je třeba sledovat, protože může dojít k rozhodnutím, která je pak třeba korigovat".
František vyzývá pracovníky SPE, aby si představili službu, která má být vykonávána, tak, že budou uvažovat "o roli rodiče vůči dítěti..... A to je choulostivá práce, protože i ty nejlepší úmysly rodiče se mohou promítnout do chování, kterému je třeba se vyhnout: být autoritativní spíše než spolehliví; obávaní místo respektovaní a uznávaní; vykonávat moc místo rozhodování - naopak je třeba cítit odpovědnost za ochranu společného dobra; je třeba se vyhnout šetření peněz bez cíle, místo aby se používaly k tomu, aby poslání rostlo a vzkvétalo, a zapomínat, že církev je chudá, protože všechno, co má, není pro ni samotnou, ale aby se to nezištně používalo tam, kde je to potřeba".
Papež vysvětluje, že "věrnost poslání a rozvážnost jsou ctnosti, které vás musí provázet při vaší práci, při řízení každé záležitosti, protože mnoho odpovědností, které vám byly svěřeny, vás vystavuje riziku malých i velkých chyb, kterých je třeba se vyvarovat. Jednou z velkých chyb je zvyk nadřazování formálního nad reálné. Musíte najít schopnost naslouchat a být vyslyšeni, dát k dispozici těm, kteří se na vás obracejí, svou odbornost, profesionalitu a ekonomickou a právní techniku k realizaci iniciativ, z nichž se skládá poslání. Neustálým úsilím musí být podpora těchto iniciativ, přičemž je třeba dbát na to, aby se odvíjely nikoli od pravidel a techniky jako od cílů samých o sobě, nikoli od libovůle těch, kdo jsou odpovědní za rozhodování nebo schvalování, ale od společného dobra".
"Musíte však také vždy mít," dodává František, "schopnost loajálně říci ne, když to, co je vám představováno nebo co najdete v kontrolách, zrazuje poslání, když individuální zájem některých převažuje nad společným, když jsou porušována nebo účelově obcházena pravidla, aby se sledovaly cíle, které jsou cizí cílům Svatého stolce a církve...". Loajalita znamená nikdy se nestát spoluviníkem, i kdyby jen předstíráním, že se to nevidí, i kdyby jen tím, že se nechce zklamat ta přátelství, která jsou v takovém pracovním společenství, jako je Svatý stolec, navázána - a je dobře, že jsou navázána".
Jde tedy o to "pracovat s odvahou odpovědně činit rozhodnutí, která také nejsou populární". Svatý stolec, přiznává papež, "každoročně vykazuje významný deficit. Ve skutečnosti je celá organizace určena pro poslání a zdroje financování jsou omezené. Víme však, že pokud dochází k deficitu, znamená to, že část jmění je erodována, a to ohrožuje budoucnost. To je důvod, proč je nutný obrat. Toto povědomí je třeba získat na všech úrovních našeho společenství: všichni jsme zodpovědní za zachování dědictví, abychom zajistili potřebné zdroje pro pokračování cesty i pro ty, kteří přijdou po nás". To "vyžaduje, abychom se oprostili od strnulosti a dali se upřímně k dispozici pro aktualizaci. S loajalitou a obezřetností toho lze dosáhnout".
"Musíme se starat o majetek," uzavírá František, "když jsme schopni, ho šetřit, a musíme ho také pečlivě a eticky investovat, aby se plody hospodaření dělily rovnoměrně a každý měl to, co skutečně potřebuje. Cílem investic nesmí být ani spekulace, ani hromadění. Rozpočty a bilance nesmí být sterilním účetním cvičením, ale musí představovat snahu doprovázet poslání každého člověka rozdělováním zdrojů podle skutečných potřeb, někdy dokonce požádat někoho, aby ustoupil nebo se o příjmy podělil s ostatními".
