Zpěv a hudba mohou obnovit chuť a naději do života, řekl papež federaci dětských sborů
Jana Gruberová – Vatican News
Mezinárodní federace dětských a mládežnických pěveckých sborů, kterou v roce 1950 založil francouzský abbé Fernand Maillet, se rozrostla na více než tisíc členů pocházejících pětadvaceti zemí, s kontaktními osobami v dalších sedmnácti zemích. Dívky a chlapci se každoročně setkávají v různých městech po celém světě, aby zpěvem vzývali mír, chválili Boha a bavili se společným muzicírováním. Vytvářejí tak živé společenství se silným kulturním a duchovním impulzem. Na přelomu roku 2023/24 se v Římě koná mezinárodní sborový festival pod heslem „Et in terra pax“, kam se sjelo mnoho sborů Pueri Cantores, aby si společně zazpívaly, setkaly se mezi sebou a s papežem Františkem.
„Zpíváte dobře, gratuluji“, přivítal papež více než čtyři tisíce mladých a malých zpěváků v aule Pavla VI. a ocenil jejich službu v církvi, kterou označil za zásadní. Poté, co dětem a mladým lidem poděkoval, svěřil jim trojici klíčových slov, která mohou provázet jejich liturgický zpěv: radost, modlitba a pokora.
„Zpěv je radost, zvláště když se zpívá ve sboru. A radost ze zpěvu je dar, který jste dostali od těch, kdo hudbu, kterou provozujete, složili, od těch, kdo vás ji učí, a od těch, kdo vám ji předali, někdy i po řadě staletí. (…) A to je velmi krásné: přijmout vzácný dar a předat ho dál obohacený o vlastní radost. Jak říká Bible: „Bůh miluje radostného dárce“ (srov. 2 Kor 9,7). Když tedy vkládáte své nadšení do zpěvu, dáváte velký dar těm, kdo vám naslouchají. Svět tolik potřebuje radost! Mnoho lidí, dokonce i mladých, spoutává úzkost či nuda, kdežto zpěv a hudba se mohou dotknout srdcí, darovat krásu a obnovit chuť a naději do života“.
Zpěv je modlitbou a členové dětských liturgických sborů nevystupují v rámci uměleckých představení, nýbrž pomáhají druhým lidem v modlitbě, pokračoval papež. Je proto důležité, aby sami nasměrovali své srdce blízko Ježíši nejen při zpěvu, ale vždy, a to v modlitbě a denně.
„Je-li vaše srdce plné lásky k Ježíši, prosvítá to v hlasech, které pak jako šíp zasahují lidská srdce. Svatý Augustin učil, že „zpěv je vlastní těm, kdo milují“ a že ten, kdo zpívá, se modlí dvakrát. Je to pravda: zpěv je aktem lásky, a přitom se modlíme slovy i hudbou, srdcem i hlasem, zbožností i uměním. Ale nejen to. Tím, že za společného souladu zpíváte a modlíte se, nasloucháte jeden druhému, čekáte jeden na druhého, vkládáte rytmus každého z členů sboru do rytmu všech, pomáháte společenství dělat totéž a učíte je, jak je dobré kráčet společně a růst společně“.
A konečně, uzavřel papež František, je zpěv školou pokory, protože zpěvák je i v sólových partech vždy součástí sboru, který je větší než on sám a v němž všichni stojí ve službě všem, včetně sbormistra. Pěvec, který snaží postavit do středu pozornosti sám sebe nebo mít navrch nad ostatními, není dobrým členem sboru, naopak často riskuje, že zkazí práci všech, a to je okamžitě cítit, poznamenal římský biskup. Proto se nesnažte vyniknout: snažte se spíše splynout, aby v jednotě, která vychází z pokory, váš zpěv vyjadřoval opravdové přátelství s Bohem, s druhými i mezi sebou navzájem, loučil se papež František s federací Pueri Cantores.
