Věnujte se humanitární diplomacii s pokorou a bez rétoriky, řekl papež maltézskému řádu
Antonella Palermo – Vatican News
Tuitio fidei et obsequium pauperum (Ochrana víry a služba chudým) hlásá Ústavní listina Suverénního řádu maltézských rytířů. K charitě se ovšem pojí diplomacie, jejíž velvyslance dnes, 27. ledna, přijal papež František při audienci v Konzistorním sále Apoštolského paláce, aby tak zpečetili dvoudenní římskou konferenci věnovanou geopolitice, etice a mezinárodní ekonomice.
Sloužit s láskou a pokorou, bez okázalosti
Papež se ve svém projevu zastavil u výrazu, který považuje za příznačný: „nemocní páni“. Jde o oslovení, kterým členové řádu nazývají lidi, o něž pečují, a které odkazuje na postoj Marie v Betánii, když projevila obsequium vůči Pánu. Každý je pověřen tímto úkolem a má jej konat s pokorou, bez rétoriky a okázalosti. Jde o to, připomíná papež, vložit do něj soucit a něhu, které používal Kristus, pro něhož bylo kázání a služba jedno a totéž.
„Vaše práce není jen humanitární, jako záslužná práce mnoha jiných institucí: je to náboženská činnost, která vzdává slávu Bohu tím, že slouží nejslabším, a svědčí o Božím zalíbení v nich“.
Diplomacie podřízená Svatému stolci
Papež František vyzdvihuje specifika diplomatické činnosti, kterou řád vykonává v nejméně 113 zemích a v 37 misích při mezinárodních organizacích.
„Tím je nastíněn význam řádu v mezinárodní sféře jako nástroje apoštolského působení s jeho podřízeností jako řeholního řádu Svatému stolci a jeho poslušností papeži jako nejvyššímu představenému všech řeholních institutů (srov. Kodex kanonického práva, 590). Proto je důležité, aby mezi diplomatickým zástupcem řádu a papežským legátem daného místa byl navázán vztah plodné spolupráce při společném působení ve prospěch církve a společnosti; stejně tak vazba řádu na papeže není omezením jeho svobody, ale její zárukou“.
Společná akce
Humanitární diplomacie Maltézského řádu musí být i nadále vykonávána, opakuje nakonec papež, v závislosti na Svatém stolci. Tím se nesnižuje význam jeho diplomatických zastoupení, naopak, ještě více se chápe jejich smysl jako kanálů apoštolské a charitativní činnosti řádu, otevřených a velkorysých zvláště tam, kde je to nejvíce potřeba.
„Tato zvláštní povaha vaší diplomacie, která zdaleka nesnižuje její význam, je vzácným svědectvím, výmluvným znamením i pro ostatní velvyslanectví, aby i jejich činnost byla zaměřena na konkrétní dobro národů a měla v úctě ty nejslabší“.
