Papež: Jádrem Fiducia Supplicans je přijetí, požehnání nelze nikomu odepřít

Salvatore Cernuzio – Vatican News

„Todos, todos, Todos. Všichni, všichni, všichni“, prohlásil papež při Světových dnech mládeže v Lisabonu a zopakoval při mnoha dalších příležitostech, aby znovu zdůraznil onen princip přijetí, který je základem pastoračního poslání církve, a také aby zarámoval požehnání „neregulérním“ párům (včetně homosexuálních), jak navrhuje doktrinální dokument Fiducia Supplicans. Také v rozhovoru pro časopis Credere, periodikum Společnosti sv. Pavla, se František vrací k otázce požehnání, které vyvolalo různé reakce a kontroverze, a opakuje to, co již zmínil při audienci pro dikasterium pro nauku víry, které deklaraci vypracovalo: „Nežehnám 'homosexuálnímu manželství', žehnám dvěma lidem, kteří se mají rádi, a také je prosím, aby se za mě modlili“, vysvětlil papež v rozhovoru s redaktorem Donem Vincenzem Vitale. „Při zpovědi, když přijdou tyto situace, homosexuální lidé, znovu sezdaní lidé, vždy se modlím a žehnám. Požehnání se nesmí nikomu odepřít. Všem, každému. Upozorňuji, že mluvím o lidech: těch, kteří jsou schopni přijmout křest“.

Nejtěžší hříchy, dodává papež, jsou ty, které se maskují andělským hávem. „Nikoho nepohorší, když dám požehnání podnikateli, který třeba vykořisťuje lidi: a to je velmi vážný hřích. Zatímco se pohoršují, když je udělím homosexuálovi.... To je pokrytectví! Všichni se musíme navzájem respektovat. Všichni! Jádrem dokumentu Fiducia Supplicans je přijetí".

Hnutí jsou dobrá, když se zapojí do církve

V rozhovoru pro týdeník, který slaví deset let od svého založení a vznikl právě u příležitosti zvolení Jorgeho Maria Bergoglia v roce 2013, papež rekapituluje léta svého pontifikátu kromě osobního vyprávění o svých dialozích se seniory, vzpomínek na Buenos Aires. Zabývá se též tématy časově blízkými, včetně jubilea, jež nazývá událostí milosti, vzhledem k níž je třeba znovu objevit hodnotu a potřebu modlitby.

Papež hovořil také o církevních hnutích a zapojení mladých lidí do pastoračních zkušeností, jako jsou ty v zemích třetího světa nebo Latinské Ameriky, kde se s lidmi hovoří prostým jazykem. Existují také sofistikované skutečnosti, které k těmto lidem nepromlouvají, hnutí, která jsou tak trochu vytříbená nebo spíše rafinovaná, říká František. Tato hnutí podle něj mají tendenci tvořit vlastní církvičku složenou z lidí, kteří se cítí nadřazeni. „To není svatý věřící lid Boží. Boží lid se skládá z věřících, kteří vědí, že jsou hříšníci, a jdou vpřed. Nemám nic za zlé hnutím, která konají tolik dobrého. Hnutí“, vysvětloval papež, „jsou dobrá, když vás začleňují do skutečné církve, ale pokud jsou selektivní, pokud vás od církve odtrhují, pokud vás vedou k tomu, abyste si mysleli, že jste výjimeční křesťané, není to křesťanské“.

Důležitá je přítomnost žen, nikoli jejich svěcená služba

Papežova odpověď na otázku role žen je jasná i ve světle neustálých výzev k navrácení ženské tváře církvi či nejnověji ke zbavení církve jejího patriarchálního rázu. František znovu zdůrazňuje rozdíl mezi petrovským a mariánským principem: „Církev je žena, je nevěsta. Petr není žena, není nevěsta. Církev-nevěsta je důležitější než Petr-služebník!“. Poté dodává, že otevření práce v kurii ženám je důležité, a zdůrazňuje, jak ženy pomáhají posvátné službě. „Stačí se podívat na malé vesnice, kde není žádný kněz a řeholnice vedou farnosti, křtí, podávají svaté přijímání, vypravují pohřby. Nejdůležitější není svěcená služba žen, naopak zásadní je přítomnost žen“, uzavírá papež.

Nová budoucí jmenování v římské kurii

A při pohledu na římskou kurii, kde v průběhu let došlo k několika jmenováním žen, říká: „Nyní je tam několik žen a bude jich ještě více, protože si na určitých pozicích vedou lépe než my muži“. Papež František uvádí sekretářku vatikánského Governorátu, s. Raffaellu Petrini, ženy, které se v dikasteriu pro biskupy podílejí na volbě biskupů (tatáž Petrini, dále s. Yvonne Reungoat, bývalá generální představená Dcer Panny Marie Pomocnice, a Maria Lía Zervino, předsedkyně Světové unie katolických ženských organizací), či s. Alessandru Smerilli, sekretářku dikasteria pro integrální lidský rozvoj, a další: „To jsou všechno posty, které potřebují ženy“. Nakonec na otázku, zda si uvědomuje, že z tohoto pohledu inicioval epochální změnu, papež odpověděl: „Ne, opravdu ne! Říkají mi to, ano.... Pokračuji v tom, jak mohu“.