Papežův dík kardinálu Simonimu, 95letému "živému mučedníkovi" diktatury v Albánii
Salvatore Cernuzio - Vatican News
Poprvé svět viděl Františka, tehdy rok a půl zvoleného papeže, plakat 21. září 2014, když na své první zahraniční cestě do Albánie během setkání s duchovními v Tiraně vyslechl svědectví kněze, P. Ernesta Simoniho Troshaniho. Tomuto postaršímu knězi s tenkým hlasem z diecéze Shkodrë-Pult o několik dní později oslavil 88 let; asi 28 z nich strávil ve vězení, byl mučen, bylo mu vyhrožováno smrtí a byl nasazen na nucené práce během pronásledování za režimu Envera Hodži, který Albánii prohlásil za "první ateistický stát na světě". Papeži toho dne vyprávěl o krutém období pro svou zemi, jehož je jediným žijícím svědkem z řad kněží. Poté, co František mlčky vyslechl jeho svědectví a sundal si brýle, aby si osušil oči, ho dlouze objal a opřel se čelem o knězovo čelo. O dva roky později, na konzistoři v roce 2016, ho na znamení vděčnosti za toto svědectví "mučednictví" jmenoval kardinálem.
Mnoho dnešních mučedníků
Dnes ráno, 14. února, byl Simoni přítomen generální audienci, seděl na pódiu v Aule Pavla VI. na sedadlech vyhrazených pro biskupy a kardinály. František k němu po katechezi ve chvíli pozdravů v různých jazycích obrátil svůj pohled, aby ho "zvláštním způsobem" pozdravil a pochválil před tisíci přítomnými věřícími.
"My všichni," řekl František a odklonil se od připraveného textu, "jsme četli, slyšeli jsme příběhy prvních mučedníků církve, tolika. Dokonce i zde, kde je nyní Vatikán, je hřbitov a mnozí zde byli popraveni a pohřbeni. Když se dělají vykopávky, nachází se tyto hroby".
Ale i dnes je po celém světě mnoho mučedníků, mnoho, možná více než na začátku. Je tu tolik pronásledovaných pro víru.
Stále pracuje pro církev
Dnes, pokračoval papež, "si dovolím zvláštním způsobem pozdravit živého mučedníka", kardinála Simoniho. "On jako kněz, biskup, prožil 28 let ve vězení, v komunistickém vězení v Albánii, možná v tom nejkrutějším, nejkrutějším pronásledování," řekl papež. Dnes albánský kardinál "pokračuje ve vydávání svědectví. A stejně jako on mnozí další".
Nyní je mu 95 let a pokračuje v práci pro církev, aniž by se nechal odradit. Drahý bratře, děkuji ti za tvé svědectví. Děkuji ti.
Papežova slova po návratu z Tirany
Tato papežova slova na závěr audience - doprovázená novou srdečnou výzvou, abychom nezapomínali, zvláště v době postní, na "mučené Ukrajince a Palestince a Izraelce, kteří tolik trpí", a na ty, kteří "trpí válkou" - připomněla slova pronesená v letadle při návratu z Tirany. Během rozhovoru se tehdy František podělil s novináři o své dojetí, když slyšel Simoniho příběh přímo z jeho úst: "Skutečně slyšet mučedníka mluvit o svém vlastním mučednictví je silné, myslím, že jsme byli všichni dojati těmito svědky, kteří mluvili s přirozeností a pokorou a zdálo se, že téměř vyprávějí příběhy z cizího života."
Zatčení, výhrůžky, pronásledování
Páter Ernest byl zatčen o vánoční noci roku 1963 na konci mše svaté v Barbullushi. Obvinili ho, že je "nepřítelem lidu" kvůli zádušní mši sloužené za prezidenta Kennedyho, který zemřel o měsíc dříve. Mši, kterou, jak vyprávěl, "jsem sloužil podle pokynů, které dal Pavel VI. všem kněžím na světě". Na samotku, kde zůstal osmnáct let, mu přivedli jednoho přítele s úkolem ho špehovat a ostatním soudruhům nařídili, aby zaznamenávali "předvídatelný hněv" proti režimu.
Zpráv o otci Ernestovi bylo však málo, z knězových úst zaznívala jen slova odpuštění a modlitby. "Ježíš učil, že máme milovat své nepřátele a odpouštět jim a že musíme pracovat pro dobro lidí," pokračoval. Původně byl odsouzen k trestu smrti, nakonec mu byl trest změněn na nucené práce. Pětadvacet let těžkých prací v temných tunelech dolů Spac a poté v kanálech Škodry.
Mše a zpovědi tajně v cele
Simoni vyprávěl, že během svého pobytu ve vězení sloužil mši svatou v latině zpaměti, zpovídal ostatní vězně, stal se duchovním otcem některých z nich a rozdával svaté přijímání s hostií tajně upečenou na malém vařiči a vínem vyrobeným z hroznové šťávy. Vše vždy tajně. Po propuštění na svobodu, 5. září 1990, stvrdil svým mučitelům odpuštění a vzýval pro ně Otcovo milosrdenství. Poté začal sloužit na vesnicích, zejména pomáhal lidem "v pomstě Kristovým křížem", tedy aby se smířili a vyhnali ze svých srdcí nenávist. Tuto službu nikdy nepřerušil ani kvůli svému věku, ani kvůli svému jmenování kardinálem. Což, jak kardinál rád zdůrazňoval, není nic jiného než uznání pro všechny mučedníky a pronásledované katolíky v jeho zemi. Patří k nim také první albánský kardinál v historii, kterého v roce 1994 vytvořil Jan Pavel II: Mikel Koliqi (1902-1997), jeho spoluobčan ze Shkodry a stejně jako Simoni dlouho vězněný v režimních věznicích, kde si odseděl ne méně než 31 let.
