Papež: Požádal jsem o studium neblahé genderové ideologie, která stírá rozdíly
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Papež František genderovou ideologii mnohokrát odsoudil a označil ji za ideologickou kolonizaci, výraz frustrace a rezignace a cosi velmi nebezpečného, jak to naposledy učinil ve svém projevu k diplomatickému sboru na začátku roku. Dnes se papež František k odsouzení genderu opět vrátil a oznámil, že požádal o vypracování studií o této neblahé ideologii naší doby, která ruší rozdíly a činí vše stejným.
Vymazat rozdíly znamená vymazat lidskost
Papež František přijal ve Vatikánu účastníky konference „Muž – žena Boží obraz. Za antropologii povolání“, setkání organizované Centre de Recerche et d'Anthropologie des Vocations, vedené kardinálem Marcem Ouelletem, emeritním prefektem dikasteria pro biskupy, které se koná ve Vatikánu dnes a zítra, 1. a 2. března, a na němž se setkávají různí vědci, filozofové, teologové, pedagogové, aby se zamýšleli nad křesťanskou antropologií, pluralismem, dialogem mezi kulturami, budoucností křesťanství.
Kvůli nachlazení, které papeže postihlo už před několika dny, stejně jako při středeční generální audienci dal František přečíst připravený text svému spolupracovníkovi, monsignorovi Filippovi Ciampanellimu. Ještě předtím však chtěl František adresovat přítomným několik slov, aby zdůraznil důležitost setkání mužů a žen, protože dnes, říká, je nejošklivějším nebezpečím genderová ideologie, která rozdíly anuluje:
„Požádal jsem o studium této ošklivé ideologie naší doby, která stírá rozdíly a činí vše stejným; stírat rozdíly znamená stírat lidskost. Muž a žena naproti tomu stojí v plodném 'napětí'“.
Již v červnu 2019 vydala tehdejší Kongregace pro katolickou výchovu dokument s názvem „Jako muže a ženu je stvořil. K dialogu o otázce pohlaví ve výchově“, který je užitečným nástrojem k řešení debaty o lidské sexualitě a výzvách vyplývajících ze současné výchovné krize. František dnes vysvětluje, že reflexe této problematiky pokračuje.
Stejně jako při jiných příležitostech, počínaje jeho zpáteční cestou z Filipín, kdy ho novináři v letadle požádali, aby lépe vysvětlil tehdy nově zrozený pojem ideologické kolonizace, který evokoval při setkání s rodinami v Manile, Jorge Mario Bergoglio navrhuje četbu románu Pán světa, který v roce 1907 v Londýně napsal Robert Hugh Benson. Jedná se o dystopické dílo, které varuje před homogenizací.
„Vzpomínám si, že jsem četl román z počátku 20. století, který napsal syn canterburského arcibiskupa: Pán světa. Román hovoří o budoucnosti a je prorocký, protože ukazuje tuto tendenci ke stírání všech rozdílů. Je zajímavé si ho přečíst, pokud máte čas, protože obsahuje tyto dnešní problémy dneška. Jeho autor byl prorokem.“
Každý člověk má specifické a osobní poslání
V předaném textu se papež František pozastavuje nad tím, jak je důležité iniciovat na akademické úrovni reflexi povolání v církvi a společnosti, posílit jejich antropologický rozměr a vycházet z elementární a základní pravdy, že život lidské bytosti je povoláním.
„Každý z nás jak ve velkých volbách, které ovlivňují životní stav, tak v mnoha příležitostech a situacích objevuje a vyjadřuje sebe sama jako povolaného, jako osobu, která se realizuje v naslouchání a odpovídání, sdílení svého bytí a svých darů s druhými pro společné dobro“.
Je to objev, který nás nutí vyjít z izolace sebereferenčního ega a nutí nás nahlížet na sebe jako na identitu ve vztahu: existuji a žiji ve vztahu k tomu, kdo mě stvořil, ke skutečnosti, která mě přesahuje, k druhým a ke světu kolem mě, s ohledem na který jsem povolán přijmout s radostí a odpovědností specifické a osobní poslání, zdůrazňuje papež.
„V dnešním kulturním kontextu se někdy objevuje tendence na tuto skutečnost zapomínat nebo ji zastírat, což s sebou nese riziko redukce člověka na jeho materiální potřeby nebo primární požadavky, jako by byl objektem bez svědomí a vůle, který je prostě vláčen životem jako součást mechanického soukolí“.
Papež doporučuje nepotlačovat zdravé vnitřní napětí, tedy volání ke štěstí, k plnosti života, k něčemu velkému, k čemu nás Bůh určil.
„Život každého z nás, nikoho nevyjímaje, není náhodou; naše bytí na světě není pouhým plodem náhody, ale jsme součástí plánu lásky a jsme pozváni, abychom vyšli ze sebe a uskutečnili ho, pro sebe i pro druhé.“
Každý z nás má tedy své poslání, to znamená, že jsme povoláni nabídnout svůj příspěvek ke zlepšení světa a utváření společnosti. To není vnější úkol svěřený našemu životu, ale rozměr, který zahrnuje samotnou naši přirozenost, strukturu našeho bytí muže a ženy k obrazu a podobě Boží. Papež proto vybízí k výzkumu, studiím a příležitostem k diskusi o povoláních, různých životních stavech a mnohosti charismat: Jsou užitečné i pro to, abychom si kladli otázky o dnešních výzvách, o antropologické krizi, která v současnosti probíhá, a o nezbytné podpoře lidských a křesťanských povolání, poznamenává.
Dodává, že je také důležité, aby se stále účinněji rozvíjel kruhový vztah mezi různými povoláními, aby díla, která plynou z laického stavu života ve službě společnosti a církvi, mohla spolu s darem zasvěcené služby a zasvěceného života přispívat k vytváření naděje ve světě, nad nímž se vznáší těžká zkušenost smrti.
