Papež předsedal velkopátečním obřadům
Michele Raviart - Vatican News
Ježíš nepřišel, aby vylepšil a zdokonalil představu lidstva o Bohu, ale aby ji převrátil a svou smrtí na kříži jim ukázal svou pravou tvář. Teprve když je vyzdvižen na kříži, člověk pozná, co "On je", a to v absolutním a metafyzickém smyslu. Řekl to ve své homilii kardinál Raniero Cantalamessa, kazatel papežského domu, inspirován tím, co Ježíš zjevuje farizeům v Janově evangeliu: "Až vyvýšíte Syna člověka, pak poznáte, že já jsem".
V kříži úcta k lidské svobodě
Ježíš přišel "svrhnout" ideu Boha, ale, zdůrazňuje kardinál, "ideu Boha, kterou Ježíš přišel změnit, si bohužel všichni neseme v sobě, ve svém podvědomí", protože "lze mluvit o jediném Bohu, čistém duchu, nejvyšší entitě", ale je obtížné vidět ho "v anihilaci jeho smrti na kříži". Abychom to pochopili, je skutečně nutné zamyslet se nad skutečným významem Boží všemohoucnosti. "Tváří v tvář lidským tvorům," vysvětluje otec Cantalamessa, je Bůh ve skutečnosti "zbaven jakékoli schopnosti, nejen omezující, ale i obranné. Nemůže zasáhnout autoritou, aby se jim ubránil. Nemůže dělat nic jiného, než v nekonečné míře respektovat svobodnou volbu lidí". Pravá tvář jeho všemohoucnosti se tedy zjevuje "v jeho Synu, který pokleká před učedníky, aby jim umyl nohy; v něm, který, zredukován do nejradikálnější bezmoci na kříži, nadále miluje a odpouští, aniž by kdy odsoudil".
Zmaření se, ne demonstrace
Skutečná Boží všemohoucnost je tedy "naprostá bezmocnost Kalvárie". Skutečně, k tomu, aby se člověk "vystavoval na odiv, je zapotřebí jen málo síly", ale "k tomu, aby se člověk odložil, aby se zmařil, je zapotřebí hodně síly". "Jaké to poučení pro nás, kteří se více či méně vědomě chceme stále předvádět!" opakuje kardinál, "jaké to poučení především pro mocné světa! Pro ty z nich, kteří ani vzdáleně nemyslí na službu, ale jen na moc pro moc".
Triumf daný v neviditelném je věčný
Triumf samotného vzkříšení, "konečný a neodolatelný", se liší od okázalosti císařů nebo "triumfu Církve svaté", o němž se mluvilo v minulosti. "Vzkříšení," pokračuje, "se odehrává v tajemství, beze svědků". Zatímco jeho smrt vidí velké zástupy a nejvyšší politické a náboženské autority, "jako vzkříšený se Ježíš zjevuje jen několika učedníkům, mimo pozornost". Po utrpení totiž "nelze očekávat vnější, viditelný triumf, jako je pozemská sláva. Triumf je dán v neviditelném a je nekonečně vyššího řádu, protože je věčný! Mučedníci včerejška i dneška jsou toho důkazem".
Všemohoucnost lásky
"Není to pomsta, která ponižuje jeho protivníky," vysvětluje dále otec Cantalamessa, protože "jakákoli pomsta by byla neslučitelná s láskou, kterou chtěl Kristus svým umučením dosvědčit lidem". Jeho slova na kříži to znovu potvrzují: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste unaveni, a já vám dám odpočinout". "Ten, který sám nemá kámen, na který by položil hlavu, ten, který byl zavržen svými vlastními, odsouzený k smrti," uzavírá kazatel papežského domu, "se obrací k celému lidstvu, ke všem místům a všem dobám". Všichni, bez výjimky: "staří, nemocní a osamělí", ti, které "svět nechává zemřít v bídě, hladu nebo pod bombami", ti, kteří pro svou víru v Něho nebo pro svůj boj za svobodu živoří ve vězeňské cele", žena, která se stala obětí násilí. Tím, že se zříká lidské představy všemohoucnosti, zachovává si svou vlastní, kterou je všemohoucnost lásky.
