Moraglia: Papež nás v Benátkách vyzval, abychom byli církví
Alvise Sperandio - Benátky, Vatican News
„Drahý papeži Františku, ať vás Panna Maria Dobrého Zdraví stále provází a my vám s láskou předáváme pozdrav, který je Benátčanům drahý: Ať žije svatý Marek, ať žijí Benátky“. Takto pozdravil papeže Františka benátský patriarcha Francesco Moraglia na závěr mše svaté, kterou včera, v neděli 28. dubna, sloužil na náměstí svatého Marka za přítomnosti 10 500 věřících. Několik hodin po papežově rozloučení z laguny se svěřil vatikánským médiím: „Petr, Marek, papež nás vyzývají, abychom byli církví, vycházeli z modlitby a nacházeli sílu u pramenů“.
Setkání ve věznici v Giudecce, s mladými lidmi na Campo della Salute a pak mše na náměstí svatého Marka: jak hodnotíte tento den?
Byl to pro mě nezapomenutelný den v Benátkách, které jsou pohostinné, ale zároveň jsou městem umění. Papež chtěl začít uvítacím gestem v ženské věznici, kde povzbudil přítomné k naději, k obnově života. Bylo to poselství, které bylo obklopeno řadou projevů, rovněž mimo program, v nichž některé z vězeňkyň řekly něco, co vycházelo z jejich historie a jejich srdce. Nechyběly ani drobné pozornosti, výtvory, které jsou realizovány ve spolupráci se spolupracovníky. Papež chtěl projít řadami a pozdravit odsouzené jednu po druhé a podívat se jim do očí, což je také tématem výstavy ve vatikánském pavilonu na Bienále. Druhým momentem ve věznici byl dialog s umělci, s nimiž papež připomněl hodnotu umění, které se nesmí stát tržním. Umění má větší hodnotu než obchodní.
Při setkání s mladými lidmi papež pronesl řeč i s některými improvizovanými přídavky a připomněl mladým lidem, že nejsou sociálním profilem, ale že jsou dětmi nebe, dětmi Božími.
A pracoval se dvěma slovesy: vstát a jít. Chtěl mladé povzbudit tím, že se jich zeptal, zda rozuměli, a nechal je několikrát zopakovat tato dvě slovesa, která pak také různě skloňoval: například zdůraznil, že se člověk nesmí na druhé dívat svrchu, s výjimkou jediné okolnosti, kdy se někdo nad člověkem skloní, aby mu pomohl vstát. Jakmile tedy člověk vstane, musí jít. Další důraz kladl na stálost: věci se budují se stálostí. Vstaň, jdi, nespěchej: nauč se život prožívat. Dostal darem rorcolu, ukotvení vesla z gondoly na velmi specifickém místě u kanálu, kde mladí vysvětlili, že se každý rok vracejí s patriarchou na pouť k Panně Marii Dobrého Zdraví, což je svátek Benátčanů. S úsměvem jsme mohli říci, že i ti, kteří v Boha nevěří, k Panně Marii stále nosí svíčku. Papež zdůraznil, jak je pro nové generace důležité mít tyto kořeny, z nichž čerpáme, a které nás obohacují ve vztahu k druhým.
Poté papež přešel po mostě nad kanálem a dorazil k bazilice svatého Marka: František ve své homilii řekl mnoho slov o Benátkách, o jejich křehkosti jako města vody a o jejich potenciálu; Benátky označil za „zemi, která tvoří bratry“.
Tato poslední věta byla syntézou dalších úvah: Benátky, město v lidském, dětském, rodinném měřítku; město, kde se krása musí nabízet s velkorysostí, ale také město, které se brání turismu, který by je mohl pohltit. Benátky musí zůstat obydleným městem, městem setkávání, ne místem míjení, ale budování přítomnosti a budoucnosti. Krása Benátek je ve vodě, v laguně, v mostech, které spojují řadu ostrůvků. Benátky jsou nejen krásné město, ale i jedinečné. Papež k nám promluvil o budoucí představě Benátek, v níž je zásadní inkluzivita. Vyzval nás ke zvláštní odpovědnosti. V Benátkách nacházíme ověření toho, co papež píše ve svých encyklikách Fratelli tutti a Laudato si', tak prorockých a zároveň konkrétních textech.
Jakou cestou se má nyní diecéze vydat v návaznosti na papežovo učení?
Papež se na několik minut zastavil v tiché modlitbě u oltáře katedrální baziliky, u hrobu evangelisty Marka: zdálo se mi, že tam vidím výzvu k návratu k evangeliu, které napsal ten, kdo byl spolupracovníkem Petra, prvního papeže. Právě toto zásadní evangelium, které přichází před ostatními a v němž se Ježíš zdá být vykreslen krátkými Markovými verši, je výzvou k nalezení síly u zdroje, jak nám připomíná sama katedrální bazilika. Petr, Marek, papež nás vyzývají, abychom byli církví. V motorovém člunu, cestou k vrtulníku na odlet, jsme spolu chvíli mluvili a v jeho prosbě o modlitbu za něj byla vidět radost, ale i odhodlání přijmout výzvy církve. Jsme povoláni se na tom všem podílet, počínaje modlitbou.
