Papež k sicilské nadaci: Prožívejme pohnutí nad bolestí druhých
Adriana Masotti – Vatican News
„V roce 1953 začal v domě sicilských manželů Iannusových plakat malý obrázek Panny Marie. Právě v této mimořádné události je zakořeněna vaše historie a vše, co s takovou velkorysostí uskutečňujete v různých operačních střediscích“, řekl papež, když se v sobotu 6. dubna obrátil na členy Nadace svaté Angely Merici ze Syrakus, s nimiž se setkal v Klementinském sále ve Vatikánu. Původ nadace, která letos slaví 50. výročí svého založení, spočívá v oněch Mariiných slzách, které, jak papež poznamenal, promlouvají o Božím soucitu s námi všemi.
„Zároveň chce Bůh skrze slzy Panny Marie uvolnit naše srdce, která někdy vyschla v lhostejnosti a zatvrdla v sobectví; chce učinit naše svědomí citlivým, abychom se nechali zasáhnout bolestí našich bratří a sester a pohnout se k soucitu s nimi, zavázat se, že je pozvedneme a doprovodíme“.
Vyjádření Mariina pláče konkrétními gesty
Prostřednictvím každodenní práce, v níž se mísí profesionalita a duch oběti, vyjadřuje sicilská nadace v konkrétních gestech slzy, které prolévá Panna Maria, pokračoval papež František, a zároveň její mateřskou touhu osušit slzy svých dětí. To je důvod její existence.
„A vy, bratři a sestry, se snažíte právě o to: osušovat slzy trpících, doprovázet ty, kteří trpí, jít po boku nejslabších ve společnosti, pečovat o ty nejzranitelnější, přijímat a hostit ty, kteří zažívají konkrétní situace křehkosti. Bratři a sestry, služba, kterou vykonáváte, je vzácná, a já bych vám chtěl říci toto: zdrojem vaší práce je evangelium, zdrojem vaší práce je evangelium, zůstaňte u tohoto zdroje!“
Nikdy neoddělujte lásku k Bohu a lásku k bližnímu
Také Ježíš se nechal hluboce zasáhnout bolestí těch, s nimiž se setkal, a to až do té míry, že plakal před smrtí svého přítele Lazara. Doprovázet ty, kdo trpí, znamená vydávat svědectví o soucitu Pána, který v evangeliu říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali.
„Ježíš nás žádá, abychom nikdy neoddělovali lásku k Bohu od lásky k bližnímu, zejména k těm nejchudším. Ježíš nám připomíná, že nakonec nebudeme souzeni podle vnějších úkonů, ale podle lásky - té lásky, kterou jsme jako olejem útěchy polévali rány svých bratří a sester“.
Schopnost pohnutí
Papež František uzavírá svůj proslov k členům syrakuské nadace povzbuzením, aby pokračovali na této své cestě, a prosí o milost umět plakat s plačícími. Je to milost, protože dnes je těžké dojmout se bolestí druhých:
„Lhostejnost, individualismus, který nás uzavírá před osudy lidí kolem nás, a ono znecitlivění srdce, které nás už nedonutí pohnout se před dramaty každodenního života, tyto tři věci jsou nejhorším zlem naší společnosti. Prosím, nestyďte se plakat, cítit dojetí nad těmi, kdo trpí; nešetřete se v projevování soucitu s těmi, kdo jsou křehcí, protože v těchto lidech je přítomen Ježíš“.
