Papež k závěru ramadánu: Zastavme válku, děti potřebují domovy, nikoli hroby
Francesca Sabatinelli – Vatican News
Další výzva k umlčení zbraní, další bolestná prosba k odmítnutí války, neustále s pohledem upřeným na oběti na celém Blízkém východě, od Izraele po Gazu, od Sýrie po Libanon. Papež František vyzývá k míru ve svém poselství ke konci ramadánu, posvátného měsíce islámského půstu, které zaslal televizní síti Al Arabiya.
Trápí mě konflikt v Palestině a Izraeli: kéž se okamžitě zastaví palba v pásmu Gazy, kde dochází k humanitární katastrofě; kéž dorazí pomoc pro palestinské obyvatelstvo, které tolik trpí; kéž jsou propuštěni rukojmí unesení v říjnu! A myslím na sužovanou Sýrii, Libanon, celý Blízký východ: nedovolme, aby se rozhořely plameny zášti, podněcované smrtonosným větrem závodů ve zbrojení! Nedovolme, aby se válka rozšířila! Zastavme setrvačnost zla!
Válka je cestou bez cíle
Slavení ramadánu, které se shodovalo se slavením křesťanských Velikonoc, jak papež připomíná ve svém poselství, silně kontrastuje se smutkem nad krví, která teče v požehnaných zemích Blízkého východu. František proto žádá, aby se noc nenávisti překonala tím, že se člověk dá obejmout shůry, světlem života.
Bůh je pokoj a přeje si pokoj. Kdo v něj věří, nemůže jinak než zavrhnout válku, která konflikty neřeší, ale prohlubuje. Válka, jak mě nikdy neunaví opakovat, je vždy a pouze porážkou: je to bezcílná cesta; neotevírá perspektivy, ale zhasíná naději.
Děti potřebují domovy, nikoli hroby
Papež se stává mluvčím touhy po míru ze strany rodin, mladých lidí, pracujících, starých lidí, dětí, přičemž myslí na jejich slzy, které říkají dost válce.
Dost! - I já opakuji - těm, kteří mají závažnou odpovědnost za řízení národů: dost, dost! Prosím, zastavte zvuk zbraní a myslete na děti, na všechny děti, jako na své vlastní děti. Dívejme se všichni na budoucnost očima dětí. Ony se neptají, kdo je nepřítel, kterého je třeba zničit, ale kdo jsou kamarádi, se kterými si mohou hrát; potřebují domy, parky a školy, ne hrobky a hrobové jámy!
Výzva za křesťany na Blízkém východě
Stejně jako mohou v přírodě vzkvétat pouště, může se tak dít i v srdcích a životech lidí a národů, uvádí se v závěru poselství, ale jen za určitých podmínek.
Z pouští nenávisti vyraší výhonky naděje pouze tehdy, pokud dokážeme růst společně, bok po boku; pokud dokážeme respektovat víru druhých; pokud dokážeme uznat právo každého národa na existenci a právo každého národa mít svůj stát; pokud dokážeme žít v míru, aniž bychom kohokoli démonizovali.
František své poselství uzavřel objetím křesťanů, kteří uprostřed nemalých obtíží žijí na Blízkém východě, a požádal, aby vždy a všude měli právo a možnost svobodně vyznávat svou víru, která hovoří o míru a bratrství.
