Papež: Křehčí život je důstojný, žádná logika neospravedlňuje jeho marginalizaci
Francesca Sabatinelli - Vatican News
Tváří v tvář kultuře plýtvání, "která nemá hranice", musíme jednat tak, že budeme podporovat "kulturu inkluze". Papež tuto výzvu vyslovil v projevu k účastníkům plenárního shromáždění Papežské akademie sociálních věd s tématem "Změna sociálních determinant a budování nové kultury inkluze", které se koná dnes, 11. dubna, v závěrečný den v Letohrádku Pia IV. ve Vatikánu. Poprvé od jejího založení před 30 lety je plenární zasedání věnováno lidem se zdravotním postižením, tedy právě těm, na které se papež zaměřuje, protože v mnoha částech světa, v nejchudších zemích, ale i v "kontextech většího blahobytu", je stále mnoho lidí, kteří jsou "kvůli postižení izolováni a vytlačeni na okraj společenského života".
Kultura odmítání nemá žádné hranice. Existují lidé, kteří se domnívají, že jsou schopni na základě utilitárních a funkčních kritérií určit, kdy má život hodnotu a stojí za to ho žít. Tento typ mentality může vést k závažnému porušování práv nejslabších lidí, k velké nespravedlnosti a nerovnosti, kdy se člověk řídí především logikou zisku, efektivity nebo úspěchu
Kultura smrti, potraty a eutanazie
František se však věnuje i dalšímu nebezpečí, méně viditelnému, ale pro lidi s postižením velmi zákeřnému, a tím je "tendence, která vede k tomu, že člověk považuje vlastní existenci za břemeno pro sebe a své blízké". Tato mentalita, varuje papež, "proměňuje kulturu vyřazování v kulturu smrti".
To je velmi důležité, dva extrémy života: nenarozené děti s postižením jsou potraceny a starým lidem v posledním stádiu je dopřána sladká smrt, eutanazie. Jde vždy o převlečenou eutanazii, ale nakonec je to stejně eutanazie.
Podpora inkluze
Kultura začleňování je tedy cestou "boje proti kultuře zavrhování", která zajišťuje vytváření a posilování "vazeb sounáležitosti se společností".
Protagonisty této solidární činnosti jsou ti, kdo se cítí být spoluodpovědní za dobro každého člověka, usilují o větší sociální spravedlnost a odstraňují překážky různého druhu, které mnohým brání v užívání základních práv a svobod.
Podpora chudších zemí
Začlenění a práva, kterým se těší osoby se zdravotním postižením žijící v bohatších a rozvinutějších zemích, však nejsou tím, co lze nalézt v chudších zemích, "kde je toto vše ještě z velké části nedotažené".
Proto by vlády, které takové úsilí vyvíjejí, měly být povzbuzovány a podporovány mezinárodním společenstvím. Stejně tak je třeba podporovat i organizace občanské společnosti, protože bez jejich rozsáhlé solidární činnosti by na mnoha místech byli lidé odkázáni jen sami na sebe.
Podpora sociální participace
Společnosti mají usilovat o budování toho, co papež nazývá "integrální inkluzí", která umožňuje lidem s postižením účastnit se společenského života a nečiní z nich "pasivní příjemce".
Subsidiarita a participace jsou dva pilíře účinné inkluze. A v tomto světle lze dobře pochopit význam sdružení a hnutí lidí s postižením, která podporují sociální participaci.
Nejnaléhavější výzvy
František se na adresu výběru tématu, které zvolilo plenární zasedání, vyjadřuje s uznáním a reflektuje práci Akademie, kterou vyzval, "aby se podle transdisciplinárního modelu zabývala některými z nejnaléhavějších výzev dneška".
Mám na mysli technologie a jejich důsledky ve výzkumu a v oblastech, jako je medicína a ekologická transformace; mám na mysli komunikaci a rozvoj umělé inteligence - to je skutečná výzva! - a také na potřebu najít nové ekonomické modely.
Papež proto vyzývá, abychom vždy brali v úvahu důstojnost osob s postižením a jejich právo na "integrální rozvoj", protože "zranitelnost a křehkost patří k lidskému stavu a nejsou vlastní pouze osobám s postižením". Při poděkování za angažovanost Akademie František zdůraznil zájem církve o osoby se zdravotním postižením, stejně jako evangelia vyprávějí o Ježíšových setkáních s těmito lidmi.
