Papež: Senioři jsou bohatstvím pro nové generace, neměli by zůstat sami
Tiziana Campisi – Vatican News
Různé generace, rozličné národy a rozdíly, pokud jsou harmonizovány, „mohou odhalit“, jako fasety diamantu, „úžasnou nádheru člověka a stvoření“, a všichni prarodiče, senioři a vnoučata, které v aule Pavla VI. shromáždila Nadace vysokého věku, jíž předsedá monsignor Vincenzo Paglia, jsou pro papeže Františka vyjádřením této skutečnosti. Šest tisíc lidí se sešlo díky iniciativě „Pohlazení a úsměv“, do níž se zapojil i „dědeček Itálie“, herec Lino Banfi, který na závěr audience vyzval všechny, aby papeže oslavovali jako „avuelo del mundo“, „dědečka celého světa“. V úvodu své promluvy papež prohlásil:
„Naše společnost je plná lidí, kteří se specializují na řadu věcí, mají bohaté znalosti a užitečné prostředky pro všechny. Pokud však nedochází ke sdílení a každý myslí jen na sebe, veškeré bohatství se ztrácí, ba stává se ochuzováním lidstva. A to je velké riziko naší doby: chudoba z roztříštěnosti a sobectví“.
Společně se stáváme lepšími
Papež také zdůraznil, že „sobectví ochuzuje“, zatímco „láska nás činí lepšími, bohatšími a moudřejšími, a to v každém věku“. Dodal, že víra spojuje generace, a připomněl, že ji dostal od své vlastní babičky, od níž se naučil „poznávat Ježíše, který nás miluje, který nás nikdy nenechává samotné a který nás vybízí, abychom si byli nablízku a nikdy nikoho nevyčleňovali“.
„Jen tím, že jsme spolu s láskou a nikoho nevyřazujeme, se stáváme lepšími, lidštějšími!“
Promýšlení projektů pro seniory
„Žít sám pro sebe“ a „žít jako ostrovy“ vede k „velké osamělosti“, upozorňuje František. Stejně jako se to stává, „když kvůli kultuře odpisu zůstanou starší lidé sami a musí poslední léta svého života trávit daleko od domova a svých blízkých“.
„Senioři nesmí zůstat sami, mají žít v rodině, ve společenství, provázeni náklonností všech. A pokud nemohou žít v rodině, musíme je navštěvovat a být jim nablízku. Zamysleme se na chvíli. Není mnohem lepší svět, kde se nikdo nemusí bát, že své dny ukončí sám? Tento svět je smutný. Jednoznačně ano, je smutný. Tvořme tedy tento svět společně, a to nejen vymýšlením programů péče, ale i pěstováním různých projektů existence, v nichž odcházející léta nejsou považována za ztrátu, která někoho umenšuje, ale za přínos, který každého rozvíjí a obohacuje: a jako takový je oceňován, a nikoli obáván“.
Pěstování nejdůležitějších citů
Papež se poté obrátil na vnoučata a vysvětlil, že prarodiče jsou pamětí světa, a proto je možné se od nich mnohému naučit.
„Naslouchejte svým prarodičům, zvláště když vás svou láskou a svědectvím učí pěstovat nejdůležitější náklonnosti, které se nezískávají silou, neobjevují se spolu s úspěchem, ale naplňují život“.
Staří lidé vidí daleko
Byli to právě dva staří lidé, Simeon a Anna, kteří poznali „Ježíše, když ho Marie a Josef přinesli do jeruzalémského chrámu,“ dodává František, přivítali ho a pochopili, že „Bůh tam byl, byl přítomen“ a „že přišel Mesiáš, Spasitel, na kterého všichni čekali.“ „Byli to staří lidé, kteří pochopili toto tajemství.“ Je to proto, že staří lidé „vidí daleko, protože prožili mnoho let a mají co učit: například jak ošklivá je válka“. Papež říká, že se tomu naučil od vlastního dědečka, který prožil první světovou válku.
„Díky jeho vyprávění jsem pochopil, že válka je strašná věc, která se nesmí dopustit. Naučil mě také krásnou píseň, kterou si dodnes pamatuji. Chcete, abych vám ji převyprávěl? Jen si vzpomeňte, tohle zpívali vojáci na Piavě: „Generál Cadorna napsal královně, chceš-li se podívat na Terst, podívejte se na něj na pohlednici!“ To je nádhera! Vojáci zpívali…“
Neodstrkujte prarodiče na okraj společnosti
Papež František vyzval účastníky setkání, aby vyhledávali prarodiče a neodstrkovali je na okraj společnosti, protože „marginalizace seniorů poškozuje všechna období života, nejen období stáří“.
„Učte se moudrosti z jejich silné lásky a také z jejich křehkosti, která je 'magisteriem' schopným učit bez potřeby slov, skutečným protilékem na zatvrzelost srdce: pomůže vám neulpívat na přítomném a vychutnávat život jako vztah“.
Být spolu, prarodiče a vnoučata, staří a mladí, kteří se starají jeden o druhého, vytváří lásku, uzavírá papež, která „je závanem čistého vzduchu, jenž osvěžuje svět a společnost“, a je také poselstvím, které nám Ježíš předal na kříži: „To, že nás všechny miluje jako jednu velkou rodinu“.
