Papež v římské farnosti na hodině katechismu s dvěma stovkami dětí
Salvatore Cernuzio - Řím
„Páni, papež! No to je přece ...“ Farář před Františkovým příjezdem neudělal sebemenší narážku (Jak sdělil: „Tajemství téměř zachováno!“), přestože malá skupinka novinářů a kamer před farností svatého Jana Marii Vianneye v oblasti Borghesiana na východním okraji Říma a všichni lidé, kteří se ve velkém počtu vyhrnuli z domácností, barů a obchodů s mobily v rukou, upozornili asi dvě stovky dětí shromážděných na katechismus, že se chystá nějaké překvapení. Nebyla to obvyklá týdenní hodina katechismu, v prostorách farního divadla se mělo odehrát něco důležitého. Když se kolem čtvrté hodiny odpoledne na venkovní rampě objevil bílý Fiat 500 L s poznávací značkou SCV, všem se zatajil dech.
První ze setkání Školy modlitby
„Dobrý den!“ Papež František po pozdravu s farářem, donem Marcem Gandolfem, a monsignorem Rino Fisichellou, viceprefektem Dikasteria pro evangelizaci a organizátorem setkání, mávl rukou a vzápětí se ozvalo to, co on sám s oblibou nazývá „lío“, tedy onen zdravý hukot dětí, které se vrhly dopředu, aby papeži podaly ruku. „Říkali mi: dávejte si pozor, pane papeži, protože děti dělají rámus. Je to pravda?“, vtipkoval František.
S chlapci a děvčaty ze základních a středních škol, kteří se připravují na první svaté přijímání, Jorge Mario Bergoglio asi hodinu slavnostně zahajoval Školu modlitby, první z dlouhé řady setkání, která se uskuteční u příležitosti Roku modlitby zahájeného jako duchovní příprava na Svatý rok 2025. Nový cyklus, který by měl navázat na Jubileum milosrdenství z roku 2016, se ideálně spojuje s cyklem pátků milosrdenství, v jehož rámci papež jeden pátek v měsíci po dobu jednoho roku nečekaně navštívil některé místo v hlavním městě, aby pozdravil lidi, kteří žijí na okraji společnosti nebo v těžkých podmínkách.
Sled otázek a odpovědí
Při této nové sérii setkání se mělo začít u dětí. Ty z farnosti svatého Jana Marie de Vianney se nenechaly zastrašit neobvyklým katechetou, který přišel do farnosti a kladl jim otázky o smrti, náklonnosti k rodině a přátelům, o strastech a radostech života a o důležitosti modlitby. Byli nadšení a podnikaví, což bylo vidět už při pozdravu, kdy se František snažil každému z nich plácnout na ruku nebo položit ruku na čelo. Teprve na závěr se na pár vteřin zastavil u malé desetileté Alice v první řadě, sedící na invalidním vozíku, aby ji pohladil po hlavě.
Asi hodinový dialog
„Nebudu mít proslov, protože jsem nudný, ale odpovím na vaše otázky“, začal papež. A tak také následujících zhruba 50 minut činil, přičemž dával sborově opakovat slova, která si má člověk zafixovat v paměti („Děkuji, promiňte, omlouvám se, ona naprosto zásadní“), upozorňoval, kdo má odpovídat („Už jsi mluvil, teď další!), vyzýval ty, kteří se příliš styděli, aby se odvážili („Pojď sem, řekni to do mikrofonu“) nebo děkoval dětem, které kladly propracované otázky (Jsi dobrý, jsi filozof).
Děkuji, s dovolením a promiň
Papež František chtěl dětem zejména zopakovat, jak je důležité děkovat za všechno: rodičům, kamarádům, učitelům a katechetům, ale především děkovat Bohu. „Je důležité děkovat za všechno. Například když vstoupíte do něčího domu a nepoděkujete nebo nepozdravíte, je to dobře?“, zeptal se. „První slovo je tedy děkuji, druhé dovol, třetí promiň: Je dobrý člověk, který se nikdy neomluví? Je těžké se omluvit, někdy do toho vstoupí stud a pýcha. Ale je důležité, když člověk uklouzne, aby se omluvil. Tři slova: děkuji, s dovolením, promiň“.
Modlitba i v temných chvílích života
Ústředním tématem dialogu byla modlitba, která podle papeže nesmí chybět ani v temných chvílích života. Jaké to jsou? „Když někdo zemře, když někdo omdlí, když se pohádáte s kamarádem“, křičely děti. Jednu z nejdojemnějších otázek položila Alice: „Jak mohu děkovat Bohu v nemoci?“. „I v temných chvílích musíme děkovat Bohu, protože nám dává trpělivost snášet těžkosti. Řekněme společně: Děkuji ti, Pane, že nám dáváš sílu snášet bolest“, odpověděl papež.
„Ale modlíte se? Jak se modlíte? Co můžete říci Bohu?“, zeptal se znovu. Jedno z dětí vstalo a připomnělo, že se s rodinou vždy před jídlem modlí. „Řekl něco důležitého. Ale víte, že je tolik dětí, které nemají co jíst? Děkuji Hospodinu za to, že mi dává jídlo? Děkuji mu za to, že mi dal rodinu?“
Poslední otázka se dotkla víry. Jste křesťané? zeptal se papež František, máte víru? Řekněme to společně: „Děkuji ti, Pane, že jsi mi dal víru“. Další děti se ptaly, proč existuje smrt a samota, zatímco Sofie, která za několik dní přijme svaté přijímání, řekla, že jí otřásly zprávy o válkách. I zde se nabízí otázka: Jak se v tak tragické době říká děkuji? „Děkovat musíme vždy a za všech okolností. Dám vám radu“, uzavřel papež, „před spaním se zamyslete: za co mohu dnes Bohu poděkovat? Děkujte“.
Modlitba a dary
Mezi žertováním („Nudíte se? Už mizím“) a dalšími otázkami papež František zakončil setkání společnou modlitbou s dětmi. „Modlitba díkůvzdání“ byla složena pro tuto příležitost a vytištěna na letáku s logem Jubilea. Každému z dětí pak papež věnoval růženec: „Přinesl jsem vám růženec a také čokoládová vajíčka? Co chcete, růžence nebo vajíčka?“. Rozdílné hlasy, smích katechetů. Jim a kněžím papež předal prvních šest svazků vydaných v sérii pomůcek koncipovaných první sekcí Dikasteria pro evangelizaci na podporu pastorace v souvislosti s Jubileem.
Odchod ze sálu doprovázela píseň „Aleluja“. Venku za zábranami čekali na římského biskupa rodiče dětí a poté na ulici se k autu snažili přiblížit farníci a místní obyvatelé s pokřikem „Ať žije papež!“ nebo s prosbou, aby jim a jejich dětem požehnal. František několikrát donutil Fiat zastavit, aby pohladil děti v kočárcích nebo rozdal růžence. Pak se s touto předměstskou oblastí rozloučil a vrátil se do do Domu svaté Marty ve Vatikánu, uprostřed dopravního ruchu a udivených pohledů kolemjdoucích.
